Jsem

Film v sobě nemá až tolik dialogů, ale když už bylo něco vyřčeno, tak mě bylo skoro do pláče. Ten kluk to dostával od osudu na obě tváře a to mě fakt rozbíjelo. Je zvláštní kolik obrazový poetiky dala Dorota Kedzierzawska do syrového příběhu a je ještě zvláštnější, jak dobře si silně emotivní syrový příběh sednul s obrazou něhou. Nevím jestli jsem víc nesnášel chlapcovu matku nebo naprosto apatický okolí. V každým případě to byly hodně silný kapky. (18.01.2015)

Tak toto som potrebovala! Precítiť totálnu osamelosť dieťaťa, ktoré má matku - a vlastne nemá matku..... Myslela som, že ma tá bolesť zadusí. Zmietali sa vo mne dva silné pocity: neskutočná bolesť a ľútosť nad takým bezútešným životom, a na druhej strane neskutočná vďaka za to, že v podobnom prípade môžem byť aspoň druhou mamou, ktorá sa bude snažiť ešte viac chápať a hlavne - ešte viac milovať.... (28.07.2014)

Kedzierzawská umí vyprávět příběhy osamělých jedinců, kteří tráví většinu času jen sami se sebou , a přesto diváka nenudí. I když v Času umírat přeci jen režisérka pro mě podala zajímavější postavu i vděčnější situace, zde se opravdu nesnaží o nějaké ústupky a snaží zobrazovat život jaký skutečně je. Tedy někdy dost podobný líně tekoucí řece. Ale to je nakonec jedno, když je ono ustrnutí doprovázeno kamerou s lahodícím sépiovým filtrem a dojemnou Nymanovou hudbou. Díky nim nelze říct, že je snímek nepřístupně chladný. (27.10.2009)

A to jest co, do cholery? Nějaký novodobý audio vydírání? Ne ne, jen kapku přeexponovaná touha stvořit umění, která i přes všechnu hudební vznosnost a čarování s obrazem stejně nedokáže přetransformovat bolest, která se skrývá uvnitř odvrhnutých, do silného zážitku. Namísto toho tlačí diváka do kouta k dalšímu hudebně-lyrickému zpracování a tam se já nechávám zahnat jen velmi nerada, ale když už tam jsem, vyžaduji vzpomínku na vlastní slzy... a tady ani kapka, pouze rozpaky. Jinak koukám, že Poláci mají taky se sebou co dělat... Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (08.04.2015)

O takovych filmech se jednoduse rika, ze jsou bez dalsiho krasne. Zadny problem, ze po dejove strance sledujeme ne moc svizny posun dopredu, dost opakujicich se prvku a trochu nadsazeny motiv s pitim devitileteho devcatka. Pastvu pro oci zajistuje skvelym zpusobem snimana krasna fotogenicka krajina, perfektne zvoleny hudebni doprovod (mj. dost pomaha posunovat dej dopredu, kdyz uz po narativni strance je tento posun zpomalovan) a citliva prace s detskym hercem, diky ktere mohl svou roli zvladnout na svuj vek opravdu dobre. Zazitek, behem ktereho divak jen sedi, obdivne zira a snad by se tim chlapcem chtel na chvili i stat. Ale jen do te doby nez zjisti, ze si nema kde umyt ruce. (12.07.2006)