Jamamba

I když tohle bude vedle "Kdo probudí Pindruše?" a "O Bílém Augustinovi a Černé Józe" jedna z mála studiových pohádek, co se mi v dětství vyloženě líbily a i když si ji pamatuju jako solidní horror, takže svůj účel coby pořad pro děti zřejmě splnila, tak prostě po dalším shlédnutí po dvaceti letech nemůžu hodnotit líp. Hrozné a hrozně nalíčené děvče v roli hrdinovy milé, Trávníček, hrozně napsaný rozhovory, otravnej zvoneček, co zvoní dobrým lidem, ty neuvěřitelný kulisy (papírový kolečka na zemi coby kamenné dlaždice v japonské zahradě? papundeklový schody jako do Jednoty na zápraží chýše lesního boha?), maňáskovitý masky, očividně plátěná a plastová kytka na větvi dvakrát ukazovaná v detailním záběru, pomoc. Nevím, no, dětem to asi stačí, možná dokonce vyhovuje, ale z dnešního pohledů mi to připadá trochu jako podvod. (24.11.2009)

Ať už je to rádby pohádka nebo třeba z papundeklu, já se toho jako malej kluk strašně bál. Takový to Žeru psy a žeru kozy... už ani nevím jak to pokračovalo, z toho jsem měl bobky kdykoliv jsem si na tu pohádku vzpomněl a to až snad do desíti let. Herci klasicky dobří a vlastně se to moc neliší od ostatních kvalitních studiových pohádek točených u nás do půlky devadesátých let a to jak zábavností, tak propracovaností děje, který je dětinský jen opravdu vyjímečně. A taky to má proč být dobrý, když se mrknete do filmografie režisérky, nenatočila z těch asi třiceti filmů nic než pohádky. (16.11.2006)

Vyju hlady, vyju hlady / žeru krávy, psy i hady / žeru zvěř a žeru lidi / kdo mi padne do drápů / toho rozsápu... I když původní hrůza z papundeklové klasiky Studia Kamarád s přibývajícími léty a otrlostí hodně vyvanula, efektivita papundeklové výpravy, karnevalových kimon a líčení a pokusů herců o ztvárnění Asiatů (a Adamové o tom, jak zahrát lidožravého démona) dodnes udivuje. Snad i proto, že 'autor učebnic' Jiří Žáček nepodlezl dětskému divákovi v rovině scénáře, sice poznamenaného středoevropskou televizní představou o dálnovýchodnosti, ale hravě překonávajícího dnešní produkci. No tak pojď ty moje jehňátko, moje kůzlátko... / Co říkáš? / Že tam budem' za krátko... (21.01.2023)

Mám slabost pro tyto normalizační studiové pohádky, zvlášť jsou-li na motivy orientálních námětů. Kam se na ně hrabou sebevíc výpravné komerční záležitosti, co v posledních letech produkuje ČT. Jamambu si dobře pamatuji ještě z dětství, poprvé viděnou na černobílé televizi, temnou, místy skoro hororovou atmosféru i ten její popěvek: "Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady...". Trávníčkovi dobře sedly nejen role princů, ale i těchto vesnických mládenců a Adamová coby Jamamba byla taky skvělá. Ta její maska je vskutku ohyzdná, tak trochu jako masky šamanů z tichomořských ostrovů. Uděluji nadprůměrných 65%. (26.12.2018)

Rybář Džiro přichází za svou milou Jukiko. Mládenec s děvčetem, oděném do "hedvábí" z Textilany, sotva stačí prohodit pár vět, když tu se zezadu přikrade babice, kterou bezelstný Džiro považuje za pomatenou ubožačku. Nevšiml si, že Sadako s hrůzou hupsla zpátky do studny a Kayako se překotně odplazila na půdu. Na scéně se objevila nejvyšší autorita mezi japonskými bubáky – Jamamba! Den nato Jukiko oplakává ztrátu kouzelného zvonečku. Bojí se, že bez něj štěstí odejde a trápení přijde. Džiro v duchu nevěřícně zakroutí hlavou a utěšuje se, že je aspoň hezká. A protože má Jukiko rád, ochotně se vydá zvoneček hledat. Zastaví se na trhu před ranými Hokusaiovými pokusy, načež vyrazí na dlouhou a strastiplnou pouť kolem dokola jednoho mostu... Kdo by to byl věřil, že nejlepší japonský horor natočí Češi. :-) (15.09.2012)