Režie:
Philippe de BrocaKamera:
Jean PenzerHudba:
Georges DelerueHrají:
Catherine Deneuve, Philippe Noiret, Jean-François Balmer, Jacques François, Jean Benguigui, Joseph Momo, Gordon Heath, Pierre Michaël, Vivian ReedObsahy(1)
Podaří se Victorovi, žijícímu léta ve střední Africe, vymluvit krásné manželce nápad vybudovat na území přírodní rezervace středisko pro majetné klienty, kvůli němuž přiletěla z Paříže? Expařížan Victor žije ve vesnici u středoafrického Vilémova jezera. Je nejen pilotem správce přírodní rezervace, ale i ochráncem přírody. S domorodci vychází přátelsky, ale tvrdé boje svádí s pytláky v čele s Poulakisem. Do této atmosféry nečekaně přilétá z Paříže jeho manželka Charlotte s asistentem Planchetem. Chce si prohlédnout lokalitu, kde má vzniknout rekreační středisko. Victor naoko souhlasí, že je oba dopraví na požadované místo. Ve skutečnosti je vysadí hluboko ve vnitrozemí. Planchet ale ve vesnici objeví staré auto a dvojice se vydá zpět. Připletou se do cesty Poulakisovi, vraždícímu slony, i Victorovi, který na pytláky shazuje výbušninu. Pytláci unesou Plancheta. Charlottu, které se podařilo uniknout, najde a zachrání Victor. Po strastiplném putování dorazí k Pygmejům, kteří je ochrání před Poulakisovými muži. Charlotta se vrací do Paříže s odhodláním znovu se věnovat etnografii a také čekat na návrat Victora. (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (91)
Vydarená reklama cestovky na dovolenku, respektíve trvalé presťahovanie do Afriky. Noiret sa v tejto divočine zbláznil a niet sa mu čo čudovať. Po tom, čo sem prišla aj jeho manželka Deneuve, ju čaká podobný osud. Jeden z tých filmov, pri ktorých si človek nostalgicky zaspomína na večery s rodičmi v 80. rokoch, keď mu dovolili si s nimi pozrieť nejaký francúzsky film v telke. Inak síce možno nič moc, ale de Brocovi sa občas podarilo vykúzliť buď pekný okamžik (spoločná večera), alebo zachytiť podstatu manželskej krízy. Záverečná scéna je potom doslova krásna. Chápem, že ľudia nad 50 si povedia, že dnes to už nemôže byť ono, že my nemáme také silné herecké idoly, medzi ktorými by to tak na plátne iskrilo a keď sa tí dvaja objímajú, tak je to pre staršiu generáciu esencia krásy kinematografie. ()
„Když si ve sračkách až po krk, nemůžeš v nich být zároveň až po oči.“ Toto pygmejské přísloví mě zaujalo ještě víc, než oranžový plastový kýbl v rukou civilizací nedotčených domorodců či Afričanova schopnost přistát s letadlem i na bedně od olejovek.. Dobrodružství obsahující exmanželské hašteření, střídání nepříliš intenzivního dramatu a vtipu, nenucené poselství ochrany přírody a tolik přeletů nad plameňáky a pakoni, až je z toho i Pepinec na pokraji sil. Nic proti ekoteroristovi Noiretovi, ale Belmondo by ty sloní kly házel do jezera s větším šmrncem.. ()
Francouzská noblesa uvádí dychtivého diváka tak trochu na scestí: lehká komedie má totiž současně všechny znaky "vážného" hraného filmu a jen místy lze zaznamenat náznaky triviálnějšího "lehkého" pojetí. Rozhádaný manželský pár, v němž se oba partneři na život a na smrt milují, aniž by byli s to spolu sdílet společný úděl, navíc nese všechny rysy "nezávisle osvobozené" postmoderny. Velké téma ochrany kulturního i přírodního afrického dědictví, jednoho z několika nejvíc ohrožených na naší planetě, se logicky prolíná do tektoniky vlastně láskyplného vztahu. Krásná černoška (spolu s jazzem v Africe, scény u Pygmejů) naznačuje možné limity filmu, který si na akční nehraje a ani jím být nechce. Příběhy partnerského míjení se dnes - tj. před čtvrtstoletím - mohou odehrávat na opravdu velké ploše času i prostoru. Ale to nejdůležitější je láska všedního dne, schopnost sdílet vše ve dvou. V dobrém i zlém. I na stříbrném plátně. ()
Jiskření mezi Noiretem a Deneuve stejně nefalšované a přirozené jako ekologická šlehnutí stran ochrany přírody a původních kultur. Jaký kontrast vůči dnešnímu hysterickému zviditelňování vlastní kulinářské neschopnosti psychicky narušených "ochranářů" v národních galeriích. Krásná africká příroda a romantické pohlazení od výborných herců. Filmová škola dobrodružných snímků, jaké už dnes nikdo neumí natočit. Nejsou na to lidi a i té přírody ubývá.... ()
Bez násilia sa priznávam, že by mi pán Philippe de Broca mohol hoďku a pol púšťať nič len bez ladu a skladu obrázky tejto kráľovskej zeme zvierat, afrického kontinentu, šupnúť do toho pôvabnú hudbu ako v Afričanovi alebo pokojne i nešupnúť, šumák, a nejaké *hviezdy* by boli banálne. To, že Afričan tú hudbu má, že má krásny dej, vtip, dobrodružného ducha, suverénneho mužského hrdinu so srdcom na pravom mieste, hŕbu životnej plnohodnotnosti, sebaistoty a proste tepla a nádherna, no a SPOILER: romantický záverík k tomu, to môj pôžitok iba stonásobuje. :´) Pre dnešok 4,5. Ale je to banálne! :-) ()
Galerie (49)
Photo © Renn Productions
Reklama