Taxidermia

Pokud bychom chtěli příklad vítězství formy nad obsahem, máme ho zde. Chápejte, ty obrázky, praktiky a "prasárny" mě neškokovaly a neznechutily, a už vůbec ne z hlediska "morálky" nebo snad "dekadence," jen mi přišlo poněkud přehnané, že takhle všelijak musí režisér vyjádřit jednoduchou myšlenku "lidé jsou často prasata a všechno, co je tělesné, pomíjí a zanikne." Zbytečně doslovné, samoúčelné, manýristické. (27.02.2007)

Poněkud dekadentní, bez použití eufemismů bych to nazval "kentáč jako svině." György Pálfi je zajímavý režisér, ale stejně formu neovládl úplně dokonale, jelikož první třetina o chronickém onanistovi, za druhými dvěma poněkud zaostává. Já osobně mám nejraději prostřední část o přeborníkovi ve sportovním žraní. Nejvíc z celého filmu se mi ale líbila hudba, originální, zajímavá. (08.03.2007)

Taxidermia posouvá hranice sofistikované dekadence a neředěné amorálnosti tak daleko, jak to jen jde. „Epický“ maďarský film o třech generacích jedné rodiny, během něhož se dočkají dehonestujícího zesměšnění sex, jídlo a smrt, přináší mimo spousty originálních nápadů v mnoha ohledech velmi neotřelou koncepci organizace časových rovin. Zejména však metody překračování omezujících představ o vkusnosti jsou fascinující: od klování zobákem do penisu a znásilňování prasečích ostatků přes nechutné žraní a nekonečné zvracení až k lidským embryím v klíčenkách. Jeho uvědomělost a ďábelská propracovanost navíc znemožňuje jej i přes okázalou absenci morálky nařknout z jakékoli lacinosti. Už kvůli formální dokonalosti, s níž inscenuje sérii odporností, překonává čas (od vizuální metafory s neckami v dlouhém krouživém záběru ke zdánlivě prostým jízdám napříč továrnou) a vytváří svět, ve kterém byste NIKDY nechtěli žít a žádného jeho hrdinu znát, ale který je takovým způsobem naplněný nápady, že by to vystačilo na několik dalších filmů. Pokud v sobě máte jen trochu dekadentního myšlení, budete se smát až k slzám. A pokud budete prostě jen zvracet, nebuďte smutní. Postavy na plátně vám budou ochotně asistovat. Dokonce dobrovolně. Sportu zdar. (18.01.2007)

Děd ničený nenaplňovanou sexualitou, otec pro něhož je obžerství nikoli hříchem, ale jediným smyslem života a syn fascinovaný uchováváním pomíjivých tvorů na věčnost - o tom je Taxidermia, bizarní maďarský film plný perverze a nechutnosti. Kromě neskutečného množství originálních nápadů a místy lehce patrné snahy o parodování a sarkastické, dehonestující, kometování lidského chování jsem v něm ale nenašel nic co by ve vyšší myšlenkové rovině spojovalo jednotlivé příběhy a dávalo filmu smysl - nějakou hlavní ideu. A bez ní se jedná jen o sled většinou poměrně zábavných a občas i značně odporných scének. 7/10 (29.07.2007)

Majstrovské, kolosálne, bizarné, nechutné... Je jasné, že tento film nie je pre každého, no otrlý divák si príde na svoje. Film, ktorý je v každom smere podivný, avšak len v tom najlepšom zmysle. Dejová linka nie je bohviečo, no tá ale v tomto prípade nie je podstatná - máme tu tri generácie mužov, tri rôzne časové obdobia a v ich podaní oceán všelijakých nechutností a úchyliek. Každá jedna scénka je však niečím zvláštna, pričom sa tu vždy nájde niečo čo prekvapí. Narozdiel od niekoľkých iných filmov podobného razenia treba poznamenať, že všetky jednotlivé detaily týchto bizarností pôsobia realisticky a maximálne vierohodne - výborná filmárčina a precízna práca sú tu základom všetkého. Oceňujem hlavne vizuálnu stránku a kameru, ktorá jednoducho nemala žiadnu chybu. Dokonca mám dojem, že si tu prostredníctvom niektorých scén a ich vizuálneho vyznenia (hlavne ku koncu) chcel Pálfi spraviť sám zo seba a vo všeobecnosti z umenia srandu. A podarilo sa mu to! Jeden z filmov, kde forma ďaleko prevyšuje obsah, pretože rozpráva aj zaň. A čo je hlavné, len ťažko opísať pocity, ktoré vo mne tento film vyvolal, stále ho mám plnú hlavu, stále sa toho nedá zbaviť a stále musím nad ním premýšľať.... Nejedzte pri tom. (11.04.2017)