Království potoků

Lituji obyčejné diváky koncesionářsky placené televize, kteří z nejrůznějších důvodů či zvědavosti na Štědrý večer koukaly na tuhle pohádkovou ubohost. Bohužel, letošní český pohádkový majstrštyk Anděl páně zamířil do kin a zbyla jen tahle trapná záležitost, z níž se stala jedině tak malá ostuda pro veřejnoprávní televizi. (01.01.2006)

Zvláštnější pohádku jsem snad ještě neviděla. Počínaje divným dějem, který nedá člověku možnost vytvořit si vztah ani k jednomu z hrdinů. Po nepochopitelném úmrtí královny hned na začátku. Úkoly nebyly tak špatné, až na to splnění/nesplnění, a přesto dosáhnutí výhry. Konče otevřeným závěrem vztahu rodičů. O neschopnosti patronů nebudu raději moc přemýšlet, jinak bych se musela rozbrečet, protože stále nedokážu pochopit, jak potok, ani potůček nemůže umět plavat! Tato pohádka vás nijak neobohatí, nic nenaučí. Je k ničemu. (02.01.2013)

Netradiční zaměření (princ získá princeznu "podvodem", i když se k němu přizná). Bohužel i Jakub Prachař i Kristýna Janáčková jsou ve svých rolích nevýrazní, a tak na sebe strhne pozornost zlá královna v dobrém podání Jany Krausové, pohádkovou čest zachraňují ještě nadpřirození Potok a Potůček. Na tři hvězdy to však nestačí, u pohádky podprůměr mrzí možná ještě víc. (03.01.2013)

Do děje nás vpravuje orchestrální hudba, ovšem na začátek pohádky bych jí asi vypustil. Když pak ubíhá čas, nastoupí opět stejná hudba a záběry, při níž se mění počasí a lidé - to spíše působí jako z nějakého dokumentu. Když už se konečně něco děje, nestíhá kamera, takže divák vlastně pořádně nemá šanci zachytit, co se stalo a postavy mu to musí vysvětlit. Jednu chvíli mi dokonce určitá část hudby přišla jak z Harryho Pottera. Pohádka sice disponuje neobvyklým soubojem muže s ženou, dokonce panovnicí, ale zajímavostí je také to, že hrdina vlastně v pohádce splní jen jeden úkol. Podle pohádkových regulí tak vlastně princeznu nezískal, i to je docela neobvyklé. Nicméně charakterně se k tomu přiznává. Ani vyšší moc mu nepomůže. A kdyby divák náhodou něčemu nerozuměl, tak mu to Ondřej Pavelka a Jana Krausová v závěru vysvětlí. Dívat se dalo jen na lehce bláznivou dvojici Vladimíra Javorského a Otu Jiráka a na hezkou Kristýnu Janáčkovou. (02.01.2020)

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)