Dům u jezera

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Jeden z těch nejlepších romanťáků. Tenhle žánr má vždy krkolomné tendence padat do kýčovitých vod, ale tady tomu tak není. Film zachraňuje mimo jiné i originální scénář, příběh je opravdu silnou stránkou filmu. Je to dojemné, je to napínavé, ale slza mi neukápla.......marně pátrám proč. I když jsem chlap, tak nebudu dělat hrdinu, u silných příběhů si často popláču....tady tomu tak nebylo a možná, i když mám herce, kteří ztvárnili hlavní postavy, rád, tady mi přišli trošku chladní. Snad to chtělo více romance, více emocí....nevím, tak to na mě působí. Rozhodně jde ale o jeden z TOP filmů v tomhle žánru :-) (16.08.2015)

Někdo si potom, co viděl Siworae, nad Domem u jezera uplivne. Jak je libo. Mě zcela paradoxně originál přiměl přihodit hvězdičku tomuto. Jak se mi nelíbilo srovnávání před, teď po - shlédnutí obou - to odmítám ještě víc. Světy, v kterých filmy vznikly, taky nejsou srovnatelné, jedno však filmy společné mají: lásku, její věčnou existenci a touhu hledat, najít a mít - v tom je Dům u jezera poctivý a respekt k originálu tam je, na tom trvám i na tom, že Keanu se Sandrou tu nadčasovou ideu solidně podpořili. (26.02.2007)

Korejskou verzi jsem ještě neviděla a tahle emerická se mi hodně líbila. Byla to "taková jiná" romantika. Film má zvláštní atmosféru a možná i odpovídá na otázku jestli člověk může změnit svůj osud. No, třeba on sám ani tolik ne, ale ten kdo ho má rád, ten to možná dokáže. Jednu hvězdičku si nechám v rezervě pro Korejce, ale nemám k filmu jedinou výtku. Líbilo se mi všechno, Bullock i Reeves, dům u jezera, soundthrack, děj... (10.02.2012)

Dom pri jazere by bol omnoho romantickejší, keby v ňom nechcela bývať Sandra Bullock. Takto ostáva pozrieť kórejskú verziu, ktorá celkom premyslený dej predpokladám vyšperkovala do lepších parametrov a aj podľa plagátov tam žiadna taká Sandra nie je. (08.01.2024)