Liza
Režie:
Marco FerreriKamera:
Mario VulpianiHudba:
Philippe SardeHrají:
Catherine Deneuve, Marcello Mastroianni, Corinne Marchand, Michel Piccoli, Claudine Berg, Dominique Marcas, Valérie Stroh, Pascal Laperrousaz (více)Obsahy(1)
Další z řady šokujících Ferreriho filmů, kde je ústředním tématem vztah mezi mužem a ženou. Tentokrát ve zcela opačném duchu než např ve VČELÍ KRÁLOVNĚ. Vykořisťovatelem se nyní stává muž. Režisér prostřednictvím černého humoru a obrazových metafor bourá tradiční zažité struktury společnosti. S vynecháním rozumových souvislostí ve vyprávění se stírají rozdíly mezi realitou a snovou fantaskní vizí.
Těžiště děje je situováno na opuštěný středomořský ostrov. V prostorách bývalé německé vojenské základny žije poustevnickým životem umělec a karikaturista Giorgio (Marcello Mastroianni). Společnost mu dělá pouze psí fenka jménem Melampo. Giorgio má na pevnině manželku a vlastní rodinu i přátele. Přesto dává přednost životu na ostrově bez společenských konvencí v inspirativní umělecké svobodě. Jednoho dne přistane u ostrova luxusní jachta, ze které uteče na ostrov dívka jménem Liza (Catherine Deneuve). Ta se postupně upíná k poustevnickému životu po Giorgiově boku. Muž ale na ženu hledí pouze jako na objekt svého sexuálního uspokojení. Skutečným partnerem je pro něj pes. Liza na psa žárlí a proto ho utopí. Následně se pak sama staví do role psa, když si symbolicky nasazuje jeho obojek. Sledujeme tak zvláštní situaci v uzavřeném prostředí, kdy se žena stává oddaným společníkem muže a krom oddanosti k pánovi se vžívá do role psa i svým chováním. Oba aktéři si mimo své nové role pána a psa udržují i povědomí o reálném světě s možností návratu k všednímu životu. Oba ale postupně tuto možnost odmítají a dochází k tomu, že iracionální fantaskní svět se pro ně stává realitou, zatímco návrat ke skutečnému životu zůstává ztracen ve fiktivní představě odletu v narůžovo obarveném vraku messerschmittu.
(GilEstel)
Recenze (18)
Zvláštní film, u něhož velmi váhám nad mým hodnocením. Film jsem zhlédl v televizi ve francouzském znění s českými titulky, a bylo pro mě velmi překvapivé slyšet Itala Mastroianniho mluvit francouzsky. (Byť mě mate, že se podle anglické Wikipedie i IMDB jedná o film v italském znění, takže tam buď mají chybu, nebo existují dvě jazykové verze, a ČT odvysílala tu francouzskou). Film mě zaujal svým obsazením - možnost vidět spolu v jednom filmu mé dva velké oblíbence Catherine Deneuve a Marcella Mastroianniho zněla skoro jako sen. A zážitek z Mastroianniho oduševnělého herectví a krásy Deneuve je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč jsem snímek ohodnotil 4 hvězdami. Jinak si s ním totiž moc nevím rady, na můj vkus je vinou své abstraktnosti divácky nepřístupný a špatně srozumitelný. Neříkám, že tam vcelku není těžké vysledovat jistou uměleckou výpověď o našem světě a o vztazích mužů a žen, ale způsob jejího provedení mi není úplně blízký, a domnívám se, že jsem na toto téma viděl lepší filmy. Šokujícího jsem zde naopak neseznal vůbec nic, a onen lehký odér S/M skandálnosti po mém soudu dávno odvál čas - v porovnání s dnešní pokleslou kinematografií je LIZA roztomile starosvětsky cudný film - vyjma pár záběrů na bradavky Deneuve zde není nic, co by snad mohlo někoho zvednout ze židle. Snad až na toho utopeného pejska, kterého jsem - přiznám se snadno - dosti těžce želel. Relativně otevřený závěr mě také bohužel příliš nepřesvědčil, že by se z Marca Ferreriho mohl stát můj nový oblíbenec - po tom, co jsem si o něm něco přečetl, soudím, že to byl jistě zajímavý chlapík, a jsem rád, že jsem se mohl seznámit alespoň s jedním jeho filmem, ale o jeho další tvorbu zatím zájem nemám. Snad časem... ()
Postava, kterou hrál Marcello Mastroianni by si zasloužila pověsit za nejmenovanou část těla do průvanu. Já mít doma Catherine Deneuve, na rukou bych ji nosil a dával jí co bych jen mohl. Možná je smysl téhle úchylárny skutečně šokovat publikum, ale já to za umění nepovažuji. 10%. ()
