Nová země

Podobne dejovo jednoduché ako prvá časť a tiež rovnako silné a osudové. Aj v tejto časti sa dbalo na fantastické vykreslenie dobovej atmosféry, dennodennej lopoty a ťažkého zháňania obživy, niekedy i nebezpečného. Často tu rodina Karl-Oskara musela držať pokope viac ako kedykoľvek predtým, pritom sa tu nezabudlo ani na nostalgiu a lásku k domovine reprezentovanej predovšetkým Karl-Oskarovou manželkou Kristínou. To všetko spolu vytvára ucelený obraz každodennej dusivej neistoty prežitia. Jediná vec, ktorá tu trocha uberá na kvalite je dejová linka s Robertom, Karl-Oskarovým bratom o jeho ceste za zlatom do Kalifornie. Mohla byť trocha lepšie a zaujímavejšie spracovaná. Pridal by som aj dialógy. Ale aj tak, veľká spokojnosť a silný nadpriemer. Tento príbeh rozhodne stojí za prečítanie aj v knižnej podobe. 85/100 (06.09.2016)

Neviděl jsem první díl, a nepřišlo mi že bych přišel o něco podstatného pro děj tohoto filmu. I když naturalisticky a reálně zobrazuje poměry v tehdejší Americe, chybí příběhu celistvost, nějaká linie, které by se mohl držet, je to jen několik menší příběhů spojených dohromady. Bylo to ale šíleně rozvleklé, viděl jsem 3 hodinovou verzi a ke konci jsem už trpěl. (06.02.2012)

Knihy se drží stejně dobře jako předchozí díl. Akorát je vynecháno více věcí, hlavně na konci, což mi trochu vadilo. Když jsem se na oba filmy začal dívat, dobře jsem věděl, že Max von Sydow je skvělý herec a že se mám tak na co těšit. Co mě ale překvapilo, byla Liv Ullmann. Do této doby jsem jí neznal a role Kristýny se zhostila skvěle. Skoro jako by to byla ona. Pokud obě hlavní role zkusím srovnat s knižní předlohou, tak ona byla jistě lepší. Tím nechci říct, že by Max von Sydow hrál nějak špatně, to vůbec, jen jsem si Karla Oscara v knižní předloze představoval trochu jinak. (01.10.2016)

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)

Platí totéž co pro Vystěhovalce. Zajímavý "dokument" o těžké době ale nemožně zastaralé vyjadřovací prostředky. Zajímalo mne, jak se lidé absolutně bez ničeho dokáží dopracovat k vlastním hospodářským zvířatům-a to jsem se nedozvěděla. Taky mne zajímalo, zda Carl-Oscar a Kristina neznali antikoncepční metodu přerušovaného styku, nebo zda ji nemohli aplikovat z náboženských důvodů-a to jsem se také nedozvěděla. (10.01.2013)