Kainovo znamení

Zaujímavé zasadenie do menej známej prusko-rakúskej vojny v polovici 19. storočia je jedno z mála pozitív tejto historickej drámy. Potom sú už len také drobnosti ako nahotinky, ako v prípade vtedy iba sedemnásročnej Laurinovej. Hl. hrdina je hlupák, ktorý sám nevie, za koho kopať a tak má o "dobrý osud" postarané. Zbytok tvorí málo zaujímavá vata a nevýrazný dej. Ak je niekto zvedavý na historické pozadie, odporúčam radšej niečo si o tom prečítať. (01.10.2017)

Novela "Život za podpis", podle které je film natočený, a kterou napsal Körner koncem 80. let, je asi o kousek lepší než film. Nicméně i tak se mi film líbil - příběh o člověku, který udělá v mládí z nerozvážnosti svou životní chybu a je už navždy odsouzen... Paralela s totalitním režimem (tajná policie a její praktiky, udavači, všeobecná nedůvěra) je víc než očividná. Přestože proti Lubaszenkovi v hlavní roli nic nemám, nejvíc se mi tradičně líbil Čepek. Kupodivu tu docela smysluplně zahrál i Přeučil... Pro fandy historie doporučuju. Pro lidi, které až tak moc nezajímá, to může být trochu nuda a místy možná nebudou některým reáliím a vztahům rozumět. (20.01.2012)

Málo známý a patrně i neprávem pozapomenutý snímek, jehož poselství bude mít vždy nadčasovou platnost. Podobenství, které lze vztáhnout k mechanismům jakéhokoli totalitního, či ne plně demokratického režimu (i když toť otázka, co je to ta "pravá" demokracie – vždy půjde o vliv určitých zájmových skupin, které usilují o to, mít vše pod palcem, a hrají se zbytkem národa pouze úlisnou demagogickou hru). Drásající zjištění, že lidský život a vše, čemu člověk věřil, je jen jedna velká lež, zosnovaná cynickými praktikami (za vším však hledej člověka!!!) tajné policie, absolutní popření všech morálních hodnot, naprostá devalvace smyslu lidské existence, beznaděj, z níž vás nevykoupí ani smrt, neboť v dějinném zvratu najednou není nikoho, kdo by vám dal oprátku na krk: "Víš co, mládenče, tu máš, navlíkni si to sám." Přesto však je čin Ludvíkovy pomsty alespoň částečnou satisfakcí, světýlkem, nebo spíš letmým a valem pohasínajícím zábleskem na konci tunelu... Literární předloha (Život za podpis, vydáno 1989) je stejně strhující a úchvatná jako její filmové zpracování, čte se jedním dechem, takže vám na ni bude stačit jedno odpoledne. Na závěr snad jen dodám, že vyjma jediné drobné scény (návštěva Ludvíka u svých rodičů před trvalým odjezdem z Prahy), která není do filmu pojata, je snímek věrným zrcadlovým odleskem původní novely. Není nad to, když si sám spisovatel může zpracovat filmový scénář podle své původní předlohy. A Vladimír Körner vždy jasně ví, co chce. (30.07.2010)

Některé momenty jsou i díky podivné dikci jak z Divadla Járy Cimrmana a pobaví i výskyt Zdeňka Srstky nebo to, že Landova postava se jmenuje Albín. Veselé to ale asi být nemá. Příběh studenta, který si podpisem spolupráce s tajnou policií zničil život, musel zvlášť v roce vzniku vzbuzovat určité asociace, ale zajímavý film je to pořád, přestože trochu nevstřícný i k divákovi, nejen k postavám. Jsou to často sluhové vyšší moci nebo lidé tou mocí semletí, případně obojí. Hrací figurky, co nevědí, že jsou figurkami. Körnerův dějinný pesimismus jim nedopřeje ani naději, jen zmar a další zrady. Jen kozy Sabiny Laurinové na začátku příběhu jsou z nějakého jiného, lepšího světa. (22.10.2017)

Nejsem úplný tupec, ale měl jsem problém se ve filmu orientovat. Mladý student byl zverbován tajnou policií a nasazen posléze na rakousko- pruskou hranici. Zde se odehrávalo mnoho podivností, které mi přišly vcelku zbytečné. Bitvu u Hradce jsme presráli, a Vladimír Korner napsal, že kvůli tomu, co se stalo v tomto filmu. Tak to stačí opravdu málo k pádu c. a k. velmoci. 60% (02.05.2016)