Žena ve vodě

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít. (12.10.2006)

Rok a půl mi trvalo, než jsem se odhodlala Ženu ve vodě zkouknout. Ne že bych dala na kritické ohlasy, ale tak nějak jsem cítila, že ještě nenastal ten správný čas. Shyamalana mám moc ráda, obdivuju, jak se v každém svém filmu snaží být invenční, jeho scénáře jsou netuctové, závěrečné pointy ohromující. Žena ve vodě je jiná, vnímám ji hlavně jako pohádku pro režisérovy děti i jeho samotného. Ať si říká, kdo chce, co chce, příběh je velmi silný a nad tím, jak rychle všichni hlavní postavě uvěřili nebo z čeho kluk vyčetl proroctví, se odmítám pozastavovat, protože, jak už bylo řečeno, je to pohádka. A Freddy Rodríguez posilující jenom polovinu těla je pak třešničkou na tomhle kouzelném dortu made by Mr. Shy:-) (29.05.2008)

Tenhle film je hovadina tak neuvěřitelně podvratná, že jí tu špatnost vyčítat ani nedokážu. Skoro jako by na ní Shyamalan stavěl a divákovi se škodolibě vysmíval... Žena ve vodě je určitě lepší, než následující Stalo se, ale nemůže se měřit s předchozím blokem filmů; už jen proto, že bude přijatelná ještě mnohem uzším okruhem diváků. Předlouhá promenáda nelogičností by se dala omluvit pohádkovou podstatou příběhu, na pohádku je to ale chvílemi příliš komplikované a na jakýsi crossover zase spolu individuálně solidní scénky nechtějí moc kamarádit. Kolosálně nesourodý celek tak pohromadě udržuje jen kouzelná atmosféra, hudba a Paul Giamatti s Bryce Dallas Howard (ostatní herci působí dojmem souboru tatínků a maminek, kteří neměli k večeru co dělat). Co z toho? Tentokrát nelze Shyamalanovi vyčíst bezradnost či schematičnost, ale jen za tu cenu, že: 1) přistoupíme na možnost, že Shyamalan formu stlačených, k sobě nepasujících dílků spáchal úmyslně 2) roztrháme tuhle sofistikovaně superšpatnou hříčku na mraky. Zůstal jsem někde v půli cesty... Mimochodem, neuvěřitelně drzým tahem zůstává postava kritika - jeho scény sice nejsou vtipné, ale svou sprostotou vůči divákovi naznačují lecos ze Shyamalanových úmyslů. ;-) (25.02.2009)

Když režisérova postava, jakýsi zakomplexovaný pisálek, ve filmu prohlásí: "Vždyť já nejsem nikdo, nemyslím si, že jsem výjimečný", málem jsem se udusil smíchy. Přesně tohle si totiž myslí a proto tenhle film doplatil na absolutní nedostatek soudnosti kdysi geniálního režiséra.Chudáci malí Shyamalanové, Křemílek s Vochomůrkou jsou určitě lepší volba, než jakási přichcíplá vodní víla pronásledovaná vzteklým trávníkem. (04.02.2007)

Jo jo, Shyamalan si do tohohle filmu nenechal kecat, asi si myslel jakej je borec, ale po tomhle filmu snad zjistil, že bude lepší si do toho nechat kecat. Jediný co Shyamalan zvládnul byl začátek, ten se mi fakt hodně líbil a to to větší pak bylo uklamání z dalšího průběhu, ten byl děsně naivní, stupidní a předvídatelnej. V podstatě z nadějnýho mysteriózního filmu se stává v mžiku naivní fantasy pohádka se spoustou nerealistických scén a hlavně s nerealistickým chováním postav. Aspoň že Shyamalan umě schoval svojí neschopnost pracovat s triky a tak většinou moc z digitálních efektů neukáže, vždycky trošku mlží a nemyslim si, že to je jen kvůli tomu aby to bylo tajmený. Taky nevim kdy už končně Shyamalan zjistí, že když sám sebe dává vždycky do svýho filmu, tak to filmu moc neprospěje, protože naprosto vždycky působí jak pěst na oko a akorat ruší celej příběh a v tomhle filmu obzvlášť, to snad musel mít narozeniny, že si naložil takovou porci minut, ale naštěstí jeho trapnou postavu vyvažuje dokonalej Paul Giamatti, ten je fakt skvělej a celej film zachraňuje. Velká škoda, že film nepokračoval v tom co ukázal na začátku, ale abych pravdu řek, i když to nebylo přesně podle mých představ a dost sem to zkritizoval, tak se mi to jako taková fantasy pohádka celkem líbilo, škoda, že to asi tak nebylo myšlený (21.04.2007)