Shichinin no tomurai
Innocent Seven, The
Režie:
DankanScénář:
Jošitacu JamadaHudba:
Suguru MatsutaniHrají:
Dankan, Tomoja Nakamura, Jóiči Nukumizu, Hadžime Jamazaki, Miju Jagjú, Jóko Išino, Hitomi Takahaši, Pepe Hozumi, Kaoru MizukiObsahy(1)
Sedm rodin cestuje na palubě autobusu vstříc dovolenkovému ráji na venkově. Hned po příjezdu však začne být jasné, že je nečeká jen tak ledajaká dovolená. Krom toho, že všichni rodiče své děti obyčejně zanedbávají, jsou taky ve velké finanční tísni. A tak jim pořadatel zájezdu nabídne velkorysou nabídku - dříve než své děti zabijí nebo jim je vezme sociálka, můžou je radši prodat! Kemp je totiž rád odkoupí na orgány. Jedná se o výhodný obchod pro všechny zúčastněné. Když se jednoho odpoledne baví dospělí zpíváním karaoke, děti si dají dvě a dvě dohromady a prokouknou šokující pravdu. Pomocí spikleneckého plánu pak přecházejí do ofenzívy... (Cinemax)
(více)Recenze (14)
Zajímavý, originální film. Je malinko neuvěřitelné, že by se vyprávěný příběh mohl odehrávat právě takto, ale jako model pokroucených "rodičovských lásek" a hamižnosti to funguje bezchybně. Zcela jsem se poddal autorům v jejich nenávisti ke zrůdným rodičům a v soucitu s "bezbrannými" dětmi. Připravili mi vážně nekompromisní silný zážitek. ()
Čekal jsem japonskou sračku, ale dalo se na to koukat :-) ()
Slušné japonské černohumorné drama. Sžíravé, někdy citlivé a častokrát i hodně povedené fórky vplétají laškovnou atmosféru do příběhu, jehož zápletka je skrz naskrz temná. Rodiče, kteří své ratolesti povětšinou bijí a zanedbávají, je přivezou na tábor uprostřed lesů se zavrženíhodným úmyslem - za peníze je nechat zabít, aby posloužili jako orgánová banka. Milióny jenů jsou mocnou čarodějkou, a tak do popředí nastoupí přetvářka, nepřejícnost, vypočítavost a jiné negativní lidské povahové vlastnosti. A na absurdní situace je zaděláno. 7/10 ()
Námet je tak absurdný, tak nezmyselný, smutný a desivý, až sa chce z toho plakať. Niečo podobné dokáže vytvoriť iba ázijská produkcia. Predať svoje deti na orgány kvôli zlepšeniu finančnej situácie, prípadne zbavenie sa problému (najlepšie dve muchy jednou ranou), z toho mi behá mráz po chrbte. Páčilo sa mi rozpracovanie tohto nápadu do výborného scenára s veľmi hodnotným, brilantným rozuzlením. Naozaj pekná myšlienka na záver. Nemenej zaujímavejšia je aj skutočnosť, že aj keď ide o hutnú, ťaživú tému a dramatické spracovanie, snímok obsahuje aj čiernohumorné miesta, ktoré sú veľmi dobre načasované a účelové, zachádzajúce až do satiry a smutnej irónie. Rozhodne odporúčam, veľmi pekná, námetovo-mrazivá čiernohumorná dráma. 85/100 ()
Čech bych řekl, zabít dvě mouchy jednou ranou. Otázkou nakonec zůstává, kdo že jsou ty mouchy a kdo má v ruce nástroj k jejich zahubení. Jedou sem s jasným cílem, jenž pro ně není nijak nepřekonatelný, tedy až do poslední večeře, u které se lidský charakter či morální dilema servírují v plných nádobách. Nevinní nic netuší, ovšem vidina magického čísla padesát i více je zaslepující, a proto jsou ti vinní více než průhlední. Soudržnost nevinných i moc spravedlnosti se dere na povrch. Dětská fantazie skýtá mnohá tajemství, zvláště pak, když jsou spojování tím, co je vidět jen pod jejich oblečením. Tajemství se odkrývá, je čas na zmrzlinu. Do puntíku precizní režie s nádherným hudebním doprovodem je základem tohoto černě zbarveného komediálního díla, které dokáže nejen pobavit, ale i vyděsit. Absurdnost situace není zas tak absurdní, neb zpodobněný business v reálu funguje, i když asi ne v této podobě. Jemný i velmi drsný snímek plný výborných hádanek a zásadních rozhodnutí. ()
