Sign of the Anchor
Režie:
František ČápKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Hana Vítová, Zdeňka Baldová, Vlasta Fabianová, Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, Július Pántik, Ladislav Herbert Struna, Vladimír Salač, Jarmila Smejkalová (více)Obsahy(1)
Film Znamení kotvy natočil v roce 1947 podle námětu a scénáře Jana Drdy režisér František Čáp. Tajuplný příběh mladé dívky Pavly (Hana Vítová), která se své matce (Zdenka Baldová) záhadně ztratila před pěti lety, se odehrává v tmavých zákoutích bratislavského přístavu. Dívka byla unesena hypnotizérem Lascanim (Eduard Kohout), který vystupuje ve varieté a na svých cestách přijel právě do Pavlina rodného města. Svou oběť zcela ovládá a Pavla si na nic nepamatuje. Musí s Lascarim vystupovat jako jeho "médium" a musí být dokonce jeho milenkou. Do dívky se však zamiluje mladý lodník Franta (Július Pántik), který se ji snaží osvobodit... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Celkom zaujímavý film, už len preto, že nám ukazuje ako vyzerala stará Bratislava tesne po 2 sv. vojne. Z hercov ma zaujal mladý Július Pántik, spolu s Hanou Vítovou vytvorili dobrý pár. Filmu dávam 60%. ()
Námořnický noir v českém filmu - už to je důvod, proč se na Znamení kotvy dívat. Škoda, že je děj postavený na poněkud jarmareční historce, přičemž tenhle dojem posiluje i „duchařský“ hudební motiv. Jinak působivá atmosféra přístavních hospod a vůbec všeho okolo vody. Až mi to něčím připomnělo Atalantu. *** a půl. ()
Bůhvíproč tento film upadl do zapomenutí, byl trochu sentimentální, ale jinak se mu už pak dá vytknout jen to, že tím anonymním přístavem byla Bratislava,ačkoliv místní auta jezdila s pražskou značkou. A že voda nějak náramně stoupala do prudkého kopce. Skvělý výkon pomatené Zdeňky Baldové, Vítová v těchto letech už zato značně pokulhávala za svými dívčími rolemi, zajímavou postavu prostitutky sehrála Vlasta Fabianová. Mladičký Július Pántik byl pěkným osvěžením mezi nestor českého filmu - Štěpánkem, Strunou a Kohoutem. ()
Neskutecny ba mysticky pribeh o namornicich, plynouci vode, kouzelnikovi a Pavlince. Film se natolik vymyka vsemu co bylo v teto dobe u nas vyprodukovano, ze urcite stoji za pozornost, ma temnou atmosferu, velmi slusnou kameru, objevuji se zde polonahe tanecnice, ale presto sem se vetsinu filmu pobavene usmival a kroutil hlavou. Predposledni filmova role Hany Vitove. ()
Tradičně nepříjemný Kohout. Vítová taky na mladou začínající prostitutku nevypadá. Pěkný výkon Fabianové v roli zkušené šlapky. Pántik se svou obstojnou češtinou také po většinu času ujde. Hudba někdy skvělá, někdy to hraní na pilu tahá za uši. Skvěle naspívaná píseň Bylo nás tam roku onoho, jo ho ho (solo Salač - výborný, sbor - geniální). Ambiciozní pokus natočit umělecký film úplně nevyšel. Celkově 60 %. ()
Hodnocení snímku je pro mě bohužel zkresleno jeho nevhodným dramaturgickým zařazením jako prezentace hereckého umění Eduarda Kohouta. Zvláště po skvělém dokumentu o životě a kariéře tohoto známého herce. Poněkud nevýrazná role salónního magika a hypnotyzéra ostře kontrastovala s možnosti a hereckým potenciálem představeným v dokumentu. Maximálně mě iritovala hudba, především v magicko-hypnotických momentech, když využívala podivných pazvuků vyluzovaných zřejmě na pilu. ()
Škoda, že film je v kvalitě třetí kopie VHS. A škoda, že Pántik byl nucen mluvit česky - moc mu to nešlo, byť "ř" zvládl bravurně. Víc než Nočního motýla (který se mi nikdy nelíbil) mi zápletka připomínala Kouzelný dům. ()
..sakra! ()
Ačkoli tomu mozek brání, dávám čtyři, je to v podstatě červená knihovna, navíc s nemálo logickými (motivace kouzenlíkova) i režijními (scéna v divadle) nedostatky. Ale jinak jsem se celou dobu slušně bavil, atmosféra se povedla, Z herceckých se mi llíbila Fabiánová jako prostitutka Fanka. U hudby trochu rušila ta pila. ()
