Nana

V porovnani s japonskou roztomilosti podobneho kalibru jsou panda medvidci nesympaticke zrudy. Dokonale obe hlavni herecky a zabavne hudebni prostredi. S tim spojeny povedeny soundtrack - japonska anglictina je totalni vytlem. K tomu nezbytna emo davka typicka spise pro korejskou tvorbu a uz si to pomalu zacinalo brousit zoubky na maximum. To by ale nesmelo byt prilis unudlene posledni tretiny, ktera to zbytecne srazi a namisto gradace zacne nudit. Navic nechapu tu vsudypritomnou adoraci kytaristu, jakoby ostatni druhy hudebniku byly menecenne, pricemz opak je pravdou. 7/10 (12.10.2010)

K tomuhle filmu jsem se odhodlával hodně dlouho. Pořád tam na mě koukal a já vždy rozvažoval, jestli jo nebo ne, a jak jsem tak přemítal, postupně se mi v hlavě vytvořila představa o filmu, jakej asi bude... Úplně vedle :-) Pustil jsem si ho, když jsem byl nemocnej a bylo mi dost blbě, což pro filmy není zrovna ideální stav. Ale kupodivu jsem bez problému vydržel a na konci se mi kupodivu udělalo výrazně líp a neřekl bych, že za to může moje imunita. Očividně může být pro člověka pozitivní film lékem. Jen ze začátku jsem měl dost problémy zvyknout si na vizuál. Sice je vše jako u dalších filmů, ale obraz mi přijde děsně ostrej. Skoro jako kdybych se ani nedíval na film, ale na skutečné lidi a prostory. Očividně kvalitní kamera, ale mě se to tak nelíbí. Rozplizlosti a zamlžení mají větší kouzlo. (17.01.2012)

Zpracování NANY podle manga předlohy do filmové podoby, kterou jsem četl těsně, než jsem měl šanci shlédnout film, se mi bezútěšně líbila a jinak to nebylo ani s filmem, až na to že daleko předčil mé očekávání a to nejen díky hereckému obsazení a prostředí, ale i díky krásnému soundtracku ♫ Glamorous sky ♫. Herecké obsazení je velice vydařené a to nejen díky Ryuhei Matsudovi, ale a hlavně díky Mika Nakashimidě a Aoi Miyazaki, která byla jako vždy neskutečně roztomilá. Nádech a okouzlení se nese celým filmem a obě NANY spolu proplouvají svým osudem. 90% (12.12.2009)

Nana... Jméno dvou hrdinek, jedné vitální, věčně usměvavé dívenky a druhé, melancholicky založené rockové rebelky, kolem jejichž kamarádství, peripetií s láskou a kontrastu jejich povah se celý film točí. A kolem hudby... Přesněji rocku. Černovlasá Nana, výtečná vokalistka, dá po odchodu svého milého znovu dohromady rockovou kapelu a o pohodově řízný hudební doprovod snímku je postaráno. Někdy melancholií prodchnutý, jindy rozradostnělý, ve výsledku jemný, citlivý a hladivý film, který mi dal tváří jednoho z představitelů a povedenou hudební složkou vzpomenout na jeden můj oblíbený kousek od Toshiakiho Toyody. (12.03.2006)

V rámci možností si myslím, že líp to pomalu dopadnout nemohlo. Na plný počet ale po NANA seriálu by bohužel asi nemělo nic. Až na pár drobností (z nichž jednou byl Ren) jsem dostala to, co jsem chtěla a čekala. Hachi a (obzvlášť) Nana byly perfektní, ale jak už jsem řekla (a teď si dovolím citovat slečnu, která mi Nanu doporučila) na 'ty jejich kreslený tvářičky' nic nemá. (15.01.2011)