Vzťah muža a ženy ako pána a psa (taliansky názov filmu La Cagna je výraz pre fenu, čubku). Atraktívna blondína (Catherine Deneuveová) sa po hádke s partiou z lode ocitá na ostrove v rukách záchrancu - osamelo žijúceho komixového ilustrátora (Marcello Mastroianni). Vyspí sa s ním a chce viac, no zisťuje, že pes, a nie ona, je mužovou milovanou bytosťou. Ak chce získať jeho pozornosť, musí ho nahradiť. Po odstavení psa je dobrovoľne zatiahnutá do sadomasochistickej hry. Počúva pánove absurdné povely, prevteľuje sa do úlohy sučky so všetkým čo k tomu patrí (venčenie na vodítku, poslušný aport, žranie z misky..). Ďalšia z metaforických variácií patológie medziľudských vzťahov talianskeho režiséra Marca Ferreriho. A je len na divákovi, či to čo videl považuje za psí fetišizmus dovedený ad absurdum alebo za výstižné poukázanie podstaty mnohých partnerstiev. Zmysluplný príbeh absentuje, prevažujú scény dominancie a podriadenosti v kontroverznej interpretácii. Absurdita zobrazovaného našťastie stačí vykryť zdĺhavú monotónnosť, pretože režisér si obvykle vedel vybrať hercov a dostatočne nekorektný námet. P.S. Kedysi v praveku česko-slovenského videotrhu vyšiel film na VHS s českým dabingom. ()
Keby bol Ferreri dôslednejší, mohla by Líza pripomínať svojou symbolickosťou Bergmana. Našťastie je však stále svojský a ponúka nám ďalší "divný" film, tentokrát s veľkými hereckými kapacitami, čo príťažlivosť Lízy podstatne zvyšuje. Spočiatku sa treba správne naladiť, ale keď začne divák chápať, čo nám chce režisér povedať a že jeho film netreba brať doslovne, môžete čakať nie síce výnimočný zážitok, ale aspoň originálny a podnetný. Podstata ľudskej prirodzenosti, vzťahy medzi mužami a ženami na báze tých najskrytejších, rozumej zvieracích inštinktov (nie však priamo sex) a nejaké to filozofovanie nad tým, že vojna je aj tak to najkrutejšie, čo človek vo svojej histórii "dokázal" a nejaká ta hra na pána a fenu je v tomto kontexte zanedbateľná. Nijak zvlášť úchylný film Líza nie je, aspoň dnes sa už tak nejaví. ()
Už Deleuze zpozoroval, že Ferreri ovládal „umění vyvolávat původní světy uprostřed realistických prostředí…“ (…) A „umisťuje sem podivné pudy jako mateřský pud u samce v La donna scimmia nebo rovněž neodolatelný pud foukat do balonku ve filmu Break up (Rozchod).“ (Film 1, s. 156-157) Pud nikam nesměřuje, nic nebuduje, živí se sám sebou – rozhodně nebuduje zápletku, pochopitelný oblouk pro průměrného diváka, odkojeného zatuchlými narativními formami vysátými již z vlastní Babičky – což je stejně incestní či perverzní, jako mnohé Ferreriho filmy. Když Muž říká Ženě, že nechce, aby byla jen jeho dalším Pátkem, říká tím, že nechce, aby jejich příběh byl dalším konvenčním příběhem růstu, výchovy, směřování výš, civilizační pohádkou pokroku a měšťáckou pohádkou o pokroku příběhové linie: Robinsonův ostrov zůstane nezkultivován, motor civilizace nenastartován, konec filmu nevypointován a průběh děje nevygradován. U Ferreriho proces zvnějšnění prvotního pudu (nebo scenáristického záměru, inteligibilní metafory, atp.) splývá s inscenací celého filmu, který nepotřebuje říkat nic víc, protože nic víc se v něm ani nenachází. „Koneckonců, byl to jen pes“ bude v dalším kroku bezpochyby následovat „koneckonců, byla to jen žena“ a nakonec, byla to jen láska, byl to jen život, byl to jen film… ()
Zaujímalo by ma, aké mal v súkromí Ferreri vzťahy so ženami, lebo v jeho filmoch sú tieto vzťahy medzi pohlaviami dosť ujeté. Škoda, že sa zameriaval len na to, aby divákov šokoval a akosi pozabudol, že dôležitý je aj dej. No Marcello a Catherine to tentokrát zachránili. ()
Fererriho pohled na vztah muže a ženy je pokaždé... řekněme poněkud zvláštní. Víc se mi líbí jeho střízlivější podoby (Poslední žna s Gérardem Depardieu), ale tahle vyhraněnost, kdy na opuštěném ostrově žije jen on, ona a pes, má taky něco do sebe. Nevěřím tedy, že tímhle způsobem může fungovat dobrý vztah, ale chápu, že jsou chlapi (a samozřejmě i ženy), kterým může vyhovovat nosit obojek a přicházet na zavolání. ()
