World Trade Center

Ačkoliv to na první pohled vypadá, že na Olího šáhla kmotřička Senilita a umístila ho na pokoj k panu Patosovi do domova důchodců, popasoval se s ještě na dlouho dobu otevřenou a krvácející americkou ránou i vzhledem k úzkému "manévrovacímu prostoru" příběhu relativně se ctí. Beru to jako jeho omluvu Spojeným státům americkým za předchozí kontroverzní snímky vůči nim, nicméně jsem teď náramně zvědavý, kdy Stone povstane z režisérské suti a omluví se nějakým kvalitním filmem mně.. (15.09.2009)

Základní otázka je celkem jasná. Je WTC lepší než Greengrassův United 93 ? Odpověď je naprosto jednoduchá. Ani omylem. Stonův velkofilm hlavně ani není příliš o oné gigantické katastrofě. Spíše než útok letadel se zde řeší problémy v rodinných kruzích oněch inkriminovaných hasičů, kteří byli zavaleni obří mnoha tunovou stavbou a víceméně odsouzeni na smrt. To by samo o sobě ani tak nevadilo, avšak způsob, jakým divákovi tyto sekvence Stone servíruje, je přinejmenším trapný. O tuně flashbacků, kde je zobrazována každá hloupost ani nemluvě. Herecky vcelku nezvládnuté a patos je ve spolupráci se špatnými představiteli hlavních rolí a neslanou nemastnou režií skutečně katastrofální. Tam, kde si Greengrass vystačil s ruční kamerou, vnitřkem letadla a několika neznámými televizními obličeji, nám Stone servíruje toporné dialogy, gigantické kamerové nálety a jednu hereckou hvězdu vedle druhé, které jsou zde naprosto zbytečné. Cage je tam k poznání asi tak úvodních 15 minut a ani tak to ve výsledku moc nevytrhl. Nedaří se však diváky šokovat ani co se samostatného útoku týče. I když je fakt, že Stone má oproti fenomenálnímu Britovi v jedné věci navrch. Celkový vizuál. I když je zase nutné dodat, že jak se to vezme. Tam kde má United 93 strhujícím způsobem zakomponované restaurované záběry útoku, které jsou pořízeny z amaterských kamer přihlížejících, tam jede Stone sám podle svého. Nákladnými vizuálními efekty nám ukazuje obrovské budovy z blízkosti a výsledek je naprosto ohromující. Působí to mnohem filmověji, avšak nakolik je to efektní, (a právě United efektní je) je vcelku diskutabilní. Účinek však po čase vyšumí do ztracena, neboť scény komorního ražení jsou skutečně tupé a špatně natočené. Příliš ubrečené, sentimentální a se spoustou těžkopádných, až hloupých dialogů. Úplně mimo jsem byl z Marii Bello. Co měly sakra znamenat ty šílené modré kontaktní čočky ? Kdepak, tudy cesta nevede. Obrovské zklamání, které se v posledních minutách sesype stejnou rychlostí, jako před několika lety dominanta New York City. (15.08.2006)

Ale no tak dobře sice tady Stonův režijní rukopis absolutně nevidím a tenhle heroickej a dramatickej opus émerickej kterej je fakt strašně patetickej a hrdinskej mohl natočit úplně kdokoliv a bylo by to fuck, ale beru to tak, že i svědomí Ameriky Oliver jednou ustoupil a natočil to co bylo žádáno. Ve svém žánru si to účel splní i když bych řekl, že na stejný téma je o něco povedenější let číslo 93. Tohle je čistokrevnej průměr.50% (29.07.2016)

Jistě, je to kýčovitá plačka a má všechno, co jinde neustojím a co je tu hojně propráno. Má to ale jeden háček a to tak že velký - Olivera Stonea, o jehož nejlepším vědomí a svědomí nemám pochyb, i když se mu nepodařilo uskutečnit vizi o filmu, který by měl být "jak vystřelená kulka". Tentokrát neprovokoval, tentokrát se poklonil a neodhadl míru. Jestli to bylo erupcemi na slunci nebo začínám blbnout stejně jako Stone, nevím, ale nějak se stalo, že jsem s tím jeho faux pas souznila. (26.04.2007)

Tak tomuhle se říká promarněná příležitost. Přitom ten námět má na to, aby podle něj vznikl podobně strhující, v reálném čase se odehrávající thriller, jako byl Let č. 93, pouze místo v letadle by se odehrával v budovách WTC: Skupina lidí (kteří se navzájem neznají) přichází jako každé ráno do práce. Zprvu je to den jako každý jiný. Pak se ozve ohlušující rána. Ti ze Severní věže vůbec netuší, co se stalo. Ti z Jižní věže vidí celé představení z okna a s hrůzou jej sledují. Ještě netuší, že za pár minut na ně přijde řada také. Pak jsou již v plamenech obě věže a panika propuká naplno. Výtahy nefungují, schodiště jsou zbořená nebo v plamenech. Někteří v zoufalství skáčí z oken. Jiní zdrceně sledují televizní záběry. Pak se Jižní věž v oblaku kouře zřítí. Na Severní věž naplno dolehne bezvýchodnost celé situace. Lidé se se slzami v očích loučí s blízkými. Ti rozhodnější z hrdinů, které jsme od začátku sledovali, podniknou poslední zoufalý pokus, jak uniknout po hořícím schodišti. Pak se najednou ozve strašný rachot a....tma. Ticho. THE END. Kaněc filma. Tak přesně tohle ve filmu Olivera Stonea neuvidíte. A co uvidíte? Policisté přijedou na místo, vyfasují helmy a pláštěnky, a pak, po 20 minutách filmu, na ně zničehonic spadne strop. A po zbytek filmu už jen sledujeme dva uvězněné policisty, jak si spolu povídají, ba co hůř, sledujeme jejich rodiny, jak netrpělivě čekají na zprávy o nich (!), ba co hůř, sledujeme flashbacky do jejich šťastné, idylické minulosti (!!), ba co hůř, sledujeme, jak se jim zjevuje Ježíš (!!!). (21.03.2007)