Zvoník u Matky Boží

Režisér Jean Delannoy si dal v padesátých letech úkol tvořit velkolepé historické podívané v barvách. Ty barvy už nám trochu vybledly, zůstává jen přemrštěný makeup Giny Lollobrigidy, který je mnohem výraznější než její herecký výkon, v čemž souhlasím s jedním z předchozích příspěvků. Zahraniční weby se mírně liší v informacích, nakolik je to studiová práce a nakolik se točilo skutečně uvnitř Notre Dame, každopádně Quasimodovy šplhací eskapády jsou obdivuhodné. Více než ústřední dvojka Lollobrigida-Quinn mě ale víc zaujali francouzští herci v čele s kamenným obličejem Alaina Cunyho. (22.05.2012)

Práve dnes odišla legenda. Prvá Rimanka, životom aj filmom. A práve s ňou je zvonárova verzia najlepšia. Určite lepšia ako knižná verzia, ktorú trebalo fakt, že lúskať, keď tam Hugo na desiatkach strán opisuje len katedrálu. Toto krásne filmové spracovanie už ani netreba vylepšovať a nech to dnes ani neskúšajú. Určite by z hrbáča urobili tretie pohlavie alebo niečo podobné. (16.01.2023)

Poměrně věrné zpracování slavného příběhu. Řemeslně docela dobře zvládnuté, s ucházejícími herci a kulisami, ovšem po emocionální stránce poněkud nevýrazné a vzhledem k vynikající předloze ničím zajímavé vyprávění, které už s nástupem závěrečných titulků pomalu mizí z paměti. Za zmínku stojí už jen půvabná Lollobrigida, která si jako Esmeralda odvedla své. Vidím to tak na 60%. (03.05.2013)

V porovnání se staršími adaptacemi z roku 1923 a 1939 se mi tato líbila jednoznačně nejvíce, a to ze tří důvodů. Za prvé si myslím, že tato verze má nejštastnější obsazení rolí Esmeraldy a Quasimoda - nádherná Gina Lollobrigida (mimochodem šokuje mě, že je stále naživu - už je jí 93 let) zcela zastiňuje dřívější nevýrazné představitelky této role a je v tom filmu zcela oslňující, a taktéž Anthony Quinn v titulní roli hrbáče nemá chybu a v jeho podání je Quasimodo neobyčejně lidský (snad i proto, že zde mluví výrazně více, než jeho starší předchůdci, kteří za celý film sotva pronesli pár slov). Za druhé je tato adaptace asi nejvíce věrná Hugově předloze, a to včetně samotného závěru, v němž - stejně jako v románu - Esmeralda i Quasimodo zahynou - zatímco starší filmy nechaly Esmeraldu - z pro mě nepochopitelných důvodů - vždy naživu. A konečně mi k tomu asi víc sedla i ta barevná kamera - ty starší černobílé verze přece jenom působí už strašně archaicky. Děj filmu jako takový sice považuji za stupidní a veskrze jím opovrhuji (podobně jako Hugovým románem), ale na rozdíl od těch starších filmů ze mě tento dostal ty správné emoce, a smutný konec Esmeraldy a Quasimoda mě skutečně dojal. Mimochodem zaujalo mě, že se tam v jedné menší roli mihne můj velký oblíbenec, Boris Vian. (28.08.2020)

Jacques Prevert převedl Hugův román na plátno velice věrně, i když na začátku dal velký prostor svým milovaným hercům. Problémem je výprava a kostýmy, které nedovolují divákovy prožít emočně příběh do hloubky. Kostýmy se řídí jednoduchým barevným kódem - červená (život, krev), černá (zlo), šedá (Paříž, domy), výprava je poetická a nerealistická, což se nejvíce projeví ve scéně mučení. Možná to chtělo odvahu donutit Lollobrigidu sundat make-up. Ovšem co by se objevilo pod ním, druhý Quasimodo? (20.11.2012)