Così come sei
Así como eres
Stay as You Are
Stay as You Are
Režie:
Alberto LattuadaScénář:
Alberto LattuadaKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Marcello Mastroianni, Nastassja Kinski, Ania Pieroni, Barbara De Rossi, Francisco Rabal, José María Caffarel, Claudio Aliotti, Alberto Lattuada (více)Obsahy(1)
Úspěšný, po usazení toužící padesátiletý zahradní architekt Guilio ztělesňuje ideál postaršího muže. Je šarmantní, pozorný, inteligentní, přitažlivý, po všech stránkách sympatický. A také díky tomu, byť ženatý, slaví oprávněné úspěchy u žen. Setkání s plachou, půvabnou a možná až příliš mladou Franceskou však, zdá se, nebude jen jednou z avantýr. Stráví spolu den, noc a dřív než se Guilio naděje, je zamilovaný až po uši. Pak ale přijde setkání s dávným kamarádem Lorenzem a to přinese Guiliovi, rozjitřenému dlouho nezažitým citem, hořkou pilulku. Přítel mu totiž připomene jednu dávnou událost, která by v kontextu se současným stavem věcí mohla vést ke spoustě bolesti. Před šestnácti lety totiž Guilio strávil noc i s Francesčinou matkou. Je proto možné, že se právě zamiloval do vlastní dcery. Jak se láska popere s takovou skutečností? V hluboce citlivém romantickém dramatu, vzešlém z italsko - španělské koprodukce, excelují nesmrtelný Marcello Mastroianni a tehdy sedmnáctiletá kráska Nastassja Kinská. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Příběh stárnoucího seladona, který se zamiloval do mladé dívky, není ničím originální. Tento námět mnohem lépe zpracoval Brisseau o jedenáct let později ve filmu Noce blanche. Navíc konec sedmdesátých let byla právě ta doba, kdy Morriconemu došly nápady a začal se opakovat. Film bude určitě zajímavý pro ty, kteří se rádi dlouhodobě dívají na nahé ženské tělo. ()
Melodrama, ale moc hezky natočené i zahrané. Marcello Mastroianni jako vždy exceluje, byť ho zde tentokrát převyšuje mladičká Nastassja Kinski. Alberto Lattuada se nevěnuje jen vztahu mezi dvojicí hrdinů, ale zároveň se zaobírá i otázkami ohledně incestu. Morriconeho hudba (kupodivu hlavní důvod proč jsem si film pustil) je klasicky nádherná, nebál bych se dokonce tvrdit, že hudba jako celek film převyšuje a funguje sama o sobě lépe. Dneska už tenhle film nejspíš nikoho příliš neosloví (připadá mi téměř zapomenutý). Já jsem ale rád, že jsem ho viděl, mile mě překvapil, byť vím, že to není žádné převratné dílo romantického žánru. Taková, jaká jsi (Cosi come sei) je ovšem pořád velmi hezký a nadprůměrný film, na který se klidně v budoucnu podívám znovu. ()
Melancholický film těžící z nostalgické nálady podzimu, která je zde mocně podporovaná záběry parků a architektury Florencie, působivou hudbou a až k neuvěření krásnou Nastassjou Kinskou.I to tehdy asi odvážnější hlavní téma (milostný vztah stárnoucího muže a dívky, která by mohla být jeho dcerou) je pojednáno velice kultivovaně bez nějaké snahy o skandálnost. Vlastně je to taková intelektuálně střižená červená knihovna - proto také nemůže dopadnout happy endem. ()
Film, který si svým nerušeným tempem poklidně spěje ke svému závěru, aniž by se v něm tak nějak stihlo stát cokoli zásadnějšího. Samotný námět o vztahu chlápka v krizi středního věku a mladičké krasotinky je tak fádní, až by to bolelo - kdyby ty dva ovšem nehrálo tak excelentní herecké duo. Kterému se mimochodem podařilo jako snad v žádném jiném filmu - byť možná klidně i bezděčně - ztvárnit zásadní asymetrii, která panuje v každém podobném věkově nerovném milostném vztahu. Mastroianni zde (nehledě na jinak nulovou podobnost mezi oběma herci) vedle Nastassji Kinski dokonale vypadá jako její otec, a když na něj člověk kouká, je mu za toho stárnoucího chlápka zástupně trapně, sledujeme-li ho, jak se pitvoří a nutí do polohy, která mu není přirozená - film mistrně ukazuje, že vyjma sexu mezi těmi dvěma nikdy nic jiného fungovat dlouhodobě nemohlo, a dopředu se jednalo o vztah předurčený k zániku, který dřív nebo později musel přijít. Závěr proto nepřekvapí, naopak - pouze podtrhne celkový dojem, že přesně takto to skončit mělo, a jakýkoli jiný konec by se zde nehodil. Film mě v televizní nabídce zaujal výhradně obsazením, které jsem skutečně shledal skvostným, ale většinu dobrého dojmu z filmu bohužel zabil děsivý dabing, v kterém to ČT2 odvysílala. (Hlas Jana Šťastného k Mastroiannimu? To je výsměch). Překvapivě mě zde ani neoslovila Morriconeho hudba, kterou jsem shledal ospale melodramatickou (totéž bych mohlo říci o kameře a většině dialogů). Požitek z herectví Mastroianniho a Kinski však u mě přesto převážil věci, které se mi na filmu jinak nelíbily (za debilní český dabing ten film přece nemůže), a tak za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy. ()
Miluju Florencii i podzim a náladou obojího je tahle mezigenerační, lehce nudistická romance přímo prodchnutá. Přesto mne trochu rozčilovala - Marcello je sice autentický a Nastassja rozkošná, ale ona i její svět jsou až příliš okatě šité na míru roli předmětu posledního výboje touhy podobných starých italských kocourů. Ach, jak k uzoufání smutné, vědět, že se do tak mladého masíčka už nikdy nezakousne... Mě to teda nedojalo. ()
Reklama