Peníze těch druhých

Zajímavě vyhrocený a zároveň působivě natočený film, ve kterém nespravedlivě propuštěný úředník (Jean-Louis Trintignant) banky hledá důkaz své neviny, aby nejen očistil své jméno, a zároveň mohl znovu najít novou kvalifikovanou práci a také svou tvář. Cesta to není právě snadná, s pocitem osobního selhání role živitele rodiny, tlaku veřejného mínění a nejasné osobní perspektivy, se nebojuje právě snadno, navíc když je protivníkem silná banka. (26.07.2009)

Šíleně nudnej fim o bankovním skandálu nezdařených půjček a investic, taky podvodu, tutlání a obětním beránkovi. Dá se říct alternace mafie či korupce v politice akorát v prostředí banky. Opravdu nechápu koho tohle téma může zaujmout, nebo pro koho je snímek primárně určen, účetního tělem i duší, generální ředitele bank? Zápletka by ještě za něco stála, ale zpracování hodně kulhá. Pořád se tam rozebírá v zasedačkách, doma, nebo u pohovoru onen příběh, obhajuje pravda, kují pikle či přehrabuje v stozích lejster, ale moc napětí, nebo zábavy to nepřinese. A dabing může být sebelepší, ale tuhle mizérii nemůže nijak vylepšit. 10% (27.12.2016)

Film pre ekonómov a pracovníkov banky. Ale aj pre tých, ktorí radi sledujú prípady obetných baránkov, ktorí sa vzoprú nechutnej mašine korupcie v nejakej príšernej inštitúcii, akou môže byť napríklad banka. O čo presne ide, som nechápal, ale nebolo to smerodatné. Očakával som takú francúzsku krimi klasiku, kde sú naháňačky v autách po Paríži, nejaké to strieľanie, sex, prehľadávanie bytov a pod., z tohto hľadiska považujem tento film za veľmi originálny. Ak by som chcel silou mocou porovnať, Pollackova Firma je film, ktorý sa Peniazom tých druhých v niečom blíži. Ale je akčnejšia. (18.09.2015)

Peníze těch druhých jsou dokladem toho, že se jako živočišný druh vyvíjíme pomalu a v zásadě řešíme tytéž problémy, jako řešili staří Římané nebo Řekové. To znamená, naše chamtivost a malost se k lepšímu rozhodně nemění. Schopnost bankovních manažerů nacházet skulinky v systému k ožebračování drobných střadatelů bezpochyby není vynálezem 21. století nebo české cesty privatizace národního hospodářství. Mechanismy společenského systému založeného na hromadění majetku fungují univerzálně. Jen v té západní společnosti se musí víc ohlížet na veřejné mínění. Jeden z nejvýraznějších francouzských herců 2. poloviny 20. století Jean-Louis Trintignant prakticky nesleze z obrazu a je spolehlivou oporou filmu. Stejně tak je radost dívat se na jeho protihráče Serraulta v roli bankéře, který za žádnou cenu nechce prohrát. Považuju za zajímavé, že Serrault je vnímám především jako komik, ačkoliv jeho nejednoznačné či vyloženě záporné role v dramatech mi přijdou mnohem zásadnější. Filmu se v některých pasážích nedá upřít působivost a atmosféra - za všechny bych vybral scény z personální agentury, která svým psychologickým nátlakem dokáže uchazeče o práci zahnat do kouta a připravit o důstojnost. Bohužel, silná místa jsou vyvažována scénami, ze kterých cítím naivitu a ztrátu smyslu pro realitu. Například když si skupina nejvyšších manažerů neví rady se zaměstnancem, který se zamkl v archívu, a celou noc se mu osobně snaží jeho počínání rozmluvit. Catherine Deneuve sice na rozdíl od řady profesionálních modelek zkoušejících štěstí na poli kinematografie není herecky toporná, nemám ale pocit, že by filmu posloužila víc než jako půvabná dekorace. Celkový dojem: 65 %. (27.03.2016)

Uřvaná psychedelická hudba ruší svými ataky líně ubíhající drama o zlotřilých vysoce postavených bankovních úřednících. Množství logických lapsů dělá z kriticky míněného snímku nechtěnou komedii. I kdybych nad ostatními mávla rukou, archivářovo jednání by se mohlo rovnou zapsat do učebnic psychiatrie. Herecky solidní, režijně nezajímavý film vychází z mimořádně zajímavého námětu, který mohl sloužit jako varovně zdvižený prst dávno před kardinálním průšvihem amerických bankovních derivátů. (26.12.2020)