Rocky Balboa

"Já pořád žvaním a žvaním. Občas si dokonce myslím, že je pravda, co říkám. Ale pak se na sebe podívám a už si nejsem tak jistej." Když Šampión nemá špičkovýho soupeře, tak pozve do ringu stárnoucího restauratéra. Kdyby jím byl někdo jinej, než Rocky Balboa, tak by to asi nedávalo smysl, ale on to je Rocky. Trošku zvráskovatěl, zpomalil a zfilozofoval, ale nastavit obličej pěsti umí pořád dokonale. V ringu mě to s ním tradičně bavilo, ale mimo ring to byla samá charita, lítost a rodinný vztahy, což mě dokonale uspávalo. (25.01.2022)

Tak se mu to přece jenom podařilo! Stejně jako Rockymu, ani Stallonemu moc lidí ze začátku nevěřilo, ale nakonec nám předvedl film, podle kterého by se měla loučit každá filmová legenda. Už z trailerů vyzařovala nostalgie a taková oldschool atmosféra. A přesně tak (a ještě líp) to funguje i ve filmu. Nostalgie na ty lepší Rockyho díly (hlavně 1. a 4. díl) se ztupňovala a ke konci už na mě atmosféra dolehla úplně. Sly si toto své rozloučení s jednou ze svých hlavních postav opravdu vychutnal, do které dal (nebojím se to říct) i kousek svého srdce. A to je velice dobře a tento díl se řadí po boku 1. a 4. dílu k těm jeho nejlepším. (06.01.2007)

Poslední (doufám) Rocky ničím nepřekvapí - příběh je opět jednoduchý a přímočarý, se špetkou zápasového adrenalinu a některá životní moudra snad vypadla z harlekýnek, některá zas naopak hladila po duši. Závěrečné Rockyho loučení s publikem v boxerské aréně (potažmo symbolicky i Slyovo s touto postavou, která ho zničehonic vyšvihla na filmový Olymp) mě sice nechalo překvapivě chladným, ale nedá se popřít, že je to rozloučení důstojné. Hlavně proto, že zde nechybí NADHLED, Stallone se přibývajícím létům postavil čelem a občas se v některých scénách i mile a vtipně shodí. Zkrátka a dobře - Sly mě potěšil. Film za 3*, tu čtvrtou přihazuje paní Nostalgie, kterou Sly oživil několika funkčními krátkými flashbacky. A proč to nepřiznat - mám pro tohodle snaživýho "italskýho hřebce" slabost. (09.01.2007)

Líbil se mi lehce šibeniční humor a milý stařecký mentorský tón, který film táhne po většinu času, ale ať se na mě Italský hřebec nezlobí, ten poslední zápas stojí za prd. Chyběla mu jasná motivace, zaujetí, silný soupeř i nějaké rozumné rozuzlení, na konci filmu visí skutečně jen tak pro parádu. Do té doby má poslední Rockyho dobrodružství všechny atributy, které proslavily jedničku (byť už jaksi ošmatané a ošuntělé)... hraje víc na struny jednoduché, ale chytlavé psychologie a na stále funkční Stalloneho dvouksichtové herectví. Bavil jsem se dobře, ale boxerský film, který mě nedostane závěrečným fightem, pokládám za lehce podměrečný. (13.12.2008)

Co naplat, že oko tygra už trápí šedý zákal a hlavu strčil do včelího úlu. Sentimentálně se prochází po Philly, pronáší plamenné proslovy plné životních pravd a za sklonkem kariéry unaveně bilancuje. Než se Rockyho okoralé srdce začalo vracet ke kořenům, přišla mi první půlka hodně nezáživná, nicméně tklivá hudba Billa Contiho, hodící se k posezení u krbu se sklenkou brandy při vzpomínání na staré časy a konečně i závěrečný boj v ringu nakonec orámovaly důstojnou rozlučku jedné boxerské legendy. Sice filmové, ale o to větší.. (07.12.2009)