Flandres
Flanders
Obsahy(1)
Demester je mladý flanderský farmář na severu Francie. Barbe jeho přítelkyně z dětství, je křehká dívka, která trpí na silně destruktivní lásku, jež se projevuje naschvály a hádkami vůči Demesterovi. Jednoho dne se ale mladík rozhodne odejít pryč a stát se hrdinou ve válce... (monolog)
Recenze (21)
Na Dumontovy poměry vlastně docela normální film. Taková jeho verze Olověné vesty (haha). Toho času ještě režisér nedal natolik najevo svůj podvratný humor, tudíž mate diváky spíše tradičnějšími, „vážnějšími“ prostředky (záměrné potlačení dramatizace a herectví – na způsob Roberta Bressona, k němuž se snad Dumont i celkem hlásí). Téma jakési hysterické posedlosti spojené se sexem pak zajímavěji zpracoval v pozdějším Hors Satan. Flandry jsou trochu ve stínu jeho ostatních děl. Celé to vyobrazení války je ovšem imho celkem specificky působivé a nápadité. V rámci Dumontovy kinematografie tedy spíše slabší snímek, přesto určitě see-worthy. ()
Po výtečném Humanité jsem byl na další Dumontův film natěšený. Nadšení ovšem opadlo hned záhy, po vstupu zbytečné, špatné, nepovedené a klišovité příběhové linie ve válce. Část odehrávající se na vesnici si mi ještě docela líbila, ovšem ve válečné části jsem se mlátil do hlavy nad naivitou režiséra, který se pouští do něčeho, co neumí. Nemá přeci zapotřebí opakovat tisíckrát viděné scény ze slavných válečných filmů, které navíc díky stylu natočení vyznívají naprosto neumětelsky. Dumonte, drž se svého kopyta! ()
Film, který své hrdiny sleduje dokumentaristickým a téměř až voyeristickým styem, s odstupem chladným jako led a přesto, nebo snad právě proto velice silný zážitek. Lépe to za mě řekl Mulosz. Jen bych rád zmínil ještě jednu věc - roční období v kontrastu s Demesterovými zážitky. Zatímco na podzim, obecně považován za nejškaredší roční období, jsou všichni živi, zdrávi a dá se říct že i šťastní, na jaře jsou Flandry krásné, Barbe sleduje hrající si koťata a kdesi v poušti se vraždí, znásilňuje a mučí. Geniálně jednoduché. ()
Další výborná a šokující Dumontova věc. Na širokém formátu s vypilovanu kompozicí a odstíny barev rozvíjí dál svůj námět, porovnávající sex a násilí (jejich vlastnosti, formy), jako nejzažší, krajní situace lidství. Obojí (si) způsobuje člověk a obojí je tak "nebiblické", úděl krutého života se mění jen částečně, když srovnáme protiklady žití na svobodě, na venkově ve Flandrách, a nesmyslné fatální vojenské služby (v severní Africe). Dumontovi neherci vytváří opravdovou, reálnou situaci, díky geniálnímu střihu se okamžitě stírá prostorová hranice dějišť, odkud kluci - a jejich dívky - (ne)vylezou s tragickými důsledky a dopady. Napůl angažovaný a napůl umělecky čistý úvahový film, což spolu ostatně i souvisí. ()
Film, ve kterém se skoro nemluví... O to výmluvnějším dojmem působí. Spíše klubová záležitost... Když jsem pár let po něm zhlédla Marhoulův Tobruk, dost mi to evokovalo svou "málomluvnou" pocitovostí právě film Flandry... Scény z boje jsou v obou filmech značně autentické, kdy si člověk říká, proč někdo odjede bojovat o kus země někam, kde jeho země není... Někdo se vrátí a někdo ne. V tom se od sebe Flandry a Tobruk, co se týče doslovu, liší... ()
Reklama