Někdy v dubnu

No, už je to tak půl roku, co sem tohle viděl, ale tak vím, že už to nikdy asi neuvidím, tak si na to hodím koment takle zpětně. Rwanda, tak o tý sem už viděl celkem dost filmů a Světe div se, žádnej není veselej a optimistickej. V každým je to stejnej brutální masakr. Asi nejhorší na tom je, že se tam ti černoši mydlej mačetama, žádný velký střílení, prostě vem mačetu a sekej co se dá. Tohle je myslím příběh dvou bratrů, kterej je umístěn do převratu v týhle jinak asi krásný zemi. Asi nejhorší je ta bezmoc vnějších jednotek, který se nemůžou míchat do sporu s místními... (16.11.2019)

Další Rwanda a další nepopsatelný masakr, nad kterým se dá jedině kroutit hlavou. Opět to byl jiný pohled na celou záležitost, který mi seděl skoro nejvíc ze všech předchozích, protože i přes velkou porci minut jsem neměl potřebu kontrolovat hodiny a soustředěně koukal na tu příšernost před sebou. 95% (22.08.2017)

Je to televízák, takže oproti Hotelu a Shake Hands pôsobí ako chudobnejší príbuzný, ale silu to má. Je to také viac civilné a špinavé. Niečim vzdialene pripomínajúce Killing Fields. Tiež je to viac kritické k západnému spoločenstvu, ale nie až tak, ako by človek od Raola Pecka čakal. Predsalen, bol ešte len rok 2005. (07.01.2024)

Na dané téma jde o jeden ze slabších filmů. Ono to zavání průserem už ve startu, kdy se někdo rozhodnul, že film o rwandské genocidě bude vlastně cudný, jen tak lehce naznačený, aby chudáka diváka náhodou něco nepohoršilo, nebo -nedej bože- nešokovalo. Několikaměsíční surový, absurdní, úmorný a všechny hranice překračující horror kdy lidé byli rozsekáváni mačetama. Ženy byly znásilňovány s mírou brutality kterou si normální evropan nedokáže ani představit. Rodiče před smrtí byli nuceni jíst vařené maso svých dětí. Nenarozené děti byly vyříznuty ze svých matek a před jejich zraky čtvrceny... Bez alespoň zmínky o těchto nemyslytelných zvěrstvech bude rwandská genocida (a vůbec problematika centrální afriky) jen anonimní a vzdálenou občanskou válkou a mrtví jen číslem ve statistice... Navíc celým filmem jaksi prosakuje euroatlantická mentalita. Nejen, že tu všichni vypadájí hezky jako z hollywoodského filmu, ale i děj se odmotává tak nějak schématicky a postavy jsou vykresleny tak, že působí krajně nepravděpodobně. Kdo trošku tuší jaký vztah mají v těchto končinách např. k ženám, ten musí jen koukat jak pokrokové a intelektuálně osvícené jsou postavy tohodle bijáku... Ono to asi nemá moc cenu dál rozpitvávat.. Téma je samozřejmě silné, ale na rozloze 140.minut se filmaři drželi až trestuhodně při zemi a film tak nemůže působit ani z poloviny tak jak by měl.. (19.07.2019)

Smrť jedného človeka je tragédia, smrť miliónov je len štatistika. Tento citát pripisovaný Stalinovi, špecialistovi na masové vraždenie, najlepšie charakterizuje dojem, ktorý som mal z tohto filmu. Prínosná bola pre mňa historizujúca úloha kolonizátorov i ľahostajnosť sveta k dianiu v Rwande, ktorá nemá ropu ani diamanty. Chápem, že je nesmierne ťažké nakrútiť film, ktorý by ukázal, že vražda milióna ľudí nie je štatistikou, ale milión krát opakovanou vraždou. Charakteristické je aj porovnanie päťdesiatky odsúdených k počtu zavraždených, pretože sa v ničom nelíši od obdobného pomeru pri holocauste, genocíde Arménov a Kambodžanov. Ak som Hotelu Rwanda vyčítal nadmernú emocionalitu, tento film na mňa pôsobil príliš chladne a tak sa zmierujem s tým, že o takýchto dejinných udalostiach je prakticky nemožné nakrútiť film, ktorý by v plnom rozsahu ukázal divákom, čo sa vlastne stalo. A to, že každý pozná mená ako Hitler, Stalin, niektorí aj Pol Pot, ale prakticky nikto nepozná mená ich obetí vedie k tomu, že opakovanie týchto tragédií nie je vylúčené ani v budúcnosti. (27.10.2017)