Řek Zorba

Pokud bych měl potřebu označit nějaký film za kultovní, pak by to by nejspíš právě tento. Pronásleduje mě od puberty a já se jím rád pronásledovat nechám. Jediný z pocitů, který pozvolna vyprchává, je nadšení. I když ten je možná ze všech nejdůležitější. Mix svobody, násilí a milosrdných lží jsem ale chápal dříve stejně jako dnes, přestože dnes je už jen málo svobody a lži jsou vesměs nemilosrdné. (28.01.2023)

Bohuzel jsem film videl v ceskem zneni a tak plnohodnotne nejsem schopen ocenit herecke vykony, na kterych nejspis tento film stoji. Kdyz opomenu tento handicap, tak stejne zustanu zklamany a moc dobre nechapu divacky uspech tohoto filmu. Atmosferu Krety do me film nedostal, scenar se mi taky nezda nijak vyjimecny, kamera obycejna... Nevim no... (15.02.2014)

Nevim, do jaký míry je film založenej na realitě, ale dost jsem žasnul nad tim, že na Krétě to v 60. letech 20. století připomínalo spíš středověk (včetně zabijení ve jménu boha). Osobně bych na takovym strašnym místě nevydržel ani 5 minut. Co se filmu týče, tak Antonín Quinn si tuhle roli asi hodně užíval. Navíc jeho postava má (aspoň pro mě) docela sympatickej přístup k životu, kdy má skoro všechno totálně v prdeli a absolutně vůbec se nestresuje. Notoricky známý melodie taky nejsou špatný, ale jinak mi ten film přišel naprosto o ničem. Film jsem sledoval s přestávkama 2 dny a pořád jsem jenom čekal, kdy se to rozjede. Rozjelo se to až skoro na konci, kdy najednou přišly nějaký zvraty v ději a pár trochu dramatičtějších scén. Nakonec ještě slavnej taneček a "the end". Kult vytvořenej okolo Řeka Zorby je pro mě stejně záhadnej jako fungování řecký ekonomiky. (14.07.2012)

Život jako přešlapování s krabicí knih, před prudkým deštěm hájenou vlastním tělem. Knih plných pravd o utrpení těch, kteří se stále dokola marně ptají po smyslu života i umírání. Život v nerozhodnosti, pochybách, nevíře a hloubání. Takový nebyl jen život básníka a esejisty Basila. Kéž by každý mohl mít svého Řeka Zorbu. (31.01.2006)

Zvláštně a taky bohužel nepříjemně disharmonické. Quinn na jednu stranu famózní, Zorba má neskutečnou životní sílu a jeho nezlomnost přímo sálá a Irene Papas je křehká a zároveň tvrdá ale po celou dobu nádherná. Na druhou stranu jsem nepochopil záměr tvůrců, chtěli-li, skrze Zorbu ukázat protiklad hektickému způsobu života, a ukázat krásu každého okamžiku... tak proč jsou proboha všichni Řekové vykresleni jako banda nenávistných, závistivých hajzlů?! Finální tanec, ač samostatně působivý, v kontextu jen umocňuje schizofrení pocity z téhle hodně svébytné reklamy na Helénskou republiku. (11.07.2014)