Andy Goldsworthy

Nerad jdu proti proudu ostatních hodnotících, ale tohle mě vážně nebralo. Dokument mě nesmí nudit, jinak je to v háji. Umění uznávám, ale neni umělec jako umělec. Je umělec a je pozér. Člověk, co má čas celej den stavět z kamenů kouli neni asi osoba, se kterou bych šel na pivo. Pár věcí bylo natočenejch a vyrobenejch hezky, ale v podstatě je to k ničemu. Pokud tohle někoho zajímá, já mu to neberu..ba dokonce přeju. Ale pro mě neni dokument o chlápkovi, co by chtěl porozumět kamenům, hlavní film na večer. (27.10.2010)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,200,276║Tržby Celosvetovo $2,770,000║ (14.02.2010)

Přiznávám se, že jsem o land artu do chvíle zhlédnutí filmu Rivers and Tides neslyšel, ale princip tvorby uměleckého díla jen pro určité místo a snaha poskytnout tak o tomto místě výpověď, zachycující jen to, co tu vždy bylo, ale my jsme vůči tomu byli slepí, mě fascinuje. Tento citlivě natočený film navíc zachází ještě dál, než k cílům, které si klade Andy Goldsworthy - pochopení míst našeho světa, snaha sžít se s tímto prostředím co možná nejpřirozeněji, nezávisle na čase, neplánovat včerejšek, nevzpomínat na zítřek a žít v daném místě a daném čase v souhře s prostředím. Tak, jako je zobrazena podstata míst, je ukázána i jejich krása, a dílem, které na tomto místě Andy Goldsworthy vytvoří, je navíc podtržena a umocněna, což opět vede k symbolice jeho podstaty. Velmi zjednodušeně - s trochou vnímavosti jsou nám odhaleny všechny krásy univerza, které každý den strnule míjíme bez sebemenšího záchvěvu pozornosti. Myslím, že tomuto snímku se povedlo z velké části vystihnout něco, co se pokouším definovat po celý život. (10.06.2006)

Mnozí na vyjádření něčeho podstatného o světě a životě potřebují stovky stran, Andy Goldsworthy to dokáže jedinou drobnou skulpturou z kousků ledu nebo vyplněním skalní prohlubně čerstvě natrhanými květinami. Uvědomuje si, že příroda není jen kolem nás, ale že ji také nosíme v sobě, že jsme její součástí - a platí to i o výsledcích naší, lidské tvořivosti. Stále má proto na paměti, že jeho tvorba je pouze drobnou mezihrou díla mnohem impozantnějšího, které existuje od počátku věků, a před nímž je třeba se pokorně sklánět. Sám přiznává, že přírodu potřebuje, že bez ní nemůže žít. Dobře si je však vědom toho, že příroda není jen krásná na pohled, ale že má v sobě i cosi temného a prastarého, nebezpečnou a neprobádanou hloubku. Rád se dotýká věcí, rád je poznává hmatem, skrze hmat s ním komunikují o své podstatě. Než začne na nějakém místě tvořit, dlouze jej obchází, zdraví se s ním, nalézá jej, snaží se porozumět jeho "potřebám". Pokouší se přírodě dostat pod kůži. Díla samotná zhotovuje výhradně z přírodních materiálů, nikdy do přírodního prostoru nevnáší nic umělého, nic, co by s ním nebylo v jednotě. Vypůjčuje si a přetváří plody přírody. Kamení, listí, květy, suché klacíky, mech, zeminu, sníh, led. Jeho díla tudíž zapadají do vizuality přírody, nijak ji nenarušují, ba naopak jakýmsi záhadným způsobem umocňují, a tak ji umožňují lépe pochopit. Jejich prostřednictvím nechává Goldsworthy z přírody vystoupit její próteovský charakter, bytostnou tekutost, tvárnost a proměnlivost. Řeku a moře, příliv a vlny. Vodu, tu nejpoddajnější látku. Oheň, který dřímá pod povrchem. Výmluvnost barev. Přitom je úžasné, jakým způsobem je forma celého snímku s Goldsworthyho osobností v souladu. Kamera opisuje “obsesivní tvary”, které jsou jakýmsi leitmotivem Goldsworthyho děl; říční vlnění, spirály a kruhy. V dlouhých jízdách následuje klikatící se linie, s odstupem dlouze a trpělivě zaznamenává, jak příroda vtahuje rozličné "organické" skulptury, jež jsou v době vznikání již na cestě k zániku, do procesu změny, jak je pohlcuje, rozpouští a rozkládá, jak putují vzduchem, odplouvají po řece, jak je omílají mořské vlny. Příhodně je zvolena i hudba, která se doplňuje s uklidňujícími zvuky přírody a Goldsworthyho hloubavým komentářem, která nijak neruší v kontemplaci, naopak ještě více zklidňuje pokojné tempo. Goldsworthy poznamená, že o svých dílech obyčejně komunikuje prostřednictvím fotografií, všechny artefakty si tudíž fotí a pečlivě archivuje. (Vzhledem k jejich pomíjivosti je to často také jediný způsob, jak o nich referovat. Nehledě na to, že land art obvykle vzniká na obtížně dostupných místech.) Film ovšem vnáší do reprodukcí jeho děl něco, co jednotlivé fotografie bohužel postihnout nemohou: pohyb, plynutí, možnost zachycení pomalé, okem mnohdy nepostřehnutelné proměny. Tedy zřejmě to nejdůležitější, o co Goldsworthy (s oddaností sobě vlastní) usiluje, totiž obnažení času v jeho průběhu. (17.09.2011)

