Creed

Sedm a půl-tý Rocky jako to nejlepší možný klišé. Vlastně ten samý jednoduchý příběh srdcaře outsidera po cestě na vrchol, co tu od roku ’76 byl už tolikrát, jenže on ten zápas sama se sebou prostě neomrzí, zvlášť když CREED bere to nejlepší z poctivýho, civilního, devět let starýho comebacku, zůstává přitom inspirativní, má to nenahraditelný Slye charisma, přidává kus pěkný filmařiny, hecující soundtrack, krásnou Tessu a sympatickýho Jordana. Samá radost nejen pro Black Lives Matter :) Zkrátka... nemůžu se dočkat jít běhat sprinty do kopce, mrazu a deště, sáhnout na hranu sil, padat a zase vstávat. Bojovat. "If I fight, you fight." (21.12.2015)

Když už Stallone neukazuje, že se i na stará kolena umí pěkně ohánět, sedne si jen tak na trenérskou lavičku a rozehraje velice příjemnou a zároveň i chytlavou hru s nostalgií. Jsou tam nějaká klišé, ale o to zde přeci vůbec nejde, stejně jako u Zpátky do ringu stačilo poddat se malinko lacinému humoru a nadsázce, i zde je klíčové užít si odkazy na Rockyho mládí v nepřekvapivém a typicky vystavěném boxerském příběhu. Náš Sylvester stárne do moudrosti, přitom v duši mu to pořád jiskří, nemá tedy problém se zorientovat v moderním světě, kde vládnou "ulice" a černošský hip hop. Film, který namísto pořádného úderu spíše hladí a to je dobře... 7/10 (25.12.2015)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Čím se letos - v rámci nostalgie - stala pro mnohé Epizoda VII Star Wars (tedy ideálním završením letošního filmového roku), to mě osobně splnil sedmý Rock... vlastně Creed. Citlivě a správně dávkované drama v tepajícím městě, které má i po čtyřiceti letech pořád stejně silný pouliční feeling. Sylvester Stallone už zřejmě lepší nebude. Pokud si ho má filmový svět nějak pamatovat, tak určitě takhle. Jako citlivého herce, který vyzrál a umí prodat i ty nejotřepanější fráze. Pro mě radost. 85% (28.12.2015)