Žena je žena
Sette volte donna
Sept fois femme
Woman Times Seven
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Christian MatrasHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Shirley MacLaine, Peter Sellers, Philippe Noiret, Michael Caine, Lex Barker, Rossano Brazzi, Vittorio Gassman, Alan Arkin, Catherine Samie, Anita Ekberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V této komedii se Shirley MacLaine představí jako sedm různých žen v sedmi povídkách. Jako Paulette si nechá vyznat lásku v pohřebním průvodu svého muže, jako vědkyně Marie Teresa se musí vyrovnat s nevěrou svého muže. Linda se nechá uchvátit oddaností ctitelů, zatímco Edith pochybuje o obdivu svého muže. Eva s každým manipuluje a nejdůležitější je vyšachovat sokyni nikoli v lásce, ale v módě. Marie je připravená spáchat sebevraždu, zatímco Jeanne sní o tom, že je snad tajně milována. (Jezinka)
(více)Recenze (24)
Povídkové filmy se hodnotí obtížně. Úroveň jednotlivých částí bývá zpravidla hodně rozdílná, a tak se tříhvězdičkové skóre přímo nabízí. V tomto případě jsou sice povídky zhruba stejně dobré, přesto dávám čisté tři. Co mi totiž opravdu nesedlo, byla hlavní představitelka a její silně předimenzovaný herecký projev. Snímek stojí rozhodně za vidění, jenže ani ne tak kvůli sladké Shirley jako kvůli jejím hereckým partnerům, kteří hrají bez výjimky bezvadně. Nejvíc mě potěšil vytrvalý nápadník Peter Sellers, workoholický spisovatel Lex Barker a tajemný pozorovatel Michael Caine. ()
Trochu mi to připomnělo starší a lepší Dolarová manželství. Tam se sice Shirley MacLaine představila jen v jedné roli, zato zahrané třikrát úplně jinak. Stejně suverénně si poradila i s tímhle povídkovým filmem. Není se čemu divit, její herecká univerzálnost je impozantní a Vittorio De Sica má s chameleónskými herci bohaté zkušenosti. Za zmínku stojí zajímavá hudba, pod kterou se podepsal Riz Ortolani. ()
Tak pěkně popořádu. Paulette - krátká vypointovaná skica, Marie Teresa - škoda toho závěru, ale ženy jsou ženy; Linda - šílenost, kterou nechápu; Edith - myšlenkově asi nejslabší, zato krásně hravá Shirley MacLaine a jako vždy asexuální (nebo snad čistě platonický?) Old Shatterhand; Eva - to už jsem se začínal smát; Marie - skvělá povídka hraničící s groteskností. A Jeanne (Sníh), to nejlepší nakonec, čistou bělostí (ač se vlastně jednalo o touhu po nevěře) zářící oči a kvůli této poslední povídce dávám čtyři hvězdičky. ()
Shirley MacLaine na sedem spôsobov v diele snáď najznámejšieho talianskeho filmového neorealistu všetkých čias. Luxusne obsadené, avšak značne nevyrovnané. Niektoré poviedky (osobne najviac 1., 3., 7.) sú super, ostatné slabšie, ale tak to už v poviedkových filmoch býva (snáď s výnimkou tvorby Jarmuscha). Cez to všetko však dostatočne zábavné, taliansky správne strelené - mimochodom, Peter Sellers v prvej poviedke exceloval zo všetkých hercov snáď najviac. ()
Komedie, která se skládá ze sedmi příběhů. Navíc, když je dělá Ital, tak je to ještě lepší, bylo jich natočeno nespočet, takřka jistý že něčím upoutá. Našli se i slabší příběhy, ale většinou jsem byl spokojený. Pohřební průvod má famózní poslední záběry, líbil se mi i příběh s dvojicí Gassman/Brando, anebo s Cainem (o tom příběhu je lepší předem nečíst, je to potom zábavnější). Hlavní hrdinkou těch příběhů je Shirley Maclaine a já doufám že ne naposled jsem ji viděl hrát takhle -v komedii- protože ta její hra byla na cenu. 3,5-4/5 ()
Reklama