Med a čtyřlístek

Na Hachimitsu to Clover se mi asi nejvíc líbí, jak pracuje s postavami - kromě perfektního psychologického profilu se průběžně po celou dobu seriálu vyvíjí, z většiny interakcemi a částečně introspekcí a interním monologem. Tomu napomáhá i humor, kterého je tu spoustu, ale nijak celkově neubírá zbytku na vážnosti ani není v konfliktu - v jádru jde stále o charakterové drama s prvky slice of life. Grafická stránka a animace je také na velmi vysoké úrovni (už od openingu), ale co je ještě lepší, je soundtrack - samotná hudba je výborná, a sladění se zbytkem funguje stoprocentně. Hachimitsu to Clover je prostě propracovaný a promyšlený ve všech stránkách a právem jeden z nejlepších anime seriálů vůbec (a jedním z hlavních důvodů, proč je Kenichi Kasai jedním z mých oblíbených řežisérů) - skoro čisté 10/10. (08.12.2016)

Obyčejný život několika studentů a jejich přátel. Možná obyčejné... Ale kouzlo seriálu spočívá v celkové stylizaci právě těchto příhod, kdy se tváře a postavy mění podle toho, v jakém rozpoložení se nachází, co právě prožívají. Vtipné momenty doplňují další animované vsuvky (šipky, komentáře, bubliny), takže situace dostávají ještě další rozměr. Co mi ale na seriálu přišlo nejúžasnější - naprosto plynulé přechody od dojemných scén k situační komice (např. Morita provokuje s melodií v telefonu). Nakonec si ale trochu rýpnu. Většina hrdinů je svým způsobem zábavná, ale chováním trochu dětinská (evidentně záměr). Je škoda, že zde sice řeší problémy s dospíváním, ale podle jejich chování to vypadá, jakoby ani dospět nechtěli. Ono je to pak pohodlnější, protože se nemusí potýkat s dalšími závazky a zodpovědností. Ale to je jen drobná výtka, protože tahle infantilnost mě hodně štvala vlastně jen u Hagumi, kde to bylo až patologické. Mým oblíbencem se stal Morita a jeho výkřik "Belive in my pure love!" s nůžkami v ruce mě bude pronásledovat ještě dlouho... (02.08.2008)

Toto anime vôbec nie je oddychového charakteru. Je síce preplnené vtipnými situáciami, ktoré zabezpečuje pán Morita Shinobu, ale je to veľmi vážne anime. Hrdinovia ako to býva majú tendenciu (vo zvyku) zakrývať svoje zaľúbenie do druhej osoby niekoľko epizód. Hlavnou témou je väčšinou nenaplnená láska. Hachimitsu to Clover nerobí nič šokovou metódou, ale skôr svojho diváka dlho objíma tým istým až sa dostane do nálady. Keď je divák už v tejto nálade, neskôr dostane aj to čím je toto anime kvalitné a to úžasné myšlienky. Hlavných hrdinov je veľa a to ja nemám väčšinou v láske, ale tento krát som sa v nich dobre vyznal. Pocity jednotlivých hrdinov boli hodnoverné a neraz je im vidieť priamo do hlavy. Som si veľmi vychutnal to, že som chápal veľmi dobre problémy a city jednotlivých postáv. Keď už láska nestačí tak sa tam pridá Takemoto a jeho problémy s dospievaním. Tento kúsok teda môže byť veľmi zaujímavý pre človeka, ktorý sa hľadá a nevie dobre nájsť cestu vo svojom živote. Pochopiť sám seba a čo chceme je jednou z najťažších ciest životom. A pri príbehu Takemota som cítil silu pravého života. Nie len Takemoto je zaujímavý, ale každá postava má problémy a záujmy. Postupne som si na každú postavu zvykol a vedel som dopredu ako sa bude chovať. Táto predvídavosť mi nevadila skôr naopak cítil som, že toto anime dáva zmysel. Najviac ma zaujali filozofické situácie a rozmýšľanie postáv a veru jednotlivé postavy postupne prišli na aké také odpovede. Prostredie školy umenia (sochy, maľby atď) bolo výborné z dôvodu, že sa vôbec nesedelo v škole v laviciach. Hrdinovia skôr niečo tvorili, rozprávali sa medzi sebou a podobne. Čiže do istej miery je to nekonvenčné prostredie, nie že žiaci sedia v laviciach a potom niečo riešia. Prostredie teda hrá tiež svoju malú úlohu. Zaujímavé bolo aj rôzne vekové rozdelenie jednotlivých postáv. Takto mohli jedny postavy rozdávať svoje skúsenosti iným postavám atď. Našiel som v tomto diele veľa poučných myšlienok. Čo mi trocha vadilo boli hovorené pesničky/hudba pri rozprávaní sa postáv (nemusí to vadiť každému). Pokračovanie Hachimitsu to Clover II a nezabudnite ak sa vám toto anime páči, ešte na špeciály (Chapter F a Chapter L) aj keď tie nie sú až také dobré. (30.03.2015)

Hřejivě lidský příběh o pětici studentů vysoké školy zaměřené na výtvarné umění. Za mě zcela neobyčejný a geniální. Ano na první pohled si možná řeknete, že děj by snesl notně větší dávku akce , třeba i vtipných scén, ovšem v tom je to kouzlo. Jemně nenásilně servírovaný příběh, který je sem tam zdlouhavý až nudný, ale o to víc člověku blízký. Můžete si s klidem říct i já něco takového zažil a cítil. Velice mě nadchla forma jakou je příběh vyprávěn, především z pohledu obyčejného kluka a jeho pohledu na svět a pak okrajově očima druhých. Postavy jsou velice propracované a s příběhem rostou , něteré víc jiné míň a tak je to i v životě. 5* doporučuji (22.09.2017)

Velmi krásné anime (nejen co se výborné animace týká). Žádná nekonečná soap-opera, ale reálné vyprávění o každodenních radostech i bolestech pěti studentů, jejich známých, přátel a lásek, to vše v příjemném prostředí umělecké školy. Silnou stránkou je detailní propracování a charakterizace postav (především Takemoto), jejich pocity a také jednoduše znějící, přesto však hluboké myšlenky. Aspoň mi teda přišly hluboké. Ale aby si někdo nemyslel, že je to moc velké drama, tak jsem se hodněkrát zasmála. I hudba je hezká a příjemně podkresluje situace. Jsem ráda, že vzniklo pokračování, ale nutno přiznat, že mi tento původní částečně otevřený konec vyhovoval, takže by další série vůbec vznikat nemusela. Tím by si ale tvůrci proti sobě určitě poštvali celou řadu nadšených fanoušků. (22.05.2008)