Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Mám moc rád Vladimíra Mertu, jak po umělecké stránce, tak i té lidské. Ale ani on, v jedné z hlavních rolí, nezachránil tento film v mých očích od pocitu zcela promarněné šance a zklamání. Jakoby experimentálně pojatý kus, v němž občas zazní monotónním hlasem z jeho aktérů zajímavé myšlenky, které se ale ve všeobjímajícím filmařském chaosu bez ladu a skladu bezpečně ztrácejí. Netuším, jaký filmařský proud reprezentuje Ivan Balaďa a po tomhle filmu to snad ani vědět nechci. Čechov musel v hrobě rotovat jak vrtule v mixéru. (31.07.2006)

Je tu zajímavé výtvarné řešení, výrazně poetická kamera i dobrá hudba. Pro mne zcela neznámý Zlatomír Vacek předvádí naprosto bezchybný soustředěný herecký výkon. Ale na tři hvězdičky se mi to zdálo zbytečně roztažené. Ostatní postavy už nejsou herci, ale jen dobře obsazené typy. Pro role bláznů to stačí, snad jen Merta měl zároveň působit jako duševně chorý i inteligentně a na to už jeho herecký talent nestačil. Celkem spíš zklamání. (01.06.2009)

Apokalyptické podobenství o špínou zaneseném světě, kde lidé žijou bez špetky naděje na záchranu, kde přemýšlivý tvorové vystupující z řady postupně chřadnou a upadají a šílenství se zdá býti jedinou možnou odpovědí a únikem před všudypřítomnou hnilobou a rozpadem všech hodnot. Poslední soud by byl vysvobozením, avšak už nezůstal nikdo, kdo by nebyl svržen do plamenů pekelných... Čistá deprese... (01.06.2009)

Nejprve jsem viděl krátkou ukázku z tohoto snímku. První scéna vypadá natolik ujetě, že jsem projevil zájem vidět jej celý, ale to jsem neměl dělat. Toto podobenství je natolik nesrozumitelné, že můžu jen hádat, co se vlastně chtělo říct... V titulcích nejprve defilují zcela neznámá jména, která se vzápětí promění v obličeje tak odpudivého vzhledu, že se skutečně chce věřit, že zpodobňují ruské mužiky/chovance blázince... rozehraje se pak něco tak šíleného a nepopsatelného, že se to ani vypovědět nedá (a snímané je to velice dobře, kamera je asi to jediné, co se mi zamlouvalo). (12.11.2010)

Úžasné podobenství o člověku, životě, pravdě a smrti. Drobné střípky skládají jen pomalu výsledný obraz světa. Nádherné obrazy černobílých portrétů by mohly být samostatnými fotografiemi. Symboly, zátiší rozpadajících se věcí, zpustlá zahrada, chátrající domy, pukající zdi, zbloudilé duše, bláznovství, radost, zoufalství, smutek. Tak trochu Kafka, něco z Případu začínajícího kata, Slavnosti v botanické zahradě, Jakubiska, i když nakonec jde o osobitý pohled I. Balady. Prázdná slova, fráze, filozofické úvahy, nesrozumitelná slova, ticho. Kdysi jsem dal tři hvězdy, nyní zvedám na plný počet. Nedoceněný film. Ale rozumím tomu, že zaujme jen menšinové publikum. Kdo se nechá vtáhnout, má možnost vidět svět z jiného úhlu, a přeci ten samý, co nás obklopuje. Chtěl bych napsat krásné, byť je to plné bolesti, ale tak nějak i naděje. (10.07.2020)