Výborný film, který mi evokuje díla Marcela Carného či český snímek "Kouzelný dům". Paní Baldová snad nikdy nehrála lépe, k tomu Štěpánek, Kohout, Struna, moje oblíbená Vítová, skladatel Srnka, kameraman Pečenka, spisovatel Drda a samozřejmě režisérská osobnost stále nedoceněného Františka Čápa. Velká paráda. Opět musím napsat, že čtyřicátá léta považuji spolu se šedesátými za zlatou éru našeho filmu. ()
Super melodrama s vynikající prvorepublikovou atmosférou. Člověk v jednom filmu uvidí přístavní doky a drsné námořníky, hampejz alá Jedová chýše, akrobatické představení, zlého kouzelníka, 2 písně, tucet krásných tanečnic v bikinách, potopu a hlavně šťastný konec. V důchodu si to dám s radostí ještě jednou, nebo radši dvakrát. ()
Zajímavý příběh, dobré obsazení, ovšem mimo Pántika. Jen to všecho mohlo dospět k cíli rychleji. Líbily se mi exteriéry, štvalo mne zase naprosto zbytečné „kabaretní“ vystoupení s ječením = zpěvem. Příběh sám o sobě hodně nahlíží do seznamu červené knihovny, takže to nějak nebylo pro mne, ale vydržel jsem, a vlastně se ani tak moc nenudil. Pan Štěpánek měl dostat více prostoru, jeho postava mi přišla nevyužitá. ()
Stratená Vítová poblúdi v daždi, kde sa jej ujme mladý lodník Pántik a odviedie si ju na loď. Kým si odskočí zachraňovať životy a materiálne hodnoty pred vodným živlom, tajomná kráska sa mu stratí a znovu objaví v taxíku s evidentne záporným magikom Kohoutom. Nasleduje úsilie o vytrhnutie chudery dievčiny zo spárov zla za pomoci kapitána Štěpánka, zvítanie sa so šialenou matkou Baldovou a drsná námornícka spravodlivosť. Príbeh je zároveň mysteriózny, romantický aj naivný, to celé v noirovej podobe, čo rozhodne nie je v našej kinematografii bežná záležitosť. Atmosféra je počas celej doby vynikajúca, bratislavský prístav, tmavé úzke uličky dnes už neexistujúcej štvrte Vydrica, pajzel plný ľahkých diev, valiaca sa voda, démonický hypnotizér a dramatická hudba doplnená preludovaním na pílu. Trošku ma spočiatku miatlo, keď v bratislavských reáliách všetci, vrátane slovenských hercov, rozprávajú po česky. Meno mesta ani rieky v celom filme ani raz nepadne. Pozoruhodná snímka z krátkeho, ale filmovo zaujímavého obdobia nášho filmu, oplatí sa vidieť. ()
Atypický film pro pamětníky s noirovou atmosférou a naivní zápletkou, který příjemně voní po zatuchlině starých časopisů s dobrodružnými příběhy. Étericky jemná Hana Vítová je pomalu dušena ve spárech padoušského (a dost slizkého, musím podotknout) iluzionisty Eduarda Kohouta a nakonec je šťastně zachráněna mladým neohroženým lodivodem. Zdeněk Štěpánek byl ve svém hněvu démonický a svým zjevem skvěle dokreslil ponurou atmosféru temných zákoutí a rumem prosáklých přístavních špeluněk. Aura dobového cirkusu měla rovněž něco do sebe. Prostě líbilo.. ()
Bratislava, kde všichni mluví česky, dokonce i Slováci. Dunaj, který už nezapáchá. Duševní choroba, kterou může vyléčit jedině návrat Vítové. Prohnilý Kohout, mající Vítovou za milenku. Hypnóza s půlnočním tajemstvím. Dvanáct lodníků, z nichž se vrátilo jen 11 (možná méně). To je jen malá ukázka z důležitých poznatků filmu Znamení kotvy. Uhádnete, co je pravda a co pouhá mystifikace? Mile bizarní johoho. ()
Docela šok v pozitivním slova smyslu. Vůbec jsem nevěděl, že film existuje, až teď jsem shlédl. Drsný snímek z prostředí pro nás docela nezvyklého. Z hereček 30.let jsem zrovna Vítovou nikdy neměl moc rád, ani nevím proč, ale na filmy s ní se rád podívám. Tady se mi líbila Vlasta Fabiánová co by prostituka a Baldová, co by pomatená, tu zahrála výborně. Čeština Pántika mi vůbec nevadila, role mu sedla. A Kohout jako v každém filmu, kde hrál nesympaťáka, výborný. ()