Kainovo znamení

V. Körner napsal scénář k tomuto filmu podle své novely "Život za podpis". Pro Olafa Lubaszenka stejně jako např. pro Sabinu Laurinovou to byly jedny z prvních rolí, nutno podotknout že velmi dobře zahrané. Snímek zdařile evokuje Prahu v dusném ovzduší po pádu bachovského absolutismu a posléze ponuré prostředí Broumovských stěn, kde se odehrává druhá polovina filmu. (13.08.2007)

Je hodně důležité, kdo látku Vladimíra Kornera dokáže kvalitně a věrohodně převést na filmové plátno. Nejvíc se to zdařilo Františku Vláčilovi (Adelheid, Pověst o stříbrné jedli a Údolí včel), Jiřímu Svobodovi (Zánik samoty Berhof) a Karlu Kachyňovi (Cukrová bouda). Dobře zabodovaly i filmy Miloslava Luthera (Svědek umírajícího času, Chodník cez Dunaj a Anděl milosrdenství). Vyloženě špatně dopadly snímky Milana Cieslara (Krev zmizelého). Kainovo znamení bych řadil k těm horším zpracováním. Chybí potřebná invence a výraznější dějová stránka. Takhle film působí zmateně a špatně. Příliš mnoho postav, těžko se v ději orientuje. A to je právě chyba režiséra, který si jinak s tak kvalitní látkou nedokáže poradit. Výsledkem pak jsou těžkopádné herecké výkony, slabé dialogy a nepřehledné scény a střihy. Vrcholem je hrozná hudba, která neumí využít a uchopit atmosféru situace a jakékoliv vypjaté scény. Předabování polských herců je také spíše ke škodě. A hlavně, film nepůsobí, že by se odehrával v druhé polovině devatenáctého století, ale jako v době kolem První světové války. (22.12.2018)

Některé momenty jsou i díky podivné dikci jak z Divadla Járy Cimrmana a pobaví i výskyt Zdeňka Srstky nebo to, že Landova postava se jmenuje Albín. Veselé to ale asi být nemá. Příběh studenta, který si podpisem spolupráce s tajnou policií zničil život, musel zvlášť v roce vzniku vzbuzovat určité asociace, ale zajímavý film je to pořád, přestože trochu nevstřícný i k divákovi, nejen k postavám. Jsou to často sluhové vyšší moci nebo lidé tou mocí semletí, případně obojí. Hrací figurky, co nevědí, že jsou figurkami. Körnerův dějinný pesimismus jim nedopřeje ani naději, jen zmar a další zrady. Jen kozy Sabiny Laurinové na začátku příběhu jsou z nějakého jiného, lepšího světa. (22.10.2017)

„Věčný student... není to hezké, studovat život?“ Špionážní film z rakousko-uherských reálií mě poměrně dostal. Majewského a Körnerovo Kainovo znamení je pro mě ideálním důkazem toho, že historické drama může vedle spostředkování jistého obrazu doby minulé přinést také podobenství sahající do novších dějinných epoch, ba přímo součanosti. Tenhle film nevypráví jenom o cestě mladého revolucionáře do spárů špionážních služeb v půlce 19. století před prusko-rakouskou válkou, ale zejména vysílá mezi řádky kritické poselství ve věci praktik Státní bezpečnosti za minulého režimu. A samotné téma zrady coby jediného východiska záchrany vlastního života při tom zůstává nadčasové, stejně jako vykreslení velkého manipulativního systému, z něhož v případě řádného zapojení často neexistuje pro jedince úniku. To vše probíhá v napínavém příběhu bez hluchých míst, s výbornou atmosférou a vhodně zvolenou komorní výpravou. Navrch musím dodat, že jakkoliv jsem v dětství nesnášel Petra Čepka, s věkem začínám jeho uhrančivé výkony (a to nejen v podobných záporných postavách, jakou byl zdejší kapitán Truxa) čím dál výrazněji oceňovat. Zde to byl právě Čepek, komu se podařilo tento neprávem podhodnocený film obdařit i nezapomenutelným výkonem. Byť šlo o roli ryze vedlejší. [85%] (04.06.2021)

Pro mě dost otřesný zážitek. Kromě matné režie a nevýrazného děje jsem kritický i k hereckému ansámblu. Olafa Lubaszenka už jsem viděl v o dost lepší formě, když se však postupně na place sešli Daniel Landa, Sabina Laurinová, Jan Přeučil a Zdeněk Srstka tušil jsem, že bude zle… Celkově mi tohle „podobenství“ přišlo jako hodně povrchní a vůbec ne zdařilý pokus o umění. (25.05.2014)