Dotkni se ohně

Tim Robbins opět ve výborném filmu s prostředí občanských nepokojů v Africe. Mladý afričan s obstojnou prací a pozicí se dostává do problému s důvodů teroristických útoků v "jeho" továrně. Při snahách američanů najít viníky se vyřádí na jeho rodině a proto se mění jeho politické myšlení. Zajímavé je i to, že film je natočen podle skutečných událostí a dokonce je i záběr na opravdového muže, kterého ve filmu hraje Derek Luke. Povedlo se to. (29.04.2007)

Herca menom Derek Luke priniesol sám veľký Denzel Washington a urobil veľmi dobre. Mal som možnosť vidieť už pár snímkov a musím uznať, že mi veľmi sedí do podobných úloh. Film Catch the fire nijak neexceluje po filmovej stránke, ide skôr samotnú myšlienku a teda hlavnú tému - apartheid v Afrike. Dalo sa, určite sa dalo vyťažiť z toho min. o 50% viac, ale už iba samotná myšlienka vás strhne a smelo budete prikyvovať rozhodnutiam, ktoré činní hlavný hrdina, keď konvertuje z maximálne humanistického, dobrého civila a pracovníka v továrni na extrémistickeho rebela bojujúci za lepšiu budúcnosť pre Južnú Afriku. Sklamal ma len záver, ktorý bol vážne neprepracovaný a odfláknutý, akoby už filmári mali toho dosť. (17.06.2009)

SPOILER! Příběh nás zavádí do období kdy byl naplno uplatňován v Jihoafrické republice apartheid - tedy politika rasové segregace. Bílí osadníci z Německa, Holandska naprosto regulérně uplatňovali silou rasovou segregaci a diskriminaci černého obyvatelstva. Původní obyvatelstvo celé řady kmenů avšak s tmavou pletí mělo samostatně vyčleněné školy, dopravní prostředky atd.. Bílí se k nim chovali s odstupem a někdy i odporem jako k méněcené rase či levné pracovní síle. Samozřejmě to vedlo k několika vlnám odporů. Perzekuce často zasahovala nejen přímé odpůrcé zřízení či dokonce teroristy, ale i jejich blízké či zcela nevinné. A to je příběh hrdiny tohoto filmu. Pracuje v rafinérii holandského vlastníka, je mistrem, snaží se jen makat a přinést domů peníze. Ve svém volnu trénuje děti ulice ve fotbalu a politika ho nezajímá. Po jedné ze sabotáží v rafinérii si jej však vyhlédne bezpečnostní služba a snaží se z něj vymlátit doznání. On nic neprovedl, byl loajální, ale vyšetzřovatelé mu to nevěří. Když se nakonec prokáže že to nebyl, je už po takové masáži, že se v něm cosi zlomí. Během mučení se hrdina rozhodne se tomuto zlu postavit. Proto odchází do Angoly aby se vrátil zpět s revolučními osvobozeneckými jednotkami. Jeho cíl je jediný, vyhodit Búrům do vzduchu tu jejich rafinérii... Snímek je námětem i dějově hodně podobný filmu Nevyhlášená válka (2005). Také mně připadal závěr a finální drama tak trochu odfláknuté. Nicméně většina filmu byla hodně zajímavá a umožnila si představit tu tíživou situaci černého obyvatelstva, které ač ve své zemi si v JAR museli nechat lecos líbit od bílých. Tim Robbins zde hraje záporáka a velitele bezpečnostních složek Holadanů. Vystupuje uhlazeně, jeho pěstěné ruce nejsou od krve. jsou to však ony, které jeho gorilám ukazují koho nechat umlátit, přitopit či zmrzačit při výslechu.... Koho zajímá situace v JAR před nástupem Nelsona Mandely ať toto dílko rozhodně nevynechá. Tři magentické výbušniny. * * * (08.03.2013)

Ale tam přece vůbec nejde o to, jestli to bylo zajímavý a zábavný. Tam jde o to, že to bylo podle pravdy a kdyby to někdo upravil do podoby, aby se to líbilo, byla by to zkreslená pravda. Já se u toho teda nenudil a moc se mi to líbilo. Akorát tam mohlo být míň té africké hudby. Já ji mám celkem rád, ale ne tak moc. (23.12.2007)

Čekání na dobrý film o Africe pokračuje. Nejprve to dobré. Robbinsovo podání búrského fízla nepostrádá to, co zbytek filmu - tu dávku neurčitosti, autenticity, která uděluje divákovi podnět se nad situací postavy a kontextem příběhu trochu samostatně zamyslet. To samé nelze tvrdit o postavě jeho protivníka, hlavní postavě příběhu, Patricku Chamusso, která trpí neobratným scénáristickým lakováním na růžovo. Úkol vyvážit pro západní diváctvo figuru vykazující všechny atributy teroristy vyžaduje delikátnost, jíž scénáristka Shawn Slovo, dcera Joe Slovo [jihoafrický aktivista, dlouholetý vůdce jihoafrické komunistické strany] naneštěstí nevládne. Kromě celkem nevýrazné režie Phillipa Noyce, jehož laxnost by eventuálně omlouvalo snad jen pozdní zjištění, do jaké šlamastyky se angažmá ve filmu dostal, si výtky zaslouží především autorská zbabělost podat osvobozenecký boj se všemi temnými odstíny odhodlání k teroru - prostě takový, jaký určitě je. Podán takto film vyznívá pitomně a vylhaně i v těch aspektech, kdy možná není. Kdybych se dvě hodiny nepotýkal s pocitem, že mě někdo propagandisticky prcá, asi bych se nudil ještě víc. (12.01.2013)