Antares

Současný rakouský film, to je paráda, kam se my na naše sousedy hrabeme. S každým dalším filmem se přesvědčuju o tom, že jsou na úplně jiné úrovni. Haneke, Seidl, Spielmann, Markovics, Hausnerová, Schleinzer, Glawogger a další točí v posledních letech vysoce kvalitní a úspěšné festivalové snímky. Na Antares není tím nejzajímavějším samotný koncept, podobně propojených příběhů už jsme viděli mnoho. Zaujalo mě hlavně velmi pečlivé a přesné vykreslení jednotlivých postav - v každé povídce stačilo, aby byli deset minut na plátně a divákovi je předáno všechno, jak charakter postavy, tak její motivace a v dalším ději byla poté velmi snadná orientace. Dívalo se na to opravdu příjemně, film téměř bez zaváhání. Výtku bych měl snad jenom ke skladbě v závěrečných titulcích, která je sama o sobě výborná, ale k filmu mi neseděla ani náhodou. (01.02.2013)

Ano, sú to tri príbehy. Prvý je o zdravotnej sestre , ktorá podvádza svojho muža s chlapíkom na hoteli a sú tam také scénky, že bez tlačítka PAUSE to proste nejde ( ak viete, čo mám na mysli )! Potom druhá je o blbom Jugošovi a jeho pekne tupej blondýne a tá tretia je o vidlákovi, ktorý predstiera, že sa mu darí úspešne predávať byty a hrá sa na granta. Všetci sú pritom z jedného paneláku a jedného sídliska, ale v živote sa nestretli a keby to nakrútil tento borec a ja by som sa nemusel dívať na tie odporné rakušácke držky, dal bych za jasných 5* ! (27.07.2011)

Vídeň v jednom čase třikrát z jiného úhlu. K filmu mě přilákala vidina filmové erotiky. Sídliště je všude hnusný. Jeviště lokálně a časově dostatečně univerzální, aby mohlo být v jakémkoliv větším středoevropském městě v posledních dvaceti letech. Změnilo se jenom málo mezi lidmi, a ve všem asi hrály roli smartphony, protože dneska nenecháváte mobil v kapse bundy u dveří. V příběhu nemáte komu fandit, ale taky se zásadně nenudíte (i když ten třetí pohled makléře bavil zdaleka nejmíň). Solidní dávka naturalistického snímání, hlavně u sestřičky v hotelu. (12.03.2017)

Tři vzájemně propojené povídkové příběhy se společným vrcholem (možná spíše vyvrcholením) se odehrávají na pozadí šedi rakouských betonových komplexů, v nichž "hrdinové" žijí své NEVĚRNÉ životy. Nevěra je něco tolik odporného a odpuzujícího, zvlášť když je představena s explicitními záběry intimity hřešících! ~ Snímek Götze Spielmanna zachycuje onu permanentní komplikovanost lidských / partnerských / mileneckých vztahů. Jejich stereotyp, kdy láska nevědomky vyšumí do ztracena a objeví se jinde. Kdy láska omrzí a člověk hamižně hledá něco nového, lepšího, uspokojivějšího, přičemž v zákoutí mozku zůstává to pěkné z minulosti, na které již nelze navázat. To pěkné, jež čas přetransformoval v hořký a nefungující stereotyp současnosti, plný hádek a rozčarování. ~ Realisticky natočená civilistická sonda za zdi některých domácností, do některých ložnic i svědomí některých (nechtěných) aktérů. (14.03.2012)

Pes poslúcha svojho pána, no ľudia svojho Pána často nechcú. Zo začiatku je to aj príjemné, no koniec neposlušnosti, povrchných vzťahov je vždy smutný, biedny až tragický. Zobrazenie intímností vo filme nie je síce samoúčelné, ale snáď až príliš otvorené, čo zabraňuje dať tomuto filmu prívlastok "dobrý". (28.06.2008)