Princezna Mononoke

Naprosto nádherná a nevídaná věc. Nic podobného jsem dosud jakživ neviděl, rozhodně ne v animáku. Epické dobrodružství perfektně vykreslených postav (ať už lidí či zvířat) svádící boj mezi přírodou a lidskou hamižností. Tento skvěle napsaný příběh s nádechem magična a kultury Země vycházející Slunce se povedlo vykreslit tak bravurně, že zřejmě inspiroval mnoho dalších režisérů, aby se zamysleli nad tím, jak vlastně pojmout fantasy dobrodružsví a to nejen v animácích. Lituji jen jediného, že jsem snímku nevěnoval čas mnohem mnohem dříve...85% (24.04.2014)

Ještě teď si pamatuju ten den, kdy jsem se na tento snímek díval... no, tuším že v deseti, jak to dávali večer na ČT1. A jak mě to šíleně chytlo! Bylo to nádherně poutavé, nezapomenu, jak se mi pak kolik dní ještě o Mononoke zdálo. A když jsem se na ni díval nedávno znovu, stále mám ty stejný pocity, jako před tolika lety – Mijazaki je zkrátka geniální umělec, Hisaiši jakbysmet! (20.06.2011)

Zaprvé bych rád poděkoval pražskému kinu Bio Oko za Mijazakiho festival, že se do tohoto projektu pustil a všem lidem, kteří ho společně se mnou podpořili a umožnili nám vidět tyto skvosty kinematografie na velkém v plátně a ještě k tomu v originálním znění. Mijazaki mě totálně emočně odrovnal, je to sice ponuré, smutné a depresivní ale naprosto dokonalé, pro mě vrchol animovaných filmů. [Mijazakiho festival Bio Oko] (18.01.2017)

Bájné mýty a legendy mě zajímaly od pradávna (vyrostla jsem přeci na Xeně a Herkulovi :o) a co teprve, když se jedné o legendy mě úplně neznámé. Japonsko je celou svou kulturou mě tak vzdálené, ale fantazie kterou vlastní tvůrci anime tak blízká. Miyazaki už mi ukázal cestu do fantazie a jak má vypadat správný soused, ale přesto jsem u Princezny San cítila, že tohle jsem ještě nezažila. Vždyť ona prožila můj sen (co bych dala za to, kdyby mě vychovali vlci) a "získala" srdce toho nesprávnějšího chlap(ce)a :o) Nemá cenu tady vychvalovat jak je Princezna Mononoke po všech stránkách vynikající, jen stačí potvrdit, že její příběh, Ashitaky, lidí a lesního boha je spletenec, který stojí za vidění. (15.02.2011)

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)