Obviněný

„Připadá mi, že Stine by mi chtěla něco říct.“ - „Co přesně?“ - „Jen mám takový pocit. Chce ze sebe něco dostat. Ve správnou chvíli mi to řekne.“ Obviněný to u mě měl dopředu zatraceně těžké, protože jsem na podobné téma viděl hned několik kvalitních filmů, z nichž minimálně Hon a Présumé coupable nastavily laťku proklatě vysoko. A přestože Thusenův počin nedosahuje kvalit obou zmíněných snímků, nezklamal mě. Z filmu dost mrazí. A to opakovaně. Zvlášť při pasáži, ve které otec na televizní obrazovce vidí svědčící dceru. Ale ve výsledku nejde o emocionální vrchol filmu, ten přijde až při prvním setkání „po“, to je jedna velká křeč, dusno a odhalení…Díky čemuž je vyznění filmu nejen mnohem temnější, ale bohužel i trochu „zbytečně“ vyhnané do extrému. Ten duševní rozklad na konci pak malinko sráží celkový dojem Obviněného, a proto musím hodnotit „jen“ silnými 4*. Přesto jde o více než zajímavý příspěvek k tématu. Navíc divákům-rodičům nabídne nepříjemnou otázku…jak by se zachovali oni? Odpovědět nebude snadné. (20.06.2021)

Spoilery! Dánové jsou zřejmě přeborníci v prznění dětí. Jinak si nedovedu vysvětlit tak vysoký výskyt filmů zaobírajících se právě touto velice populární problematikou. Pán na psychopatického úchyla na první ani druhý pohled nevypadá, a proto jsem jej ihned podezíral. Ti nejlepší z nejlepších psychopatů totiž dovedou svoji poruchu před okolím dobře skrývat. Dobře to vím! Tomuto pánovi to šlo obzvlášť skvěle. Ve spolupráci s režisérem, který dělal vše proto, abychom pánovi jeho nevinnu uvěřili, se to pánům podařilo. Neskutečně mi tento počin připomínal snímek Guilty. Tedy minimálně do soudního verdiktu, který, k mému nefalšovanému údivu, zněl narozdíl od filmu Guilty - "nevinnen". Jelikož tento verdikt zazněl v rané fázi stopáže, tak logicky mohly následovat jen dva možné scénáře. Buď je pán skutečně vinný a budeme sledovat jeho výčitky svědomí vedoucí k totálnímu psychickému rozpadu. Nebo je pán skutečně nevinný a budeme sledovat, kterak se nedovede vrátit zpět k normálnímu životu, což povede k totálnímu psychickému rozpadu. Se svým věrným kamarádem, který nesl libozvučné jméno "Pede" tvořili opravdu pár, který nevrhal ani zrnko pochybnosti. V Dánsku bych být souzen určitě nechtěl. Nejsou tam schopni posoudit případ správně. Zatímco neprávem obviněným nevinným tatínkům protahují ve vězeňských sprchách sedítka obdaření negři, tak skuteční pedofilové doma vesele przní své ratolesti. Důležité je, umět si svůj zvrácený čin obhájit. Závěr dost smrděl Nabokovovu Lolitou. Vzorný táta se ve finále hájil tím, že s dcerou vyráběli párky v rohlíku, protože měl pocit, že se to jeho 11leté dcerce líbilo. Dost to celé křičelo z plátna, abychom pánovo počínání chápali, ba dokonce s ním soucítili a schvalovali ho! Na jednu stranu je fajn, že nám snímek dovolil nahlédnout z jiného úhlu pohledu. Na druhou stranu to fajn není, protože by to některé pány mohlo motivovat. Některé momenty filmu jsou opravdu emočně vybroušené, dramatické, napínavé a luxusně zahrané. Bohužel jsou tyto momenty proloženy dost nezáživnou a uspávací vatou. Vidím to na lepší tři kusy. (25.10.2016)

NEČÍST, POKUD JSTE NEVIDĚLI A CHYSTÁTE SE! Druhý Jagten? Ani náhodou. Anklaget je chladný zrovna tak jako zde zasněžené Dánsko. Každopádně je to od tvůrců docela mazaný mind blowing, kdy si od začátku myslíte, že víte kdo je ten špatný a ten dobrý (čtěte ta špatná a ten dobrý); strašně se mi líbí, že příběh nabízí zamyšlení nad předsudky, které má snad každý z nás - holka lhářka musí lhát vždycky a chudák vydeptaný manžílek bude určitě nevinný (mluvím mimochodem o pohledu diváka na postavy). Dost mě zmátlo i to, že se postavy chovají jinak, než by se od nich v téhle situaci očekávalo, na jednu stranu palec nahoru, na druhou mi připadalo, že někdy jednají opravdu podivně (ale to může být tou dánskou mentalitou). Lidé prostě mají zakódované v DNA být ovcemi a dělat soudy na základě zjevného či dokonce ničeho(u Čechů to platí trojnásob mimochodem), ačkoliv zrovna v takové situaci je být soudcem opravdu těžké. Všechno ale nemusí být tak, jak to na první pohled vypadá. "Nikdy jsi neřekla ne". Ta věta by mě zcela jistě smetla, kdybych si dopředu někde nepřečetla, co a jak. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že emocí bylo poskrovnu. (09.01.2014)

Potkat Skandinávii, to je pro mě jako když pobožný najde na zemi Bibli. Líbí se mi preciznost psychologie postav, ale i kvalita hereckých výkonů. To vše by tento film měl, s čímž jsem i počítal. Co jsem ale nečekal, že tenhle film bude těžce bez emoční. Vlastně jsem celou hodinu a půl pozoroval problém rodiny, která mi byla vysloveně u prdele. To není úplně v pořádku, ne? (10.11.2015)

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů. (11.01.2013)