Obyčejný fašismus

Dnes lze s jistotou říci, že tento epicky ztvárněný dokument se velice povedl. Film se nepokouší posuzovat pravdu, ale ukazuje a předkládá praktiky a názory, často formulované dobou a jejich vlastních parametrů. Dnes už jenom zřídka se dostanou na povrch takové informace, o kterých někdo nemá ani šajn. Žádný film tohoto druhu jsem vlastně už neviděl. (18.04.2009)

Jednoznačně nejlepší dokument o druhé světové válce, jaký jsem kdy viděl. Ačkoliv se mi velmi pravděpodobně tak moc líbil za velkého přispění skvělého Miroslava Horníčka. Myslím že ten lehce nahořkle sarkastický komentář mohl velmi lehce posunout lidské myšlení směrem, kterým v té době bylo třeba se ubírat. Komentáře zesměšňující nejvyšší nacistické a fašistické vůdce dávali do dokumentu určitou jiskru svobody, určitý nadhled nad událostmi a naději, že to všechno už je navždy pryč. Ale o tom dokument není. Nevypráví jak to bylo dříve špatné a jak je to teď skvělé. Snaží se spíše upozornit na vzrůstající pravděpodobnost návratu podobného režimu. Apeluje na lidi aby vždy byli sami sebou, aby milovali a uvědomovali si svojí individualitu. Aby zbytečně nerozdmýchávali planoucí ohně, které pálí mosty mezi entitami. Aby v odlišnosti viděli krásu, jedinečnost a příležitost k vlastnímu sebeobohacení. Aby se nepovyšovali nad jiné. Je to vlastně svým způsobem takový lehce moralistický snímek, který sice nabízí člověku obrovské množství způsobů jak prožít svůj krásný život, ale zároveň striktně vymezuje hranice, kde se tato svobodná volba střetává s projevy nehumánními, s projevy potírajícími principy nekonfliktního a spokojeného bytí. Moc oceňuji i úměrnou obrázkovou, věrně mapující stránku věci. Velmi naturalistické výjevy z hrůz, které páchali "unterlidé" na lidech, důkazy, že totalitní režim je parafrází na vraždu svobody. Že bloknutí vlastního zdravého rozumu vede k přetváření jedinců na něco, čím byli před tisíci let - zvířaty. Pohledy na fotografie, kde je jasně vidět matka se svými dvěma malými syny, kde mají všichni tři na čele stopu po kulce jasně ukazují na to, že Hitler nevychoval nadlidi ale ten nejhorší odpad lidské společnosti - vrahy. Zabíjel inteligenci, pálil knihy=pálil a zabíjel lidskost. Při některých scénách jsem se nemohl ubránit slzám, ač jsem o hrůzách minulosti slyšel již hodně a navštívil jsem Terezín i Osvětim, pořád nejsem sto pochopit, jak se může něco takového stát. Svině se nemohou považovat ani za podlidi, natož nadlidi a to samé platí i o jejich příznivcích bohužel se vyskytujících i v dnešní společnosti. (24.02.2010)

Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. (07.04.2011)

Žádný politik na světě ještě nikdy nestál za to, abychom za ním slepě šli. A přesto se vždy najdou lidé, kteří svého guru následují i do horoucích pekel a strhávají s sebou masu. Rommovo pojetí vzestupu a pádu jednoho politika nezapře dobu vzniku, dobu velkých hrdinských eposů o Velké vlastenecké válce, nevyhne se uměřené dávce sentimentu a kochání se dokonalou současností. Zároveň však s nadhledem a mimořádnou ironií předkládá studii rozkladu jednoho kulturního a kultivovaného národa, který se po určitou dobu rozhodl prezentovat primitivním barbarstvím. (22.11.2014)

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. (04.11.2010)