Manželské etudy po dvaceti letech

Přiznávám, že jsem neviděl všechny díly, ale i ty některé mě dost dostali. A musím říct, že pro mě osobně byly dost depresivní, naprosta většina manželství nevydržela, spousta lidí sprominutim promrhali nejlepší roky kvůli předčasné svatbě a dítěti... teda ne že by si nějaká matka nějak otevřeně stěžovala, to je fajn.. Prostě kvalitní a silný dokument. (9/10) (09.06.2006)

tak ze začátku mě ta až tak nezaujalo,ale po čase jsem si všimla že je velmi zajímavé sledovat jeden a ten samý pár po svatbě a pak po 20 letech..ale určitě nikdy nezapomenu na 5.díl ve kterém na konec zemře dcera nevzpomenu si na jméno její matky...velmi silný příběh..5 hvězdiček zaslouženě a to jsem nejdřív chtěla koukat na něco jinýho a říkala jsem si že to bude asi dobrá blbost (28.08.2008)

Tenhle báječný cyklus bych pouštěl zejména osmnáctiletým holkám. Nedávno jsme měli třídní sraz: mé třicetileté exspolužačky z veliké části mají děti, jsou nešťastné a hlásí: "Já jsem s ním jenom kvůli malé". Případně: "Už spolu nejsme. Teď sama neuplatím byt." V pořadech paní Třeštíkové by si mohly vzít veliká ponaučení a ani na chvíli by se nenudily. (21.08.2010)

Tento seriál hodnotím jako obdivuhodnou vzácnost českého kulturního života. Když si představím ten čas, co to stálo udělat a ta práce k tomu!! Geniální nápad, který nám ukazuje všeobecnější český život. Snad nejtragičtější se stalo úmrtí holky pod vlakem. S tou paní jsem cítil. Tímto pro mě nabyl neskutečně skutečných rozměrů a bolestí. Nedokáže to jenom popsat, vy tím žijete a řekl bych, že většina žen, co se dívá, tak to prožívá emocionálně naplno. Je to neuvěřitelné, ale já nemohu než hodnotit z plna. Tento seriál je na špatném místě. Patří do první dvacítky a já ho v tom hodlám podpořit. Skvostné dílo, to je shrnutí. (25.09.2008)

Zdá se to velice jednoduché – natáčet po několik let několik manželských párů, ale jak v jednom rozhovoru řekla paní režisérka, jde o „sázku na nejistotu“. Šest z těch sázek vyšlo a všech šest jsem sledoval s obrovským zaujetím nejen pro peripetie, kterými si ti lidé museli projít, ale také pro způsob, jakým je Třeštíková s lehkým nádechem ironie sestříhala do výsledné podoby. Obdivuji její odvahu natáčet i v momentech, kdy by většina filmařů shovívavě vypnula kameru. Pravda je holt krutá a filmař musí být stejný, chce-li ji zachytit. Čím mne ale Etudy fascinovaly nejvíc, je naprostá nevyzpytatelnost osudu. Všichni se s ní asi setkáváme denně, jenže takhle, na ploše dvaceti let, vyhlíží mnohem děsivěji. Na konci sebedokonaleji naplánovaného života bude stát bilanční otázka: „Čeho jsem vlastně dosáhnul?“. I díky Etudám se začínám snažit dělat něco pro to, aby můj strach z této otázky nebyl odůvodněný. 90% (07.08.2008)