Voníš jako tenkrát
Režie:
Jitka NěmcováScénář:
Lucie KonečnáKamera:
Andrej BarlaHudba:
Milan SvobodaHrají:
Michaela Kuklová, Jitka Schneiderová, Pavel Řezníček, Jana Hlaváčová, Anna Hašková, Jan Budař, Kamila Magálová, Oldřich Vízner, Jakub Prachař, David Švehlík, Libuše Štědrá, Blanka Zdichyncová (více)Obsahy(1)
Michaela Kuklová a Jitka Schneiderová v televizním filmu režisérky Jitky Němcové milovaly jednoho muže a osudově si tím zkomplikovaly život. Původní scénář debutující autorky Lucie Konečné vypráví příběh dvou kamarádek, do jejichž přátelství zasáhla osudová náhoda podnícená normální dívčí žárlivostí... Čerstvé vysokoškolačky Ruth a Magda prožívají v Liberci v nedávné totalitní době docela běžné holčičí přátelství. Obě ale milují jednoho kluka Adama. Ruth je jaksi oficiální Adamovou partnerkou, v Magdě se lomí cit k Adamovi a přátelství k Ruth. Adam získá v té době vysněnou stáž v západní Evropě a odjíždí do Rakouska. Ruth zatají, že s ním čeká dítě a když se jí Adama nepodaří přesvědčit, aby zůstal, odmítne odjet s ním. Nedovede si představit, jak by se s dítětem a studiem protloukala neznámým světem. Za čas Ruth přemluví Magdu, aby se rozjela za Adamem a pokusila se ho přimět k návratu. Ale Magda situaci zneužije... Reálně se příběh Magdy a Ruth začíná odvíjet po osmnácti letech, kdy Magdina dcera Bohunka slaví patnácté narozeniny. Tento zlom mezi dětstvím a dospělostí jí má přinést mnohá poznání, zklamání ale i naděje do budoucnosti. A nejen jí, ale i její matce Ruth a nakonec i Magdě, která se po mnoha letech vrací do rodného Liberce. Dávná historie se tak po letech uzavře... Příběh o starých křivdách, které je třeba umět odpouštět, protože život je příliš krátký na to, abychom se utápěli v nenávisti je napsaný moderně s citem pro paradox v dramatických zvratech. I když vypovídá o vážných životních situacích, vidí je z odstupu a se sympatickým humorným odlehčením. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Pamätám si porevolučné povzdychy za pondeľňajšími inscenáciami. Nedokázala som ich pochopiť, pretože som bola primladá. Inscenácie si zaslúžili zrelšieho diváka. Rovnako ako tento nádherný film o premárnených šanciach, zmarených nádejach a pošliapaných snoch. O dvoch kamarátkach, ktoré celé roky prežívali znovu to isté leto. Veľmi pútavé rozlíšenie minulosti a súčastnosti ozvláštnené červenou, dobré herecké výkony /hlavne Kuklová/ a dojímavý príbeh u mňa vyniesli tento film v rámci svojej kategórie blízko k dokonalosti. Preto dávam /navzdory všetkým mlaďasom, ktorý ešte nepoznajú nostalgiu z nenávratna/ päť*. ()
Dvě červené Karkulky, štangle lovečáku, Kuklové kozy, Budařův ptáček a soulož Schneiderové v zavazadlovém prostoru. To jsou věci, kterých se může povrchní divák chytit - než se stane korunním svědkem v případu vraždy zajímavého námětu (nuance ženského kamarádšoftu) tupým předmětem technického zpracování.. Erotické svádění pod jabloní v podání dcery Ruth by zbavilo heterosexuality i Enšpígla.. ()
Ne úplně blbě napsané a dobře zahrané včetně babičky v podání Jany Hlaváčové. Má to sice slabší místa jako jsou scény s dcerunkou Bohunkou nebo nelogickou vsuvku, kdy si Jitka Schneiderová coby čerstvá vdova zašoustá s prvním stopařem. Potěšila mě práce s detaily, které mě donutily vygooglovat, jestli se v Liberci Masarykova ulice opravdu dřív jmenovala Leninova:-) ()
Evidentně se toho Jitka Němcová u Federica Felliniho moc nepřiučila, když u něj sbírala zkušenosti, protože její režisérská práce za mnoho nestojí. Tady má sice velký vliv na výsledný dojem i prapodivný scénář, ale před nedávnem jsem viděla film Hodina pravdy, který natočila rovněž Jitka Němcová a ani ten mě nijak zvlášť neoslnil. (35%) ()
Televizní film z roku 2004 o milostném trojúhelníku, který naboural jedno holčičí přátelství vyprávěné ve dvou časových rovinách. Námět zajímavý, ale na tomhle filmu je hrozně vidět jak tahle tv tvorba za těch patnáct let neskutečně zastarala - filmováno na laciný neHádé materiál, iritující hudba jak z Nedělní chvilky poezie, dlouhé záběry do nikam, dialogy tak sterilně televizní i pro publikum 60+ až to bolí. Pravdou je, že jako liberečák nadsadím tři hvězdy a taky proto, že tenhle film má pár věcí, které v hlavě zůstanou 1) v časové linii za socialismu jsou děvčata oblečená v červených věcech jak Karkulky 2) poprvé jsem si říkal, že Míša Kuklová je regulerně dobrá herečka ( a nemyslím tím, že je to asi poslední film, kde se odhaluje ) 3) Schneiderová, která souloží v kufru auta na parkovišti s rodákem z Liberce Davidem Švehlíkem, který tu měl malé cameo 4) odvazová scéna, kdy jede nahatý dream team Schneiderová, Kuklová, Budař autem což absolutně nekoresponduje s neskutečně unylým dílem jako toto. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (3)
-
Film měl mít premiéru 14. července 2004 v multikině s herci Janem Budařem či Janou Hlaváčovou. Háček je však v tom, že film je najednou tichý. V České televizi k němu totiž podle režisérky Jitky Němcové smazali zvuky. „Rekonstruovat pro verzi do kin znovu každý šum, každé zavírání dveří, to je práce pro dva zvukaře na čtyřicet padesát dní,“ tvrdí Němcová. Jak se něco podobného může stát? Snímek původně vznikal pod názvem Ruth to vidí jinak pouze pro obrazovku a v této podobě už je hotov. Pokud pak tvůrčí skupina nepřikáže, ať se zvuky zachovají, automaticky se prý mažou, neboť pořad je takzvaně „uzavřen“. Televizní záznam však pro kina nestačí.
Zda se zvuky opravdu smazaly a čí vinou, na to ČT neodpovídá. Z Kavčích hor se proslýchá, že vypuklo horečné hledání, ale ředitel výroby Petr Erben prohlašuje: "Žádný film jménem Voníš jako tenkrát neznám. Znám pouze televizní inscenaci Ruth to vidí jinak, ta je v pořádku - a jestli z ní vznikne také film pro kina, o tom budeme jednat až v pondělí. Takže veškeré otázky na film nebo na jeho zvuky jsou předčasné." (sator)
- Filmovanie prebiehalo v Liberci a Prahe - v časti Podolie. (dyfur)
- Natáčelo se také v obci Příšovice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama