Kainovo znamení

Moc dobře to měla ta tajná policie vymyšlené, protože neexistovala žádná možnost jak jejich velkorysou nabídku odmítnout. Takový člověk pak neměl na vybranou a musel chtě nechtě podepsat, když si chtěl zachránit krk. Svědomí už pak byla jiná věc. S tím se musel každý popasovat po svém. Nechápu, proč je tenhle snímek tolik opomíjený. Určitě bych ho chtěla vidět ještě jednou. (17.02.2012)

Málo známý a patrně i neprávem pozapomenutý snímek, jehož poselství bude mít vždy nadčasovou platnost. Podobenství, které lze vztáhnout k mechanismům jakéhokoli totalitního, či ne plně demokratického režimu (i když toť otázka, co je to ta "pravá" demokracie – vždy půjde o vliv určitých zájmových skupin, které usilují o to, mít vše pod palcem, a hrají se zbytkem národa pouze úlisnou demagogickou hru). Drásající zjištění, že lidský život a vše, čemu člověk věřil, je jen jedna velká lež, zosnovaná cynickými praktikami (za vším však hledej člověka!!!) tajné policie, absolutní popření všech morálních hodnot, naprostá devalvace smyslu lidské existence, beznaděj, z níž vás nevykoupí ani smrt, neboť v dějinném zvratu najednou není nikoho, kdo by vám dal oprátku na krk: "Víš co, mládenče, tu máš, navlíkni si to sám." Přesto však je čin Ludvíkovy pomsty alespoň částečnou satisfakcí, světýlkem, nebo spíš letmým a valem pohasínajícím zábleskem na konci tunelu... Literární předloha (Život za podpis, vydáno 1989) je stejně strhující a úchvatná jako její filmové zpracování, čte se jedním dechem, takže vám na ni bude stačit jedno odpoledne. Na závěr snad jen dodám, že vyjma jediné drobné scény (návštěva Ludvíka u svých rodičů před trvalým odjezdem z Prahy), která není do filmu pojata, je snímek věrným zrcadlovým odleskem původní novely. Není nad to, když si sám spisovatel může zpracovat filmový scénář podle své původní předlohy. A Vladimír Körner vždy jasně ví, co chce. (30.07.2010)

„Věčný student... není to hezké, studovat život?“ Špionážní film z rakousko-uherských reálií mě poměrně dostal. Majewského a Körnerovo Kainovo znamení je pro mě ideálním důkazem toho, že historické drama může vedle spostředkování jistého obrazu doby minulé přinést také podobenství sahající do novších dějinných epoch, ba přímo součanosti. Tenhle film nevypráví jenom o cestě mladého revolucionáře do spárů špionážních služeb v půlce 19. století před prusko-rakouskou válkou, ale zejména vysílá mezi řádky kritické poselství ve věci praktik Státní bezpečnosti za minulého režimu. A samotné téma zrady coby jediného východiska záchrany vlastního života při tom zůstává nadčasové, stejně jako vykreslení velkého manipulativního systému, z něhož v případě řádného zapojení často neexistuje pro jedince úniku. To vše probíhá v napínavém příběhu bez hluchých míst, s výbornou atmosférou a vhodně zvolenou komorní výpravou. Navrch musím dodat, že jakkoliv jsem v dětství nesnášel Petra Čepka, s věkem začínám jeho uhrančivé výkony (a to nejen v podobných záporných postavách, jakou byl zdejší kapitán Truxa) čím dál výrazněji oceňovat. Zde to byl právě Čepek, komu se podařilo tento neprávem podhodnocený film obdařit i nezapomenutelným výkonem. Byť šlo o roli ryze vedlejší. [85%] (04.06.2021)

Je hodně důležité, kdo látku Vladimíra Kornera dokáže kvalitně a věrohodně převést na filmové plátno. Nejvíc se to zdařilo Františku Vláčilovi (Adelheid, Pověst o stříbrné jedli a Údolí včel), Jiřímu Svobodovi (Zánik samoty Berhof) a Karlu Kachyňovi (Cukrová bouda). Dobře zabodovaly i filmy Miloslava Luthera (Svědek umírajícího času, Chodník cez Dunaj a Anděl milosrdenství). Vyloženě špatně dopadly snímky Milana Cieslara (Krev zmizelého). Kainovo znamení bych řadil k těm horším zpracováním. Chybí potřebná invence a výraznější dějová stránka. Takhle film působí zmateně a špatně. Příliš mnoho postav, těžko se v ději orientuje. A to je právě chyba režiséra, který si jinak s tak kvalitní látkou nedokáže poradit. Výsledkem pak jsou těžkopádné herecké výkony, slabé dialogy a nepřehledné scény a střihy. Vrcholem je hrozná hudba, která neumí využít a uchopit atmosféru situace a jakékoliv vypjaté scény. Předabování polských herců je také spíše ke škodě. A hlavně, film nepůsobí, že by se odehrával v druhé polovině devatenáctého století, ale jako v době kolem První světové války. (22.12.2018)

V. Körner napsal scénář k tomuto filmu podle své novely "Život za podpis". Pro Olafa Lubaszenka stejně jako např. pro Sabinu Laurinovou to byly jedny z prvních rolí, nutno podotknout že velmi dobře zahrané. Snímek zdařile evokuje Prahu v dusném ovzduší po pádu bachovského absolutismu a posléze ponuré prostředí Broumovských stěn, kde se odehrává druhá polovina filmu. (13.08.2007)