Dřevěná Marika

Dřevěná je v tomto baladickém příběhu (nepřesně označeném za pohádku) nejen Marika, ale bohužel také většina hereckého ansámblu. Ani členové štábu patrně nevynikali kdovíjakou profesionalitou (a to jsem si oné vysmívané ruky v záběru nevšiml), takže jedna hvězdička za Radku "Ty máš kukadla jak zrcadla" Coufalovou a druhá za hudbu. (14.08.2021)

Mně z tohoto filmu zůstala v paměti pěkná příroda, krásné kroje, krásná cimbálová hudba Petra Ulrycha, neobvyklý, silný příběh. Z takových skvělých ingrediencí je film sestavený, mohl se stát výrazným a zajímavým dílem, jenže já nevím - když jsem se na něj dívala, pořád mně tam něco skřípalo. Snad že mnoho scén je snímáno zbytečně zblízka, v jedné byl dokonce vidět rukáv někoho ze štábu. Také mnohdy není úplně jasné, co se děje, nejdramatičtější klíčové scény nevyzní tak, jak by měly, a hudba mně připadala, jako by byla nahraná v místnosti se špatnou akustikou či co. Být tahle pohádka lépe technicky zvládnutá, mohla být nádherná. Takhle královnou valašských pohádek pořád zůstává Pohádka svatojánské noci. (01.09.2012)

Jako natočit pohádku celovečerní stopáže podle jedné písničky o putování hudců, to chtělo asi velkou odvahu. Taky jsem si po čtyřiceti minutách říkal, kdy teda ta Marika zdřevění, jestli si jako třeba přesedí nohy, nebo co. Ta mytologie za tímhle příběhem chtěla rozvést, třeba jako v Jestřábí ženě, ne že dostanu nějaké neurčité náznaky z náhodně zpívané písničky, která vypadá, že zrovna šla kolem. Ale zase zde máme lidové stavby, kroje, zvyky, Turky, Špilberk a jeho kasemata, a ten příběh má slušný základ, žel jenom nedotažený a neprohloubený. Marika má hezká kukadla, a i když hraje zápornou roli, i Jana Epikaridis je zde čupr holka. Jašków poněkud přehrává a Jiří klika, tam nevím, jestli měl hrát takového ňoumu od začátku, když se pak zase neuvěřitelně statečně zachová, nebo prostě jen nasadil nějaký herecký kukuč a nešel mu sundat. Celkově docela pohoda pohádka, určitě ne pro děti, ale Moraváci si tam najdou své. Pokud jde o ústřední písničku, ta uhlazenější verze mi sedí víc. (02.12.2017)

Dvaadvacetiletá Radka Coufalová, hvězda Městského divadla Brno, se ještě před svým angažmá v brněnském divadle v roce 2001 objevila v této tak trochu jiné pohádce než na které jsme zvyklí. Děj se odehrává ve skutečných reáliích Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v okolních lesích, zazní hudba a písně Petra Ulrycha v podání jeho sestry Hany Ulrychové, uvidíme krásné scenérie a dobové kroje. Radka si zahrála mladší hrdinku, která se zamiluje do potulného houslisty. Jenže zrovna se verbovalo, a tak i tento mladý houslista se svým kamarádem narukoval. Za obranu prachárny dostanou peníze, jenže ty proradného kamarádíčka dovedou až k vraždě hlavního mladíka. Najde jej Radčina Marika a dá mu svůj život, za což se změní ve strom. Mladík obživne, ale nemá paměť, takže jen tak bloumá po dědině či statku a chodí si pod strom odpočinout, protože je mu tam dobře. No a samozřejmě děj pak vrcholí happyendem a Marika se konečně dává dohromady s mladíkem. Dějově poměrně spletitá a náročná pohádka vítězí spíše obrazem a zpěvem nad dějem a posláním. Ale je dobře, že i takové pohádky se točí. (15.12.2014)

Srdce moraváka plesá. Pěkné písničky Ulrychových a k tomu pěkná krajina a historické dřevěnky v krásném prostředí Rožnova. Škoda jen, že ta pohádka je slabší. Sestra Mariky jako by nevěděla má-li být ta hodná nebo ta špatná, chvíli tak, chvíli tak. Její charakter není dotažen do úplného konce. Je to trochu jednoduché dílko, ale díky kvalitnímu obsazení se na něj docela dobře dívá. Není to špatně strávených třiašedesát minut a přestože pohádka nezapadne do mého šuplíčku nejoblíbenějších, na to nedělní odpoledne se ke kafíčku a něčemu dobrému docela hodí. (02.12.2019)