Ten pán mi už od začátku dost lezl na nervy. Ano, obdivuji jeho nadšení pro práci, to, že jí obětuje celý svůj život, že chce svou tvorbou něco vyjádřit... Jenže všechna ta díla si byla neskutečně podobná, většina lidí je stejně nikdy neuvidí a pokud ano, tak jim nic moc neřeknou. Nějak přestávám nacházet smysl ve stále stejných vlnkách, spirálách, hromadách materiálu a z nadšení ze stavění chýší jsem vyrostla někdy na základce. Samotnému dokumentu na druhou stranu nelze vůbec nic vyčíst, velkolepé záběry celků přírody střídaly zajímavé detaily Goldsworthyho výtvorů, celý snímek neopouštěl svou hlavní linii a myšlenku a snažil se "umělce" představit opravdu ze všech pohledů. Bohužel nudný objekt nezachrání ani sebelepší režisér.... (27.10.2011)

Nezapomenutelný duchovně estetický zážitek. Viděl jsem tenhle dokument kdysi dávno na ČT2, jen jednou, ale tak silně na mě zapůsobil, že se mi myšlenky na něj čas od času stále vrací. Kdybych byl umělecky tvořivý a chtěl tvořit nějaké to "umění", chtěl bych dělat přesně takový druh umění, jako Andy Goldsworthy. Umění jakožto součást přírody, krajiny, umění úmyslně jen dočasné a pomíjivé, což mu (možná paradoxně) dodává obrovskou existenciální sílu a hloubku. Křehká stavba z ledových rampouchů, která začne zákonitě zanikat s vycházejícím Sluncem, dlouhý pás ze spojených stromových listů, který jako zelený had pomalu pluje po hladině meandrujícího potoka, dřevěný propletenec na mořském břehu při odlivu, jehož život neodvratně skončí s dalším přílivem... Vrcholná krása. (18.06.2014)

Věřím, že pan Goldsworthy při fungování svého bezvýznamného díla prožívá vlastní katarzi a já ho obdivuji, že se rozhodl dosahovat jí právě takto. Je patrné, že při snaze vysvětlit svoje pocity slovy, místy zklouzává k dojmu lehké zahleděnosti sám do své fundamentalistické mysli, jíž se snaží dát jiný rozměr. Ale on to přece nemusí nikomu vysvětlovat... (11.05.2008)

Hodnota dokumentů Thomase Riedelsheimera plyne už z toho, že si do nich vybírá pozoruhodné osobnosti. Andy Goldsworthy mě zaujal svou pokorou k přírodě (naopak ve vztahu k lidem byla patrná lehká rezignace:). Smekám před jeho trpělivostí při vyvažování kamenů, mě by kleplo už po prvním nezdaru. Hodně prostoru je dáno samotné prezentaci jeho díla jen v doprovodu hudby (Fred Frith) a když už zazněl komentář, vůbec nepůsobil rušivě. Fascinující dokument. (23.10.2011)

Občas by se dala použít hláška "spadlo ti to Máchale". (01.03.2014)

o tomto "přírodním" umělci jsem se dozvěděl až díky tomuto dokumentu, který přibližuje jeho často velmi rychle pomíjivou tvorbu i soukromý život. Bylo to zajímavě zpracované a některá dílka bych si klidně doma vystavil, kdyby to šlo. Je fajn, že v západní kultuře jsou i takoví umělci a mluví se o nich, protože nápaditost mu rozhodně nechybí. Můj "čtyřlístek" si zaslouží a rád se někdy podívám na jeho další dílka. Doporučuji tento videoart zejména zájemcům o kombinaci umění a přírody. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (11.06.2013)

