Přístav naděje

Nesympatická, frigidná Sádra Buldogová, ó pardón Sandra Bullocková, pod nemasným-neslaným režisérskym vedením afroameričana Foresta Whitakera sa snažila za každú cenu dojať televíznych divákov v gýčovej, presladenej, romantickej dráme „Prístav nádeje“. No ako býva u nej zvykom zasa sa jej to nepodarilo. Zhliadol som iba ďalší zbytočný, nudný, béčkový, americký film s povrchným scenárom, ktorý ma absolutne ničím nedokázal osloviť, či zaujať. * (29.08.2012)

Život nám s oblibou nachystává různé překážky a každý z nás se s nimi popere po svém. Někdy nás ale tvrdě srazí na kolena, aby nám ukázal, kam se máme vydat a kde hledat skutečné štěstí. Dozvědět se krutou pravdu v přímém televizním přenosu by asi nechtěl nikdo z nás. Ano, i takové překvápko bylo přichystáno pro Sandru Bullock. Pak se naše nejlepší kamarádky stanou našimi nepřáteli. Všechno zlé je pro něco dobré, třeba pro lásku. (22.06.2009)

Sandru Bullock mám rád a tento snímok sa jej herecky celkom podaril. Jej filmová dcéra bola zasa priťažkou látkou na spracovanie , zvlášť scéna , kedy jej otec odchádza bola nesmierne zúfalá a tento duch sa niesol po celý film. Celkom pohodová vec , ktorá nepriniesla nič extra nové a skazila len máločo. (03.09.2012)

Nevěra je mrcha. Když se navíc oznámí před televizními kamerami a muchlování probíhá řadu měsíců s nejlepší kamarádkou, je to ještě větší rána. Touha po bezpečí zhrzenou Sandru Bullock zažene domů do texaského zapadákova. Čeká tam na ni a její dceru excentrická matka a pohledný kutil. A několik bývalých přátel, kteří nikdy nerozdýchali její dokonalost (nějaké to vítězství při volbě královny krásy). Ovšem i kdyby tam čekal třeba Optimus Prime, bylo by to jedno. Tahle romance je tak rutinní a utahaná až hanba. Kromě sbírky klišé nabízí několik vážných momentů, které jsou ovšem dramatické asi jako příprava nedělního oběda (kupříkladu setkání otce s dcerou po pohřbu). Uznávaný herec Forest Whitaker coby režisér totálně průměrný. A trestuhodně nezajímavý. (07.02.2018)

Romantika mě minula bez povšimnutí, chladná a odměřená. Drama projevilo alespoň náznak zájmu, když přišlo, úkosem na mě pohlédlo, vztáhlo ruku a zlehka se mě dotklo. Ale o nic dalšího se nepokusilo a jeho prsty nezanechaly žádný otisk - nic, nač bych mohla vzpomínat, o čem bych mohla přemýšlet, čeho bych měla litovat nebo co bych si měla přát. Nic, čemu bych mohla VĚŘIT. (13.11.2012)