Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(více)Recenze (38)
10 dospělých lidí + jedna nezletilá dívka je za 2.světové války po zákazu nočního vycházení zavřeno do sklepa a musí se vybrat, kdo z nich bude popraven jako preventivní vystraha za vraždu nacistického vojáka, aby zbytek mohl dál v klidu jít. Nejednoznačný úkol s morálním dilematem. Nebudou ve výsledku vrahové všichni?? Mám taky rád podobné konverzačky z jedné místnosti, kde se postupně odkrývají pravé charaktery jednotlivých postav. Zde navíc mělo prostředí skrýše sklepa v pivnici děsivou atmosférou, umocněnou ještě jedinou formou návštěvy zvenku v podobě slizkého zlomeného Němce, který byl dříve potlačován a nyní je na výsluní coby kolaborant a ostatní lidé ho většinou dobře znají a důvěřují mu. A celé to je takové studeně. A závěr je do poslední vteřiny jedno velké překvapení, které by mě nenapadlo a nebudu ho tedy prozrazovat. ()
Vynikajicí konverzační ždímačka, kde deset různých charakterů čelí hamletovské otázce, kterou jim však pokládá jejich kat. Jednou za čas za nimi přijde ďábel v podobě německého kolaboranta, aby jim vyložil jejich situaci a posunul je blíže k Loži vyvrhelovu. Spása, kterou jim totiž nabízí, znamená ztrátu lidské důstojnosti. Napětí roste a drama vrcholí. Nenapadnutelná moudra versus všetvářná lidskost, kdy je pud sebezáchovy schopen přehlušit prakticky vše. Všichni herci výborní, ale Jozef Kroner doslova výjimečný. Kde bychom stáli my tváří v tvář takové situaci? ()
Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři. ()
Ode mne je to dnes večer bez připomínek, strhující příběh deseti lidí ve vyhroceném dramatu z 2. světové války.. Herecký ansámbl výborný do jednoho, všichni ve svých rolích přesvědčiví, za zmínku určitě stojí František Dibarbora, Jozef Kroner a moc se mi líbil Jozef Adamovič.. Jedná se o takové to krásně smutné pokoukání, kdy člověku tuhne krev v žilách a hlava šrotí na plné obrátky.. ()
,,Dáva nám možnosť narobiť z ľudí zbabelcov, prašivcov a udavačov. Taký starý recept, ten váš major ho dobre pozná... (...) Človek nemá veľa možností, ale vždy má aspoň jednu možnosť: zostať človekom.“ S dramatem pana Bukovčana jsem se setkal ještě na střední jako student a z celé povinné četby na gymplu byl KOHÚT snad tím nejzajímavějším dílem, které oproti většině zbylých toho dost ve mě zanechalo a působí na mě úderně i v tomto filmovém provedení, které jsem si po letech zopakoval. Zápletce (spočátku částečně záhadného a nejasného) procitnutí skupinky lidí v uzavřeném prostoru se tu dostalo kvalitního zpracování dávno před tím, než ji plně začali využívat (mnohdy až lacině zneužívat) tvůrci horrorového žánru, a precizní vykreslení psychologie všech přítomných postav, s přesným zasazením do kontextu nacistické okupace dodává vyznění na uvěřitelnosti a tím i na silném diváckém zážitku. Když Fischl svěřuje svým rukojmím klíč, všichni se ocitají v závažném morálním dilematu... možnost na výběr s logickou argumentací se snadno probudí i v přihlížejícím divákovi, stejně jako v nejedné postavě: rebelského uprchlíka nikdo nezná, prostitutka není prospěšná pro společnost, starým lidem už moc těch let nezbývá... jenže v každém případě se za volbou oběti skrývá ztráta života, jenž má nenahraditelnou hodnotu. A to se stává v daném okamžiku nejen pohledem přidávajícím na depresi z možného vyústění, ale rovněž vrcholným spouštěčem prověření psychiky a povahy všech zúčastněných, jejichž charaktery se uprostřed krajně hraniční situace odhalí a projeví v plné nahotě bez přetvářky. Film je nejen mistrovsky napsaný a zahraný, ale režisérovi se podařilo rovněž v prostředí ponurého sklepa vykřesat silnou atmosféru, která se táhne celým dramatem až do kýženého rozhodnutí. [95%] ()
Reklama