Nana

Typický film, který neurazí ani nenadchne. Všechno to tak nějak bez větších problému proplouvá, postavy nejsou nijak nesympatické, ale zároveň jsem nenašel žádnou, která by se mě nějak víc dotkla, hudba se tváří rockově, ale je to v podstatě popík jak poleno, pravděpodobně taktéž z důvodu, aby se zavděčil co nejširšímu publiku. Dle místního hodnocení jsem čekal mnohem větší emoční zápřah. 6/10 (31.08.2014)

Zpracování NANY podle manga předlohy do filmové podoby, kterou jsem četl těsně, než jsem měl šanci shlédnout film, se mi bezútěšně líbila a jinak to nebylo ani s filmem, až na to že daleko předčil mé očekávání a to nejen díky hereckému obsazení a prostředí, ale i díky krásnému soundtracku ♫ Glamorous sky ♫. Herecké obsazení je velice vydařené a to nejen díky Ryuhei Matsudovi, ale a hlavně díky Mika Nakashimidě a Aoi Miyazaki, která byla jako vždy neskutečně roztomilá. Nádech a okouzlení se nese celým filmem a obě NANY spolu proplouvají svým osudem. 90% (12.12.2009)

Absencia emócií ! Pretože tento príbeh, príbeh Nany a Nany-chan je predovšetkým o citoch. Tam, kde nás v anime dostávali citovým vydieraním, tak tam nás v live action stiahli pod čiernu zem aj s hercami a donútili nás, aby sme už viac nemali chuť dozvedieť sa, čo sa vlastne s hlavnými predstaviteľkami bude ďalej diať a ako sa bude dej vyvíjať. Stále dookola jedna alebo druhá musela roniť "krokodílie slzy" - poťahovanie nosom pre mňa nie je plač. Herci priam ako keby si nevedeli spomenúť, čo majú v scenári ďalej napísané - mám objať ? nemám objať ? A keď sa už konečne rozhodli, pomalymi pohybmi sa blížili k "obeti". Veď predsa, na takéto veci sa musí ísť bez rozmyslu, potom to diváka nezoberie za ten správny koniec. Všetko tak umelo a nasilu vytvorené. Pre mňa to bolo utrpenie sledovať takéto hranie. Z tak perfektného anime - založeného na citoch, vnútorných dilém a v tom dokonale zakomponované prvky humoru, ktoré sa v live action nedočkali svojho miesta, spravili šaškárnu! Už ma vážne začína štvať Hachi s jej "nee, Nana". (23.12.2009)

Nádherný snímek o přátelství dvou dívek, které se obě jmenují Nana a jejich láskách, touhách, snech, přáních... Nádherně natočené, laděno do bílé, podbarvené rockovou hudbou (občas mi připomínala Smashing Pumpkins) se spoustou nádherných scén (například scény ve vaně). Obě hlavní představitelky jsou navíc velmi okouzlující a každá jiným způsobem. (22.07.2006)

Nana... Jméno dvou hrdinek, jedné vitální, věčně usměvavé dívenky a druhé, melancholicky založené rockové rebelky, kolem jejichž kamarádství, peripetií s láskou a kontrastu jejich povah se celý film točí. A kolem hudby... Přesněji rocku. Černovlasá Nana, výtečná vokalistka, dá po odchodu svého milého znovu dohromady rockovou kapelu a o pohodově řízný hudební doprovod snímku je postaráno. Někdy melancholií prodchnutý, jindy rozradostnělý, ve výsledku jemný, citlivý a hladivý film, který mi dal tváří jednoho z představitelů a povedenou hudební složkou vzpomenout na jeden můj oblíbený kousek od Toshiakiho Toyody. (12.03.2006)