Království potoků

Čekal jsem něco příšerného podle zdejšího hodnocení, ale nakonec to tak zlé nebylo. Ačkoliv štědrovečerní pohádka by si zasloužila mnohem lepší děj než to, že král Pavelka už nějakých dvacet let truchlí nad smrtí své nebožky ženy. A jak ho z toho dostat? Dva hodní patroni království Jirák s Javorským si vzpomenou, že dříve uvažoval král i o svatbě se sousední královnou Krausovou, a tak se za ní vydají. Stejně jako králův syn Prachař.... Děj je sice slabší, ale nuda to není. Javorský je v roli Potůčka toporný, zato Jirák hraje par exelance jako Potok. Krausové coby arogantní přísné královně to šlo dobře a překvapili mladí Prachař s Janáčkovou coby princ a princezna. A že se natáčelo na nejhezčím hradu a zámku na Moravě, na Bouzově a v Lednici, to se filmařům také povedlo. [1429. hodnocení, 87. komentář, 38%] (31.12.2018)

Že za pohádkou stojí Centrum dramatické tvorby, to už je na pováženou. Vždy, když zazněly tóny té depresivní hudby, čekala jsem nějaký zvrat, nějaké nebezpečí číhající na prince, a ono nic. Celý příběh vlastně jen tak nějak plyne, ve výsledku se ukáže, že princ žádné úkoly ani dělat nemusel. Krausová v mých očích rozhodně žádná štramanda není, od pohledu je mi nesympatická a smysl její postavy mi zůstal utajen. Vše tedy zachraňuje princ s princeznou, při jejich svatbě (to snad ani nemůže být spoiler) jsem ale neměla takový hezký pocit jako při běžných šťastných koncích. A patroni Království potoků neumí plavat? Opravdu zvláštní "pohádka". (02.01.2013)

No teda! Tahle "pohádka" mi kdysi o Vánocích utekla a jak vidno, žádná škoda. Ten umělec, co psal scénář, by si měl uvědomit, jaká pravidla by měla taková pohádka splňovat. Potencionální zlo (představované královnou království Krásy) bylo tak bezzubé, tak nejednoznačné, že nemohlo dát ději potřebnou hybnou sílu. Tři úkoly, které měl princ splnit, byly trapné (u jednoho se dokonce fixlovalo) a jejich plnění postrádalo jakékoli napětí. Potok a Potůček byli podobní Patovi a Matovi a jenom jsem litovala výjimečného talentu Vladimíra Javorského, který tady nemohl být uplatněn. Mezi Jakubem Prachařem a jinak velmi krásnou Kristýnou Janáčkovou to ani jednou nezajiskřilo, takže jsem jim tu lááásku prostě nemohla uvěřit. Ploché, tupé, nevýrazné, nudné. Jednu hvězdičku dostala Jana Krausová - krásná, důstojná, noblesní, elegantní, prostě štramanda, jak říká Potůček. (09.08.2014)

Já mám pocit, že to tu je samý kritik, který ani pořádně neví co od tohoto žánru očekávat. Vždyť je to pohádka a myslím, že není špatná. Alespoň mně se líbila. Samozřejmě nedíval jsem se na ní na štědrý večer, to býváme natěšení a očekáváme to maximum, ale že by to byl zrovna odpad, jak tu někteří hodnotili, no to snad ne, to jste ještě zřejmě neviděli odpad. Pro mě, hezká, milá pohádka, lepší, než dobrá. (08.08.2014)

Sledoval jsem tuhle pohádku tak napůl oka, takže to, že tam pro mě byly jakési nesrovnalosti, může být i moje vina, ale jako celek to dost drhlo. Ústřední zamilované postavy na mě působily hodně prkenně a tu jejich lásku jim nemohl uvěřit ani slepý s hluchým, a tak snad jediná postava, která na mě trošku zapůsobila, byla jakoby zlá tetička v podání Jany Krausové. Problém je, že ani jí jsem tu zlost moc nevěřil, jakoby zde nějaká opravdu zákěřná postava chyběla. A to je v pohádce problém. Ale koukat se na to dalo, narozdíl od Troškových taškařic. 30% (02.01.2013)