Marcela

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)

Marcela je opravdu silné kafe. Svatbou, která pro mnohé znamená vykročení do nového (lepšího a spokojenějšího?) života, odstartovala této ženě série útrap a osobních tragédií, která nepolevují a nemilosrdně se valí, jak na hlavní protagonistku, tak na diváka. A když už se zdá, že se přece jen bude blýskat na lepší časy, přichází rána nejbolestnější - ztráta dítěte... Film obsahuje v podstatě vše, co bylo k vidění v Manželských etudách plus kratší pohled na Marceliny další osudy. Napětí se uvolňuje až ke konci, který přichází s příslibem (snad) vydařenějších zítřků. Scéna ukládání dceřiny urny, kdy Marcela omdlí je neskutečně silná, syrová a husí kůži nahánějící. Troufám si tvrdit, že mnoho z nás si po zhlédnutí uvědomí, jaké má v životě vlastně štěstí. Marcela je pocitově 100procentní zážitek, po stránce umělecké mi však cosi brání udělit 5* - zde filmové umění přehrává sám život. (10.09.2009)

oči starých žen/ vyplakané a plaché/ tesklivé a mírné/ vy oči obrácené k zániku// oříšky bez jádra/ misky bez obětin/ předsíňky mrákot/ úryvky dávné hudby/ studánky zasypané/ oblohy zatažené/ noci bez dnění/ dvířka zapadlá/ křtitelničky vyschlé/ vody bez zrcadlení// vy oči starých žen/ vám svět nic není/ vám krása nic není/ vám ošklivost nic není/ vy oči starých žen/ hodin nesledující/ za míjením dnů se neotáčející/ vy oči starých žen (25.09.2011)

Dokumenty zásadně nehodnotím stejně jako filmy, protože to dle mého ani nejde. Scénář v nich moc nenajdete, režie se potvrdí až ve střižně... Proto hodnotím podle zvoleného a zpracovaného tématu. To je bezpochyby v případě Marcely - lze si snad představit takový "příběh" jako v případě téhle pražačky - zvoleno hodně dobře. Když se k tomu přidá trpělivost Heleny Třeštikové na práci s tématem, už výše zmiňované kritérium - vynikající střih a kameru, vychází z toho zajimavý, drsný a hlavně dobře natoćený dokument. Pořád to je ale "jen" jeden příběh, kterých jsou kolem nás miliony. 75% (27.04.2008)

Manželské etudy Marcely a Jiřího + Manželské etudy po dvaceti letech Marcely a Jiřího + trýznivý dovětek Marcely. Z těchto tří částí se skládá časosběrný dokument Heleny Třeštíkové Marcela. Myslím si, že tento počin můžu jednoznačně považovat za nejlepší dokument ze života, který kdy v českých končinách vznikl. Takhle psychicky rozhozený jsem v životě po zhlédnutí nějakého dokumentu nebyl. Pro diváky, kteří už mají rodiny, je tento dokument přímo ryzím hororem. Nemá smysl to více rozebírat či kritizovat, protože jak chcete kritizovat pochmurný životní příběh? Velké uznání si zaslouží samozřejmě výborná dokumentaristka Třeštíková, která svým počinem vyrazila dech tisícům solidárním divákům, kteří posléze začali Marcele posílat peníze. Vřele doporučuji. (12.07.2015)