Vyvrhel z pekla

Extrémně slabá honička na nezničitelného zabijáka v níž se kloubí nuda se špatnými efekty a diletantskou režií. Film postrádá jakékoliv tempo či děj a v podstatě se jedná jen o tupé přeskakování mezi scénami s brutálními výjevy, které jsou spojeny chatrným dějem. Paradoxně jsou však tak otřesně natočené, že se stávají hlavním kamenem úrazu. Gore absolutně nefunguje a snímek se pyšní tak amatérskými triky a efekty, že jsem v některých pasážích pochyboval o tom, zda sleduji skutečně neamatérské a plnohodnotné dílo. Nula od nuly pojde a jediné co stojí za zmínku, je herecký představitel Faráře, který roztomile paroduje legendární ikonu Belu Lugosiho. (24.08.2005)

Diela Antropophagus alebo Bui Omega od trashmajstera Joa D'Amata radím do zlatého fondu talianskeho brakového hororu ( V mojom rebríčku medzi vyššie postavené snímky The Beyond a House by the cemetery od Fulciho a Ghosthouse Umberta Lenziho), vyznačujúceho sa schopnosťou premeniť svoje nedostatky v charakteristické plusy. Nelogické chovanie postáv, mŕtvolne pomalý vývoj dela a iracionálne radenie nadmerne krvavých výjavov v kombinácii s talentom pre výber prostredia a záhrobnou syntetizátorovou hudbou vytvárajú špecifickú atmosféru rôsolovitej nočnej mory, ktorou dokážu filmy stále fascinovať divákov a uchovávajú v sebe veľkú časť príťažlivosti starej európskej hororovej školy. __ Avšak Fulci, Lenzi a ani D´Amato pri svojej veľkej produkcii lacných brakov nevytvorili len snímky hodné uznania a poskytujúce bizarné rozkoše, čoho jasným dôkazom je aj pokračovanie Antropophagusa, predstavujúce skôr okaté vykrádanie Carpenterovho Halloweenu než zaujímavé trashové dielo. Antropophagus 2 nielenže (očakávane) neobsahuje ani gram carpenterovej remeselnej zručnosti, ale nenapĺňa ani paradoxné kvality spomenutých hororov. Fušerske remeslo, obligátna krvavosť, surovo negramotný kus napodobeniny neprodukujú svojvoľne pomalým tempom plynúce nočné mory, ale predstavujú len surový základ D´Amatovej produkcie bez pridaných hodnôt. __ Antropophagus 2 je najnudnejšou, najtopornejšou možnou podobou slasheru, neschopne napodobňujúceho zaoceánske vzory a talianska absurdnosť, nelogickosť, prehnaná krvavosť... tu obnažujú svoje silno babrácke korene. __ D'Amatov film je pripomenutím, že talianskym hororom nie sú len podarené snímky, ale hlavne hromada vädnúceho odpadu - aj keď miestami odpadu veľmi zábavného a naozaj usmievavo naivného. (05.09.2016)

Na první díl Anthropophága nedám dopustit. Druhý díl jsem ale viděl poměrně nedávno a teda řeknu to na rovinu. Nic moc. Což o to gore se drží a Eastman je samozřejmě stejný hovado. A i ta atmosféra se držela, ale prostě už to není ono. On ten ostrov měl něco do sebe. A navíc nějaký postavy mi přišly strašně ubohý. Co mě ale vytáčelo byly naprosto nesmyslné dialogy které naprosto nikam nevedly. Škoda mohlo to být lepší. (09.12.2011)

Je to bezmála (pár měsíců) dvacet let, co jsem tento VHS kult viděl naposled. Již to, že mě tehdy neskutečně děsil a dodnes si z něj pamatuji spoustu zásadních scén (pečení v troubě, vypichování očí, napíchnutí na vstupní bránu) svědčí o tom, že to byl opravdu povedený kousek. Dnes jsem se k němu tedy z radostí po dvaceti letech vrátil. A? Sice to ztratilo to kouzlo třináctiletého natěšeného diváka, který podobných filmů ještě neviděl desítky, ale i tak to má po těch letech stále kouzlo a závěrečných 25-20 minut opravdu stojí za to. K tomu vynikající hudba a mrazivě děsivý nemluvný šílenec George Eastmana. (20.12.2011)

Dvojka slabší. Stenopolis přišel o ten nahnilý look, už to není zrůda - tedy alespoň ne navenek. Navíc už úplně nepochopitelně nežere lidi. Je to ale pořád ten vytáhlý šílenec, navíc se dozvíme, že prakticky nezabitelný. V jedničce byl větší potenciál se nudit, ale celek byl o dost silnější. Navíc ten vylidněný ostrov... Tohle už je jen průměrná vyvražďovačka se dvěmi ucházejícími vraždami. Už to není SICK. (stopáž hodnocené verze: 01:30:15) (20.02.2009)