Apocalypto

„Toto je môj prales. A ja sa nebojím.“ Zbláznili sa Mayovia alebo Gibson? Mayské záhady ma fascinujú, tešil som sa a dostal som, čo som čakal. Gibson dodržal to, prečo s APOCALYPTOM vôbec začal – v prvom rade mu išlo o vzkriesenie (či skôr pripomenutie) „staromódneho“ akčného filmu. To sa mu podarilo, i vďaka nádhernej prírode, úchvatnej výprave, civilným „hercom“ a strhujúcej kamere. Nechýba úžasná flóra, „karnevalová“ atmosféra v šialene opulentnom meste, krvavé detaily (ale nič extra príšerné, ak nerátam pôrod) a potešiteľné je i to, že Gibson sa od brutálneho UMUČENIA KRISTA dosť naučil a pôsobivé scény („odprevádzanie detí“) sa zaobídu bez spomalených záberov. Kino Považan NMnV 2007 (12.05.2007)

Jednoduchý děj? Možná. Ale stejně jednoduše nám z dnešního pohledu připadá kdysi velmi vyvinutá mayská civilizace, natožpak život v indiánské vesnici kdesi v džungli. Jednoduchost děje je snad jediné, co by se dalo Gibsonovi vytknout, jenže podle mě je i ona režisérským záměrem. Kamera? Výtečná práce, možná by někdo mohl namítnout, že zpomalovaček bylo hodně, ale byly podle mě správně rozvrženy i použity a nesloužily jen k samoúčelnému prodloužení minutáže. Hudba? Velmi povedená a vhodně dokreslující atmosféru filmu. Herci? Neokoukané tváře předvádějí přesně to, co se od nich coby představitelů zaniklé kultury očekává, nikdo nepřehrává, nikdo výrazněji nevyčnívá ani nahoru ani dolů. Poselství? Jak již naznačuje citát v úvodu filmu, každá civilizace padne nejprve díky rozkladu uvnitř sebe sama. Rozkladu především morálnímu, jenž kolem sebe pozorujeme dnes a denně, mnohdy i sami na sobě, rozkladu, který se tolik liší od toho mayského, a přeci s ním má mnoho společného. Ano, Apocalypto se dá označit za plytké, přímočaré a samoúčelné, ale jak již píše kdosi jiný "kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde". Podle mě je to skvělý film. (02.06.2009)

Toto intenzivní nonstop akční dobrodružství mě přeneslo do starověké civilizace Střední Ameriky. Záhadné mayské kultury se představí v hlavní roli mladík Jaguáří tlapa (Rudy Youngblood), pro mě nepříliš znamí, který zahrál velmi dobře i s protivníkem Raoulem Trujilloem. Naplněné dobrodružství s nepřetržitou akcí a úžasnou kamerou, dobrým zvukem je Apocalypto poutavý a pro mě další filmový zážitek Mela Gibsona. Zpomalený záběr běžícího jaguára, nebo narození dítěte ve vodě je nezapomenutelné. (09.11.2011)

Mám nespornou výhodu, že obsah filmu jsem si na CSFD přečetl až po shlédnutí Apocalypty. Z tohoto důvodu mě film tedy nemohl zklamat. Pochopil jsem však výtky mnohých uživatelů.Oficiální text distributora je leda tak oficiální blbost. Druhá blbost -- neoficiální, vznikne teď v podobě mého komentáře. Začátek filmu mě vůbec nechytil. Nepovažuji nic brutálního na tom, že někdo žere syrové zvířecí srdce. My jsme se naučili vařit a tak ho žereme vařené, stejně jako ledviny, játra, prasečí ocas, hovězí jazyk a další lahůdky. Ovšem National Geographic ze života přírodního národa končí s příchodem Mayů. To že jsou to Mayové jsem poznal asi až po hodině. Nikdo mě to během boje mezi nimi a přírodním kmenem a následným přesunem zajatců z přírodního kmene neřekl . Došlo mě to až ve chvíli kdy jsem spatřil jejich město a mě dobře známé stavby. V tu chvíli jsem sledoval nejkrásnější pasáž filmu. Jenže oku lahodící záběry mě Mel nedopřál na moc dlouho čímž mě nasral, protože pak se polonaháči začali honit v pralese s heslem silnější zabíjí. A silnější byl vždycky ten samej. Nepopírám, že některé záběry připoutali mou pozornost / rozběhy bojovníků proti sobě / a získali můj obdiv / hod vosím hnízdem, běžící jaguár /. Ovšem konec filmu se změnil spíše na matematiku. Vydělíme zbývající minuty do konce filmu s počtem polonaháčů s povolením zabíjet pobíhajících v pralese vyjde nám kolik je potřeba času na zabití jednoho Maye. (29.01.2007)

Vzhledem ke zde tolik proklamované syrovosti a brutalitě bych nečekal, že si u toho všeho vyřezávání srdcí, drcení lebek a modelování zvířátek z vnitřností rozmasakrovaných degenů, budu vesele papkat Pribináček a jediný moment, u kterého se zatvářím mírně znechuceně bude ten, kdy s podivem vytáhnu z tlamy plný tvarohovýho krému kus něčího nehtu. Je sice pravdou, že se mému šestiletému synovci, se kterým jsem si udělal hezkou filmovou neděli, při vytrhávání masa z těla zvedal kufr, přesto jsem čekal něco víc. Oceňuji interesantní výpravu a Melův smysl i pro ten nejmenší detail zahrnující 315 kilogramů piercingu, stejně jako pečlivý výběr neznámých (ne)herců, (i když jsem měl pocit, že jsem tam zahlédl Honzu Krause), ale ten závěr á la terminátor skříženej s Chuckem Norrisem a řízlej Simírem Gerchánem to celý poslal do hluboký nemytý prdele. (27.11.2013)