Promítnuto ve škole vrámci plenéru...a celá třída ztichla. Skvělý náhled, který by byl působivý i beze slov. Hudba: Fred Frith. (06.06.2010)

Goldsworthyho vytvory jsou zajimave, o land artu, jako definovanem umeni jsem nikdy neslysel. Rezie slusna, obrazky krasne, pekna hudba... a presto mi cely dokument prisel takovy utrapeny a pro me nudny. (16.11.2014)

Jak nepatrně málo stačí k naprosté genialitě!!! O takových lidech by se mělo vyučovat ve školách. (03.12.2011)

"Kdo si hraje, nezlobí," napadalo mě v průběhu sledování dokumentu o Andym Goldsworthym - vrchním představiteli land artu. Přiznávám, do dneška jsem neměla ani ponětí, že něco jako "land art" existuje. Pravděpodobně existuje jen hrstka lidí, kteří se tomuto druhu umění věnuje. Ale je to naprosto pochopitelné, málo kdo by chtěl tvořit díla, která mnohdy během několika hodin obrazně "lehnou popelem" a práce na nich je často delší než jejich konečná doba bytí. Goldsworthy tvoří impozantní díla, jen je škoda, že je téměř nikdo nikdy neuvidí, protože zmizí ještě dřív, než je má někdo možnost vyhledat. Tento dokument je velice zajímavý, jen mám jedinou výtku ke způsobu, jakým je zfilmován. Celou dobu jsem si připadala, že sleduji dokument z konce 80. let a ne, že se jedná o snímek z počátku 21. století. Osobně bych dala přednost lepší kameře a rychlejšímu spádu filmu. (04.12.2011)

Pro mě naprosto fascinující dokument. Můžeme sledovat tvůrčí proces Andyho a ten (když má náladu) se s námi podělí o své pocity. A až mě uvidíte ležet v dešti na silnici s foťákem v ruce, tak už budete vědět. "It needs dedication." PS: Hned mi bylo jasný, že to neni rodilej Skot, bylo mu totiž rozumět. (01.08.2010)

Mám moc ráda tenhle umělecký žánr a Andy Goldsworthy je myslím stěžejní osobnost, která udává tomuto žánru tón. Je pravda, že existují i jiné typy Land artu, jako například balení budov od umělce Christa, sochy na mořském dně Jasona Taylora nebo světelné cesty a pyrografické výjevy naší architektky Magdaleny Jetelové. Je to opravdu pestrý žánr a co je na něm pozoruhodné, že tolik nepodléhá komerci. Takové umělecké dílo se nedá ani koupit ani prodat. Je vystaveno přírodním silám a počítá se s jeho destrukcí a zkázou. Celý filozofický podtext a pohnutky k jeho vzniku jsou postaveny na jiných základech. Neříkám, že Andy Goldsworthy nemá zakázky, naopak, je velmi žádaný a postavil i díla trvalá, ale zde byly spíše prezentovány práce pomíjivé. Pro mne jsou tyto práce vyjádřením skutečného citu k přírodním materiálům i přírodním živlům v celé své kráse vzniku i zániku. (28.10.2012)

Každého někdy napadne myšlenka nad čím ten který umělec přemýšlel, když tvořil své dílo a co jej inspirovalo. Někdy je lepší to prostě nevědět a tohle je ten případ. Zde bych radši uvítal, kdyby hlavní aktér vůbec nemluvil. Mám výhrady proti samotnému formátu dokumentu je zbytečně ukecaný nudný a dlouhý. Stačil by jen kraťs s pár záběry na umělce při práci. Pak pár dlohých záběrů na lepší díla provázané správnou hudbou a úplně by to stačilo. Tady jsem se například dozvděl, že Andy si občas uvědomí, že jednou umře a jako citlivou duši ho přepadne strach ze smrti. Tak honem běží do lesa si uplácat píču z hlíny a je mu hned líp. Také mě docela rozsekalo když mluvil o tom jak se snaží dostat k ovčí podstatě anebo porozumět tomu co cítí stromy. Zřejmě autor hledá inspiraci pro další vlnovky a spirály v drogách. (20.05.2016)

Kolik asi lidi jenom u nas zacalo landart na zaklade shlednuti tohohle dokumentu delat... ? (19.12.2006)

Je absolutne uchvatne, čo tento človek dokaže vytvoriť z kuskov prirody. Veľka škoda, že tieto diela maju taku kratku životnosť. Holt, nie je umenie ako umenie... (18.01.2007)

Fenomenální film, který budu vřele doporučovat všem lidem, kteří chtějí povzbudit na cestě k vrcholné zkušenosti duchovní dimenze skutečnosti, uprostřed které žijeme. Kontemplativní život v umění. (10.04.2011)