Vztah mezi mužem a ženou má tolik podob, kolik je dvojic, které mají mezi sebou nějaký vztah. Většina jich je konvenčních (tím nechci zdaleka říct šťastných), které se podvolují morálce doby, a nebo diktátu společnosti - a nebo si nedovedou vymyslet nic lepšího. Pokud nekončí způsobem, který Francouzi označují folie à deux (bláznovství ve dvou), pak je tu nuda, advokát, deprese atd. Někdy se podaří v rámci "her lásky šálivých" vytvořit vztah, který je založen na "úchylkách od standardu", na nejrůznějších psychických dispozicích (a indispozicích) - avšak ani on nemusí být nutně šťastný. Marcello a Catherine jakýs takýs vztah našli. Kam to povede je už otázkou naší osobní fantazie: růžovým messerschmidtem asi přece jen neodletí... ()
Režisér Ferreri dovoľuje analyzovať hlbokú ľudskú osamelosť a rozvrátenosť všetkých istôt moderného človeka pod rúškom. Len povrchným, príbehovým sadomasochizmom. V ktorom interpretmi sú pán (Mastroianni) a otrokyňa (Deneuve). No v skutočnosti sa roly neustále obracajú scénu po scéne. 6/10 ()
Bylo to zajímavé, absurdní a velmi originální pojetí vztahu muže a ženy s jednoduchou dějovou linií, v herecky prvotřídním obsazení, odehrávající se v krásném přímořském prostředí. Docela se mi to líbilo, ale nebavilo mě to. ()
249."Já jsem Líza a nejsem blbá" Krásné, čekal jsem obvyklé, mírně provokativní dílo, nijak zvláště vybočující od formy tehdy oblíbené drobnější, převážně minimalistické tvorby s nějakou důležitou, zážitek jitřící přísadou a k tomu jsem dostal, jakoby přídavkem navíc jemný, ladný, prosluněný půvab, nelze se odtrhnout a nehltat tu zvláštní strohou a přitom zneklidňující malebnost, dva, muž a pes, ostrůvek v moři, prahnoucí pustina s jediným obydlím, samotářskou poustevnou a s nedaleko rezivějícím letadlem, do kterého můžeme odbíhat snít o létání, až s ženou, překvapivým vetřelcem do osamělcova meditativního ráje, pak klidný, vyrovnaný život dostává zpět ztracenou dynamiku, neodvratitelně, až s destruktivním účinkem. krása, kterou se nelze rychle nasytit a odstrčit v zapomnění, díky!! ()
Trošku nudička :-/ ()
Těžko říct, jestli režisér měl nějakou hlubší myšlenku, nebo ho jen zajímalo, jestli jde zfilmovat i zvrácený sen. Ať tak nebo tak, nemá to žádné vyústění. A režisér k tomu tak nějak vlastně nezaujímá žádný postoj, navíc to nemá vlastně žádnou gradační kostru a film končí neuzavřeně, což je vzhledem k tématu asi největší kámen úrazu. Jestli to měla být aspoň povrchnější studie vztahu, tak je to dost vedle. 50% ()
"Make love, not dog-love!" "Ďalšia z metaforických variácií patológie medziľudských vzťahov..." Aha. Takže zase mi jednou v televizi podstrčili artový film, jen pro znalce. No vida. A já myslel, že je to romantický dětský film o kynologii a lásce k pejskům. Tu máš klacík, Deneuve, moje ušlechtilá kólie s rodokmenem, na...! Aport! Co se na tom někomu (sudovi) může nelíbit? Vždyť je to takové milé a hravé! Patologie sem, patologie tam. ()
Dal jsem si to bez zvuku, aby mě ty ptákoviny co tam řešej nerušili od pohledu na super babu Denevue. Ta je v tomhle filmu opravdu skvostná. ()
Asi nejsem tolik intelektuálně zaměřený, aby mě bral takový film. Mě to jednoduše přišlo jako blbost. Psychická proměna hlavních postav se stala lusknutím prstu. Nikdo si nevytvoří takový vztah jen tak. Tím se jakákoliv další snaha o vytvoření dramatu automaticky dehonestovala. Prostě to nevypadá opravdově. Herci sice hrají skvěle a Catherine je půvabná, ale proč je to tak zabitý scénářem? Postavy nejsou vykreslené natolik, aby nadcházející události dokázaly šokovat. O to tu šlo, ne? Já byl jen šokován tím, jak rychle se vše stalo bez vysvětlení. To pro mě znamená, že jsem jaksi nepobral, co chtěl autor říct. Pointu jsem nenašel a nebyl jsem ani šokován. Asi to nebyl film pro mě. Nejvíce však zamrzí, že ostatní stránky filmu jsou udělány pečlivě. Hodící se hudba, krásné prostředí, zajímavý herci a slušná kamera. Doporučil bych to tak možná feministkám. Takové pokoukáníčko by bylo pro ně jistě zábavné. ()
Obsah filmu výše je tak výborně napsán, že není moc co dodat. Snad že hudba byla zajímavá a dobře vybraná a interiér na ostrově i exteriéry byly moc pěkně umělecky pojaté. 70% a 4*, 30.6.2014. ()
Vzdal jsem to, když si nasadila obojek a jala se nosit klacek. Jedna * za Marcela a Catherine. ()