Flandres
Flanders
Obsahy(1)
Demester je mladý flanderský farmář na severu Francie. Barbe jeho přítelkyně z dětství, je křehká dívka, která trpí na silně destruktivní lásku, jež se projevuje naschvály a hádkami vůči Demesterovi. Jednoho dne se ale mladík rozhodne odejít pryč a stát se hrdinou ve válce... (monolog)
Recenze (21)
Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší. ()
Film, ve kterém se skoro nemluví... O to výmluvnějším dojmem působí. Spíše klubová záležitost... Když jsem pár let po něm zhlédla Marhoulův Tobruk, dost mi to evokovalo svou "málomluvnou" pocitovostí právě film Flandry... Scény z boje jsou v obou filmech značně autentické, kdy si člověk říká, proč někdo odjede bojovat o kus země někam, kde jeho země není... Někdo se vrátí a někdo ne. V tom se od sebe Flandry a Tobruk, co se týče doslovu, liší... ()
Film, který své hrdiny sleduje dokumentaristickým a téměř až voyeristickým styem, s odstupem chladným jako led a přesto, nebo snad právě proto velice silný zážitek. Lépe to za mě řekl Mulosz. Jen bych rád zmínil ještě jednu věc - roční období v kontrastu s Demesterovými zážitky. Zatímco na podzim, obecně považován za nejškaredší roční období, jsou všichni živi, zdrávi a dá se říct že i šťastní, na jaře jsou Flandry krásné, Barbe sleduje hrající si koťata a kdesi v poušti se vraždí, znásilňuje a mučí. Geniálně jednoduché. ()
Typicky festivalový film v tom nejhorším slova smyslu - do sebe zahleděný, přehnaně ambiciózní, nekomunikující s divákem, řemeslně nezvládnutý (kromě slušné kamery). Jsem vděčný osudu, že lístky na promítání Flander na Febiofestu byly vyprodány, a to utrpení jsem snášel jen v teple domova. Od Bruna Dumonta ruce pryč! ()
Počáteční fascinace obyčejností a prostotou filmu (s pěknými obrázky) plynule přešla v lehké znechucení/pobavení nad hloupoučkými dialogy a naivitou tvůrců. Nedlouho poté přišla poslední fáze aka těžké znechucení rádoby intelektuální kritikou válek z pera pětiletého dítěte a vrhání tázavých pohledů ke dveřím kinosálu. Jeho neopuštění zůstane navždy záhadou, protože se u toho rozčilením nedalo ani spát. Herecké výkony jako pomyslná trnová koruna na největším utrpení MFF KV 2006. ()
Reklama