Velmi originalni napad. Zvlastni japonsky humor (no me uz po tech vsech filmech co jsem videl zas tak zvlastni neprijde, nevim jestli to je dobre nebo spatne :-). Kdyz jsem do kina prisel vubec jsem nevedel co si o tomhle filmu mam myslet,j ako bych prvich 20 minut nechtel verit,ze tohle mysli reziser vazne. Myslel. A to si tam jezte zahral nerekl bych hlavni ulohu,ale jako temny soudce! Je to sila. ()
Aj keď som sa dosť snažil, neprišiel som tejto čierno-naivnej komédii, či dráme na chuť. Dokonca mi prekážali aj prehnané japonské emócie a gestá, ktoré v iných filmoch bez problémov znášam. Celý príbeh bol poňatý veľmi prvoplánovo a moralisticky, čím ma definitívne odradil, lebo zachovanie si odstupu bolo pre film tohto typu kľúčové. ()
Ujeté podobenství o smyslu a hodnotě života s příznačným japonským fatalistickým vztahem k smrti a k realitě vůbec. ()
Tohle by si moc Evropanů nebo Američanů nedovolilo. Černý jako bota a velmi vtipný, což jsem nečekala. Ale chce to určitej typ smyslu pro humor...ne všichni v sále se smáli:-( Osobně nechápu žánrové zařazení drama/krimi. Dramatu je tam maximálně tolik co komedie a krimi tam není vůbec...slovo satira by se asi taky hodilo. ()
Film s ohromným morálním poselstvím, ale pro mně ne příliš stravitelný. Do zhruba 2/3 filmu všechny hlavní dospělé postavy předvádějí naprostou hereckou křeč (jakoby hrály v nějakém animovaném filmu) a jsou to vlastně takové legrační karikatury rodičů - člověk si pořád myslí, že je to komedie, ale není. Do vážna se to všechno překlopí až v poslední třetině a to už nestačí na to, aby člověk na tenhle mišmaš změnil názor. Škoda, ta poslední třetina byla fakt výborná a originální. ()
Skloubit takhle drsné téma s komedií asi může napadnout snad jen asiata. Děj je šokující, vtipy hořké a černočerné, ale nelze nebýt filmem neovlivněn... Třeba scéna na konci u stolu, kdy otec podává synovi papírové kapesníky...síla.... 9/10 ()
Šílený nápad tenhle scénář :-) ()
nestačím se divit, jaký film tu byl tak vysoce oceněný. Přitom je to nebetyčná pitomost a slátanina!!! Vypočítávat všechny nesmysly, to by bylo nekonečný, je to v podstatě řetězec nesmyslů, pospojovaný do filmu, tak jen pro příklad - nikdo se ani nepokoušel vysvětlit, jakým způsobem se dělal nábor na tuhle dovolenou, je to logické, protože se to vysvětlit nedá. Pak by mě zajímalo, proč, když rodiče chtějí zlikvidovat své děti, mají potřebu jim to dát najevo tak, aby i to nejblbější dítě pochopilo, o co jde. A asi jen Japoncům by nepřišlo divné, že když nějaká skupina dospělých chce prodat své děti na orgány, platí zde pravidlo, že čím méně dětí na prodej zbyde, tím větší podíl peněz pro ostatní rodiče. Prostě otřesné. Herecky to byla šmíra, režísér si patrně myslí, že pokud má být legrace, je třeba, aby se postavy ve filmu chovali jako totální idioti, což je splněno prakticky po celou stopáž filmu. Jako jednu z nejhorších scén moderní kinematografie pak lze ocenit zachraňování dětí ze skály, což působilo zhruba tak věrohodně, jako kdyby se to natáčelo ve studiu Kamarád. Už dlouho jsem nic tak pitomého a žalostného neviděl, zasloužený odpad. Upřímně nechápu, co se na tom komu může líbit ()
