Jestem
Režie:
Dorota KędzierzawskaScénář:
Dorota KędzierzawskaKamera:
Artur ReinhartHudba:
Michael NymanHrají:
Piotr Jagielski, Agnieszka Nagórzycka, Elżbieta Okupska, Janusz Chabior, Marcin Sztabiński, Przemysław Bluszcz, Edyta Jungowska, Przemysław Sadowski (více)Obsahy(1)
Známá polská režisérka Dorota Kędzierzawská rozvíjí v tomto silném dramatu jitřivý příběh malého provinilce, který po útěku z dětského domova vede drsný život v jednom malém městě. Nikdo nezná jméno tohoto jedenáctiletého chlapce (Piotr Jagielski), ale někteří mu říkají Kundel (vořech). Kundel přeskočil plot kolem nehostinného ústavu, kde byl internován, a vrátil se do svého domovského města. Ačkoliv je ještě malý, hovory s jeho často opilou matkou (Edyta Jungowská) mívají vážná témata. Poté, co se s ní marně snaží sžít, uteče a najde si přístřeší v opuštěném hausbótu. Nedaleko ve velkém domě bydlí zámožná rodina a jejich dcera Kuleczka, která má už v devíti letech jisté problémy s pitím, začne brzy za Kundelem docházet. Váhavě se rodí první láska. Režisérka přistupuje k materii svého filmu s úsilím o výtvarnou stylizaci, a tak příběh nabývá podoby současné pohádky, jež potenciálně obsahuje úvahu o osudovosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Druhý film paní režisérky, který jsem viděla a znovu stejný problém - moc na mě tlačí! Tak moc, že to nezachrání ani skvělý kameraman, ani její bezchybná práce s dětskými herci. Project 52 Films by Woman. ()
Když se usměje, když je s ní, když za ní jde, když nechává spropitné, když utíká, když rozdělává oheň, když ho odmítá, když se vzdává, když to zjišťuje, když ho ona sleduje, když o tom neví, když tam leží, když jej pohladí, když mluví, když se ho štěstí na chvíli drží, když nedokáže potlačit slzy....když JE. Achich ouvej. ()
"Moje máma mě nemá ráda... " Neskutečně syrové drama, které mě jakožto matku dohnalo k zoufalým slzám. Protože tenhle příběh není jen pouhým filmem, ale i smutnou skutečností. Celkové ztvárnění, herci, hudba i místo bylo natolik přesvědčivé, že i v místech bez rozhovorů jsem hltala každou část obrazovky.. Ač jsem v určité depresi, přesto rozhodně doporučuji tento další skvělý snímek od Doroty Kedzierzawské... ()
Kvantum nelogičností a nepřirozeností. Hudba zvaná "ždímačka", která mi ke konci šla už na nervy. "Psí voči" hlavního herce ... to je z pěti hvězdiček mínus 3. Jednu nechávám za vedlejší roli mikádové holky, která ač viditelně trochu cáklá, dokáže pronést hlubokomyslnou myšlenku, ale budiž, její role se mi líbila a občas jsem ji věřil. Druhou hvězdičku nachám za místy podařené záběry. ()
Velmi silný a citlivý příběh, popisující snahu přežít a vnímání světa očima malého chlapce, kterého odsoudila a vyvrhla nejen společnost, ale také vlastní matka. Malý chlapec utíká ze svého domu, kde žije se svou matkou, která se o něj nestará, důležitější pro ni jsou její milenci a vyčítá mu, že jí zpackal život. Chlapec se o sebe začíná starat sám. Bydlí v rezavé staré lodi a sbírá železo a plechovky, jež pak prodává do sběru. Za těžce vydělané peníze si kupuje obživu. Seznamuje se s Kuleczkou, se kterou si začíná být velmi blízký a tak spolu plánují útěk. Vše nakonec překazí její sestra, která na chlapce zavolá policii a sociálku. ()
Dorota Kedzierzawska nepostrádá filosofickou hloubku a lidskost Krzysztofa Kieslowského (Dekalog na motivy Desatera Božích přikázání a série Tři barvy: Modrá, Červená, Bílá inspirovaná heslem Francouzské revoluce Volnost - Rovnost - Bratrství), navíc je ovšem její Jestem jaksi zábavnější - oduševnělejší. Přitom děj je jednoduchý, pozvolný - zároveň ale strhující. Možná protože je pouhopouze o tom nejdůležitějším, co máme a prožíváme - o lidské existenci. ()
Prenikavo osobný pohľad do sveta odvrhnutého chlapca. Mozaiku dojímavého príbehu dotvára jemné spojenie výtvarnej a hudobnej stránky na pozadí osamelého života jedného z mnoha odstrčených detí. Námet podobný mladšiemu Le gamin au vélo (FR, 2011). ()
Tak tohle byl dost zvlastni film, temer vubec se v nem nehovori, ale kdyz uz nekdo promluvi, tak to stoji. Dej je velmi pomaly, barvevny filtr filmu a dekorace prostredi pusobi neutesenym, beznadejnym a depresnivnim dojmem. Zahrane vynikajicim zpusobem, hudba nadherna – Michal Nyman, proto jsem ten film vlastne objevil, pres krasnou hudbu v Gattace. Velmi specificky film a urcite ne pro kazdeho. ()
Nenápadný snímek o malém chlapci, spíše emotivní než dějově bohatý. Jsem je o lásce, o jejím nedostatku, opuštěnosti a o vnitřní síle člověka žít, prostě „jen“ žít i za nepřízně osudu. Vnitřní smutek a obdiv ke všem, kteří se museli potýkat s nepřízní osudu již v dětském věku. ()