Adamova jablka

Protestantsko - liberální variace na starozákonní postavu Joba. Nechápu, jak je možné nazvat tento žánr komedií. Hodně brutálního násilí (STV to měla pro diváky nad 15 let, měl by být od 18 let). Velmi umělý a za vlasy přitažený příběh s farářem-Jobem, arabským teroristou, holou lebkou a kleptomanem, všechno možné, jenom ne dobrý film...Nezastírám, že dánské filmy nemám rád. (07.02.2012)

Adams aebler zcela naplňuje význam slova „tragikomedie“; obě složky jsou velmi výrazné, přesto spolu žijí v harmonii. Nejednou mi smíchy vyhrkly slzy do očí, přesto trvale přítomný opar absurdna ani smrtícím způsobem vypointované „kameňáky“ nijak nenarušují či nesnižují vážnost dramatické roviny, což je jev vskutku výjimečný. Žel vážná část otevírá pro film i jedinou z hlediska hodnocení nepříjemnou rovinu, kterou je rozpletení tragické zápletky. Hlavní postava (kněz Ivan) je po celý život stíhána řadou ran „osudu“ a evidentně stavěna do pozice biblického Joba. Adams aebler ovšem není tragédií křesťanskou, na kterou film mnohokrát explicitně odkazuje, není příběhem spravedlnosti Jobovy či Abrahámovy. Člověk je podroben zkoušce, ve které selže, přesto je odměnen. Dalo by se diskutovat, selhal-li až v okamžiku zřeknutí se Boha, nebo už na samém počátku tím, že si zakryl oči závojem, ale selhal. A získal vše. Není však ani tragédií antickou, v níž jsou principy „spravedlnosti“ světa mimo dosah lidského poznání a člověk je jim pouze vystaven. Je jakousi tragédií sui generis. Nabízí se, i vzhledem k původu na severu poněkud ironická interpretace, že je zde oním slitovným Bohem, sítí zachycující padající, sociální stát. Čím méně děláte, tím více dostanete. Konflikt byl zkrátka vyřešen mimo rámec soustavy, v níž se odehrál celý zápas. Je to jako kdyby si po hokejovém utkání oba týmy hodily o výsledek mincí. Přitom nejsilnější dramatické momenty – a že jich bylo požehnaně – vznikly právě díky onomu křesťanskému rozměru. Pak nutně vyvstává otázka, proč zde tento vůbec figuruje. Pokud filmu nedodává hloubku, tvoří pouze velmi efektní - a velmi povrchní - kulisy. Takže se cítím jako po onom důležitém derby, které sice bylo divácky atraktivní, leč výsledek byl posléze určen losem. A strhávám proto dvě hvězdy. (09.04.2008)

Tak na tejto vydarenej čiernej komédii som sa pobavil ako už dávno nie. Spočiatku tupý, ale nie úplne blbý skinhead si získa vaše sympatie prakticky okamžite a jeho obraz Hitlera nad posteľou na tom nič nezmení. Nemazná sa s nikým a neváha nakopať zadok a zlomiť nos aj kňazovi, ktorého perfektne stvárnil M. Mikkelsen. Keď pri prvom rozhovore na kňazovu otázku, aký si dá cieľ, odpovedal len tak do vzduchu, že upečie jablkový koláč , tak vtedy ešte ani divák nemá tušenia, čo všetko sa začne diať. V závere to zájde až tak ďaleko, že kňaz začína o viere pochybovať a naopak skinhead zrazu pozerá do neba a v duchu si vraví, že toto všetko predsa nemôže byť náhoda. Treba dať v úvode filmu trochu šancu na rozjazd a potom sa stávate svedkami uveriteľných aj neuveriteľných udalostí, ktoré vzájomne s naozaj vydareným a hlavne nevtieravým humorom dali šancu vzniknúť aspoň pre mňa nezabudnuteľnej čiernej komédii. Možno niekomu nesadne tento druh, nazvem to Kusturicovho humoru, naozaj som si pri sledovaní spomenul na film Čierna mačka biely kocúr. A možno bude niekto bez úsmevu iba pozerať do blba, ako ja pri sledovaní do neba vychváleného Monthy Python a život Briana. A možno nie. Dajte mu šancu. 100%. (21.09.2010)

Kdepak, víra není slepá. Vidíte s ní velmi dobře, a nejlépe to, co vidět chcete.. Černé jako bible v hotelovém šuplíku, hořké jako dužina pihovitého jablka a iracionální jako nastavovat druhou tvář, když už jste o obě přišli. Není podstatné, jestli vás zkouší Bůh, anebo Satan, důležité je najít odpovědi a obstát.. (02.02.2021)

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní. (05.11.2011)