Igla
The Needle
Režie:
Rashid NugmanovHudba:
Viktor CojObsahy(1)
Hvězdou filmu je roker číslo jedna Ruské provenience, legendární Viktor Coj – filmová postava Moro, kazašský mladík kterého bychom nenašli mezi „oficiální“ mládeží tehdejšího režimu ani mezi přímými odpůrci. Žije svým způsobem na hraně zákona, a typickým způsobem svůj život končí – bez opory oficiálních představitelů práva rukou zločinců, proti kterým se snaží bojovat „soukromou válku“ za záchranu své přítelkyně Diny od drogové závislosti. Film je vnímán jako kultovní pokračování ASSY Sergeje Solovjeva. (Aero)
(více)Recenze (12)
Kde Assa končí, tam Jehla pokračuje, takže já sama sebe ocituju: >> Když Viktor Coj odejde z kádrového pohovoru, aby před tisícihlavým davem, (symbolizujícím celý národ), zpíval: "Chceme změnu!", člověk jako by slyšel otáčení koleček Gorbačovy perestrojky.<< V Jehle jde postava Mora ještě dál - buzerující průvodčí mladík v černé s přehledem uzemní vztyčeným prostředníčkem, přepere jakoukoliv přesilu, vytáhne svou holku ze závislosti na morfiu a vůbec marně přemýšlím, jestli se někdy ve východním bloku zrodila víc kůl postava (možná se přibližuje rovněž na archetypu rockera postavený Maciek z Popelu a demántu)... Jehla je zkrátka divočejší, více čerpá z punkové estetiky a podvratnosti, stojí a padá s Viktrorem Cojem, neuvěřitelně populárním frontmanem skupiny Kino. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že ona v komentářích citovaná postmoderna a formální progresivnost je vlastně spíš neumětelství a nedostatečná řemeslná zručnost Rašida Nugmanova, vlajkového představitele právě zrodivší se kazašské nové vlny... Čtyry hvězdy za Coje, hudbu Kina, za to, že rocker je klaďas a slušňáci v tesilkách zlosynové. Ten kult plně chápu, ale na prvním místě pro mě zůstane Solovjova krymská lyrika. ()
Brilantně natočená generační žánrovka! Nejzajímavější jsou samosebou reálie – od ošoupaných a nesmírně fotogenických lokací, přes ty tváře z nicoty středoasijského socialismu až po neexistující Aral a s ním peklo přesahující významem zvolený žánr. K tomu připočtu animace a vynikající zvukovou stopu a jsem téměř u pěti hvězd. A ano, Coj je tu kazašský Dean anebo Belmondo a k tomu Bruce Lee. Slyšet aspoň jednou v životě Když mne stará matka zpívat učívala v podání balalajkového souboru s ženským sborem a saxofonovým sólem stojí samo o sobě za to. ()
Již po pěti minutách filmu milovníkům a znalcům autorské, artové a experimentální kinematografie začíná být jasné, že Igla nese rysy a známky něčeho více než jenom filmu. Proto je lepší ihned přepnout do jiného módu a vnímat spíše obrazy, hudbu, střih, odkazy, zvuky a náznaky a jiné režisérské "řádky", z kterých se pozvolna skládá poetická balada o volném poutníkovi životem. Ruský rocker Viktor Coj nehraje roli, ale představuje typ člověka – hrdiny své doby, jímž bezpochyby byl. Svým pojetím je Igla něco jako Velký šéf nebo Drak přichází říznuté Jarmuschem. Ovšem Jarmuschovy hloubky Igla nedosahuje. ()
Originální dílo, které pouze nabývá na síle, když si uvědomíme, jak vypadala předešlá díla socialistického realismu. Hlavní hrdina není typickým kolchozníkem, který seje pole srpem a v druhé ruce třímá kulomet – vše pro lepší zítřky a plnění pětiletky (což ostatně nebyla ani Malá Věra s velkým „apetitem“ do života). Kdepak. Moro to je drzoun, flákač a stejně tak vypadá hlavní dějová osa. V některých sekvencích se na diváka valí přehršel nápaditých postupů a energických zvrat(k)ů, což je efektivně střídáno oddramatizovanými, hluchými místy, která vedou akorát tak do slepých uliček. Proti schematismu tehdejších děl se bojuje absurditou a uvolněným směřováním; možná jen Lenin s papírkem pod jazykem ví, jak se bude vyvíjet další záběr. Disco, rock a folkové motivy burácí proti zarezlému hukotu kombajnů. Většina děl, která reflektovala očekáváný pád režimu, nebo již těžila z jeho zániku, disponuje obdobnými rysy. Rozpad, šeď, grotesknost, vzdor, nuda, barvy (Kouř/Assa/ Astenický syndrom). Paradoxem u nich je, že často zůstávají jedněmi z mála děl v lokálních kinematografiích až do dnešních dnů, která nesou autentickou výpovědní hodnotu, než se filmový trh zhroutil pod jeho demokratizací, tzn. tuny náklaďáků s porno-videokazetami a rybími prsty. I český film stále čeká na výrazné dílo, jež by vykouřilo hřebejkovsko-koljácké líbivosti. ()
Sovietsky pokus o "ameriku". Zobrazenie drogujúcej mládeže bola asi pre východný blog šokujúce a asi aj odvážne, ale na samotný film je to málo. Príbeh je chaotický a málo nosný a je v ňom iba málo prvkov, ktoré naozaj zaujmú. Väčšinou je to nuda, pritom stopáž ani nie je dlhá. Uspávalo ma to. Jedným zo zdarilých prvkov je fajnová 80-ková hudba - asi hlavného predsatviteľa Coja, o ktorom som ale doteraz jakživ nepočul. Druhým (vtipné) akčné súboje v štýle Bruca Lee, ktoré pobavili. ()
Jeden z nejslavnějších filmů rané kazašské školy, natočený v postmodernistické konvenci s rockovým zpěvákem Viktorem Cojem v hlavní roli. ()
Ви́ктор Цой byl obrovska hvezda. Pokud o tom nevite, popatrejte. A tenhle film se hodne povedl. ()
Viktor Coj byl svého času pojem. Nebála bych se ho nazvat sovětským Jamesem Deanem, a to nejenom tím, že je pojí stejný smutný osud, kdy oba zemřeli při autonehodě. Po shlédnutí filmu Igla mi je docela jasné, že Coj musel být skutečným hrdinou tehdejší socialistické mládeže. Co se týče samotného filmu, myslím, že v něm nejde ani o samotný příběh (ostatně ten je docela banální – mladík ve snaze zachránit svou přítelkyni se zaplete s drogovými překupníky), jako o formu, jakou je podán. Jedná se o jakousi obrazovou a zvukovou koláž. Dialogy, které jsou zde vcelku úsporné, střídají texty vytržené z jiných relací a filmů. Do toho všeho zní hudba, kterou složil sám Coj. I když je Igla podána vcelku nekonvenčně, pořád je to příjemná a zpestřující podívaná. ()
Jehla je kult. Poprvé viděl ve Veselí nad Moravou na Semináři ruských filmů. Zvláštní halucinace, psychedelie - ovšem trochu na jiný, "ruský" způsob. Trochu postmoderní a přitom plné lokální syrovosti. ()
Příběh filmu Igla nás zavede do jednoho města v Kazachstánu, kde žije mladík jménem Moro (Viktor Tsoy). Ten se potýká s běžnými i neběžnými problémy své doby i věku. Zbyde mu dost energie, elánu a rebelského vnímání než dojde na konec své cesty? Film je obdařen výbornou hudbou, která přesně zapadá z hlediska střihu a ke všemu ještě dává nám vhled do kazašské populání hudby té doby. ()
No chápu, že když přišla perestrojka, tak tvůrci měli konečně natočit film podle sebe, jak chtěli. Ale tohle je naprostá nuda o ničem, kde se podstatě nic neděje a nijak to ani nezakončí. Viktor coj je sice badass, ale ani on tuhle slátaninu nezachrání. ()
Poetický film o drogovej problematike. V hlavnej úlohe posledny rockovy geroj Viktor Coj, borec aj mimo filmove kamery. Film samotný nema chybu, záver je epický tak ako sa to na dobrý film patrí. Čo viac dodať ? Poželaj mne udači. ()