Genšiken

(Komentár k prvej i druhej sérii) Nasledujúci komentár bude moralizátorský. Ku Genšikenu mám ambivalentný vzťah. Na jednej strane sú tu samotní jedinci z komunity otaku, ktorí naberajú odvahu k tomu, aby sa priznali k svojim občas dosť podivným koníčkom a pomocou komunity smerujú k akejsi "prirodzenosti" a prijatiu "seba samých", svojho "pravého ja". Tieto výrazy príliš nemusím. Jednak preto, že prirodzenosť a pravé ja sú vyprázdnené pojmy a pojmy individualistické, sebecké, až detinské. Je to skôr prejav čírej svojvôle, zbabelosti a prázdneho detinského vzdoru, než prejav nejakej skutočnej zrelosti. Nikto asi nikoho nebude chváliť za jeho záľubu v (pre daného človeka "prirodzenom") týraní zvierat prípadne aj za adoráciu takých "prirodzených" kategórií ako je lenivosť, zbabelosť a asociálnosť, ktoré sa bezpochyby ukrývajú v "pravom ja" aj tých najodvážnejších a najschopnejších. Skôr to ukazuje absenciu hodnôt a zmyslu, návrat späť do maternice svojej matky (byty, v ktorých žijú hikikomori), strach zo zranenia svojho desivo veľkého dieťatkovského "ega", prázdnotu a absenciu súdnosti a ochoty pracovať na sebe. Nie je to ani túžba po prijatí, je to túžba po tom, aby som nikdy nemusel dospieť, aby som sa nikdy nemusel konfrontovať a prekonávať prekážky, vlastné nedostatky a závislosti, pretože to je vždy tvrdé a náročné. Je to pochopenie, že nie všetko čo robím je skvelé a úžasné a ostatní to musia prijať, prípadne sa dokonca zmeniť podľa našich požiadaviek, pretože svet nie je plných našich rodičov. Práve naopak, je plný desivých, cudzích ľudí so špecifickými náhľadmi na svet a na jeho hodnoty. Pomôcť sebavyjadriť sa pomocou postavy z cosplayu to nádherne ukazuje. Stotožňujú sa s cudzími vzormi na tej najbanálnejšej a najľahšej úrovni namiesto toho, aby ich charakterové vlastnosti skutočne naplnili nudnou a otravnou praxou smerujúcou k formovaniu charakteru. Toto som celý čas videl na tvárach väčšiny daných jednotlivcov. Lenže potom je tu Saki, ktorá sa najmä v druhej sérii ukazuje ako vyspelá materská figúra (tým sa táto séria zásadne líši od iných "outsiderských" postáv v sitkomoch typu Penny z Teórie veľkého tresku), ktorá daných jedincov nielen chápavo nechápe a zároveň ochraňuje, ale aj tvrdo usmerňuje. Ono sama síce prekonáva vývoj a začína akceptovať podivnosť danej skupiny, avšak zároveň je schopná tých najpasívnejších z nich prebudiť a nasmerovať na cestu k dospievaniu. Ukazuje im, že nepomáha ak sa človek uzavrie v sebe, vo svojom byte, či vo svojej bubline a pripravuje ich na cestu do plnohodnotných medziľudských vzťahov a do sveta. Vnáša tam závan tvrdej reality, ktorý nepochádza z trápne detinských popkultúrnych diel a porna plného vždy prístupných žien, ktoré sú len dospelou náhradou rodičovskej lásky. Skrátka, núti ich vystúpiť z komfortu, práve z toho ich "prirodzeného ja" a ničí im ich prázdny a lacný detský svet. Genšiken tak pre mňa bol najmä seriál o dospievaní a kľúčom k tomu bol hlavný ženský charakter. (29.10.2021)

Ečči ani hentai nečtu / nesleduju; modely [čti hračky] z GUNDAMu nestavím; na PC a PlayStation hry nehraju (nikdy); na cony nechodím (NIKDY), plakáty s dvanáctiletými holkami v pokoji nemám (visí mi tam Dolomity :) a na anime seriály se dívám jen proto, že všechny dobré anime filmy jsem už viděl. Ale ano, podle objektivních měřítek jsem otaku (ač anime není můj život, sleduju ho teprve dva měsíce). A po první sérii (ač měla jen 12 dílů) nevidím důvod, proč v tom pokračovat se třemi OVAčkama a druhou (a údajně horší) sérií, neoslovilo mě to a ani mě to neurazilo. Prostě jen další anime. Možná se na tom podepsal i fakt, že jsem to viděl se španělským dabingem (což je zážitek sám o sobě). - 60 % (12.02.2011)

Když jsem se tak dívala na zdejší hodnocení, získala jsem dojem, že Genshiken musí být úžasné anime, které by si nikdo neměl nechat ujít. Ovšem nakonec jsem popravdě trochu zklamaná. Genshiken je "geniální" v tom, že na skupině vysokoškoláků ukazuje svět otaku tak, jak skutečně je, a nabízí vhled do jednotlivých zákoutí i problematik tohoto světa... Což je rozhodně dobrý nápad. Jenže jednotlivé epizody stojí samy o sobě a člověk má pocit, jako by sledoval jen epizody nějakého dokumentu o otaku. Není zde žádný skutečný příběh, který by to spojoval (snad až trochu v druhé sérii, kterou jsem později taky zkoukla). To byl pro mě ten hlavní problém, protože myslím, že anime příběh vyžaduje. Takhle jsem se ani netěšila na následnou epizodu jako pokračování, protože zkrátka nebylo na co se přesně těšit. Společně s OVA a druhou sérií jsem to dokoukala spíš z nutnosti, protože nerada něco vzdávám uprostřed. Bez příběhu se bohužel v průběhu dívání často objevovala nuda. ~(3,0★)~ (31.08.2010)

Musím ocenit, že humor tohoto seriálu je v mnohém odlišný od jiných anime kolegů. Netěží z absurdního násilí, chibi postaviček, neustále ho pitvoření se apod., snaží se být inteligentnější. Poměrně se mu to daří, ovšem za cenu toho, že pokusů o vtip je méně než v běžných komediálních seriálech. V ostatních chvilkách Genshiken sklouzává ke vcelku uvěřitelnému "slice of life" anime o otaku. V mnoha z nás může seriál zasít málo opodstatněnou naději, že i otaku může získat srdce krásné slečny. Slabší ****. (17.03.2008)

Tohle anime je opravdový extrém! Nejen, že vám ukáže jak vlastně vypadá správný japonský otaku, ale ještě se tomu hrdě vysmívá. Navíc mě po celou dobu drtili všichni hlavní aktéři, kteří vypadají a dokonce i mluví jako naprostý retardi! Fakt sranda tohle sledovat a dokonce přitom pak i zapomenete na to, že to vlastně ani nemá žádný pořádný děj. 8/10 (10.11.2007)