Extrémní svahy

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)

Sympatický dokument s přebytkem plácání po zádech a energií rozesílanou laikům i odborníkům. Historie snowboardingu scuknutá do svižné hodinky okořeněné o fešné parádičky na sněhu i ve vzduchu. Ten pocit, že plachtit na prkně a opírat se při tom o rockovou vlnu nic nenahradí, se daří navodit docela přesvědčivě. (27.04.2006)

Vzhledem k tomu, že to byl dokument, jsem od toho zas tolik extrému, jak je v názvu, nečekala.... a dobře sem udělala :) Svahy sice fakt extrémní byli, jenže moc extrémních jízd se nekonalo. Ale i tak se mi to dost líbilo - krásný záběry na krajinu Aljašky, ty východy a západy slunce nad třpytivou zasněženou karjinkou, paráda... Navíc zachytili i úplný začátky snowboardingu, který byly i dost vtipný, protože ty prkýnka na kterých se jezdilo dřív, to fakt stojí za to vidět :D Jestli měli tvůrci v plánu navnadit diváky na svět snowboardingu, tak se jim to určitě z velký části povedlo :) (08.12.2006)

Ve filmu jsou některé bezkonkurenční překrásné záběry snowboardistů. Prvosjezd téměř kolmé stěny, skoky, výjezd z laviny. Bez přehánění můžu říct, že se při sledování těchto záběrů tají dech. Velice zajímavé jsou taky vsuvky o evoluci snowboardingu. Závěrečný výsadek a prvojsezd jsou filmařsky bravurní. Ze záběrů je cítít nervozita, jako by jste tam byli... Kámen úrazu jsou všam monology hlavních protagonistů. Film je prošpikován šíleně nezajímavými a trapnými řečmi. Připomíná mi to dotazy na fotbalisty a hokejisty v přestávkách sportovních přenosů. Všichni sami sebe a vzájemně různě chválí, jak sjeli tamto, jak dávali támhle. Prostě o ničem. (02.01.2008)

Nejsem příznivce zimy a už vůbec ne zimních sportů, proto jsem se na tenhle film dívala spíše ze zvědavosti. Čekala jsem něco ve stylu Legend z Dogtownu (ač nejezdím na sk8u, ten film se mi líbil). Tady se na mě ale místo toho vyvalil dokument. Musím říct, že mě ty jejich kecy moc nezajímaly, spíše jsem chtěla vidět akci. Ta tu sice byla, ale celkově ten film nevyznívá moc dobře. Docela jsem se nudila... (18.06.2013)