Film, ktorý je natoľko krutý a absurdný, že snáď iný ako pravdivý byť nemôže... ////////// Shichinin no tomurai už svojim názvom navádza k analógii s Kurosawovým vrcholným dielom Sedem samurajov a teda privádza v myšlienkach k hľadaniu spoločných znakov a charakteristík, ktoré istotne obsahuje, a preto sa aj ja pokúsim ich pár predostrieť. Čiernobiely (dvojzmyselne) Shichinin no samurai je film epický (v zmysle dejový) vzhľadom na jeho výpravnosť a príbeh o esenciálnom súboji dobra a zla, a lyrický pomalou expozíciou a Kurosawovou zemitou poetikou japonského vidieka, sprevádzanou duchovnom a posvätnou úctou k tradíciám a idealizovanému zosobneniu cti-samuraja v protiklade k zlotrilým banditom terorizujúcim dedinčanov. Zároveň sa odohráva v komorných kulisách a strieda len pár prostredí, dejom prestupuje osudovosť a s blížiacim sa koncom udáva stále temnejšie tóny. Tiež má jediné možné finále, ktoré dokáže dokonale uspokojiť diváka aj myšlienku. Shichinin no tomurai je film opäť epický príbehom, ale nie výpravný, lyrický zasadením do lesov, ale nie poetický. Komorné prostredie malého kempu a nevyhnutná osudovosť sú tu zastúpené rovnakým podielom. Čiernobiela sa tu premieta do postáv, ktoré sú jasne rozradené na tie dobré (deti) a zlé (rodičia). Ich zdanlivo pokojnému stretu v závere (v kontraste ku Kurosawovým súbojom) predchádza rovnako dlhá expozícia a postupné ohmatávanie situácie. Deti niečo začínajú tušiť, spolčujú sa, aby odhalili pravdu ("zbierajú sily na boj so zlom"). Tradície tu vzhľadom na tému veľa priestoru nedostávajú, zato duchovná figurálnosť sa tu v jednotlivých motívoch a obrazoch (transparentne symbolická "Posledná večera") odrážajú. Tak povrchné styčné body ako sedem hrdinov-detí nie je potrebné komentovať. Otázkou však zostáva - je táto analógia napriek všetkým jej opakovaným stvrdzujúcim dôkazom skutočná, alebo ju len film násilne podsúva divákovi znalému Kurosawovho diela? ////////// Shichinin no tomurai je moralita. Otvorene moralizuje a rozoberá postavenie a úlohu rodiny a rodičovstva v modernej japonskej spoločnosti. Venuje sa veľmi vážnej téme, ale pristupuje k nej s nadhľadom a veľkou dávkou čierneho humoru, pri ktorom sa divák popadá za brucho a vzápätí mu tuhne krv v žilách. Dráma je však zastúpená minimálne rovnakým podielom, a prejavuje sa nielen v početných flashbackoch, objasňujúcich jednotlivé prípady týrania detí, ale najmä v poslednej tretine a samotnom závere, ktorý je protichodný zdanlivo čiernobielemu vykresleniu postáv a dáva im poslednú šancu niečo zmeniť. Dankan sa nesnaží nič uponáhľať a s ľahkosťou (čo sa režijného štýlu týka) vedie diváka (na ktoréhe dolieha problematika vo svojej plnej sile) cestičkou pomedzi tragikomické figúry k takmer istému záveru. Odcudzenie, láska, nenávisť, smútok, zrada. Symbolicky počas počas túry vychádzajú na povrch všetky nedostatky a zlé stránky povahy rodičov, ktoré oni, zaslepení sebeckou vidinou šťastia, ktorému stoja ratolesti v ceste, vidia vo svojich deťoch a považujú ich za jedinú prekážku na ceste za splnením svojho sna. Dankan vo figurálnej postave sprievodcu a sprostredkovateľa je napriek tomu, akú zohráva rolu, paradoxne jediným rozumným a čestným človekom - nestranným pozorovateľom situácie, na ktorého bedrách neleží nijaké rozhodnutie ani zodpovednosť (a napriek tomu, že sú jeho zásahy do deja a scény s ním takmer totožné a ž monotónne - divadelný výstup a prehovor v detailnom zábere - podáva najlepší výkon zo všetkých). Ona nevinnosť sa nenávratne stráca v deziluzívnej záverečnej scéne poslednej večere, ktorá mi nekompromisne holými rukami zaživa vyrvala srdce z hrude. Ešte nikdy ma čo do emócií žiaden film nezasiahol tak silne, než tento takmer neznámy horkosladký režijný debut sľubného tvorcu, ktorý, pevne dúfam, ešte neraz pretaví svoj talent do ďalších filmov. 100% () (méně) (více)