S Rozárkou

Touha po každodenní obyčejnosti a konfrontace světa bez hranic se světem reálným. Nádherné záběry a dokonalý hudební doprovod autora, který nikdy nezklame. Eliščin herecký výkon je bezchybný a celkově má film výbornou atmosféru. K absolutní dokonalosti mi chyběl detailnější pohled do Rozárčina nitra, jenž by mi dopomohl k pochopení celého lehce ukvapeného závěru. Mé natěšení zřejmě převládlo nad celkovým pojetím, osobně jsem čekal mnohem silnější drámo. Nicméně film je jeden z velmi příjemných, méně známých skvostů, který zve k dalším počinům režiséra Horňáka. (07.04.2014)

Skvělý snímek prosycený lyrismem a úniky do surrealistických krajin – podbarvený jako vždy nesmírně fascinující hudbou Luboše Fišera. – Jenomže i přesto: realitu nelze vypoklonkovat nastálo... Ona doléhá... A nakonec uondá bratra natolik, že svou duševně postiženou sestru Rozárku dá do ústavu pro choromyslné. Ale vnitřně mu je patrně hůř než ve chvílích, které ho nakonec přiměly k tomu, učinit tohle osudové rozhodnutí... (12.05.2010)

Tady jsem se naučil, že jiřiny se slovensky řeknou georgíny, i když to samozřejmě dává smysl. Jinak étericko snová záležitost, pěkně nasnímaná a s dobrou hudbou. Eliška Havránková je tu někdy k nepoznání, jindy ale používá výrazové prostředky, díky nimž je i po půlstoletí přední osobností českého filmu. To soudruzi z bratislavské televize při výběru na brněnské JAMU dobře odhadli, kdo je talent. (21.03.2019)

Krásný "neznámý" film, k němuž se nemůžu a nechci příliš vyjadřovat ani ho hodnotit, neboť mám odjakživa problém s E. Balzerovou (jako moudrá chůva musela vypadat snad už jako teenager). Což je osobní a sem to nepatří, já vím. Kdyby tu roli tak hrála Vášáryová, ať jedna nebo druhá... to by bylo! (Teda hlavně Magda.) Ale nehraje. Což mě hned vede k hrůzné představě, že by Vláčilovu Marketu Lazarovou hrála nedejbože Balzerová... Horor hororů! Ale nechci brát E. B. žádnému chlapovi ani ženské, kterým se líbí. Už mlčím. (26.01.2011)

Nádherné poetické zpracování tklivého tématu, které místo psychologické sondy do vztahu samotářského muže ke své mentálně nevyspělé sestře nabízí působivé poetické obrazy plné nespoutanosti, touhy po lidské pospolitosti a s nádechem čehosi podstatného, co člověk v moderní společnosti již ztratil. Jen díky dětsky citlivé a vnímavé Rozárce (Balzerová jak ji neznáme) to může její bratr ještě na pár okamžiků spatřit, než ho přemůže únava ze silného pouta, které si k němu dívka vytvoří. V posledním záběru je opět plně připoután ke světu bez tajemství a prožitku. Horňák navazuje na nejlepší tradici českého a slovenského lyrismu a vytváří působivý svazek člověka s přírodou, jenž každou chvíli odlehčuje nápady hodnými Jakubiska či uvolněnosti Sladkých her minulého léta. Překvapivě netelevizní kamera a nadpozemská hudba Luboše Fišera, jenž pozvedá film na další úroveň jsou příslibem hlubokého zážitku. Ten ovšem trochu ruší mírná snaha o samoúčelnost a formální výstřelky, jež nemají nic společného s bezprostředním účinkem nenarušovaných scén. (23.12.2010)